Začátkem jara přišel Kamil (KamilRST) s myšlenkou na výlet někam. Časem jsme se dohodli na Dolomitech, začátku června – kvůli Alpským průsmykům – ježdění mimo dálnice, spaní v hotelech/penzionech a že pojedeme jen my (s Vandou Zakamilembatůžkovou). Kamil začal plánovat…škodolibě jsem ho nechal. Plány vezmou při první příležitosti za své ;o)
Za sebe jsem okouknul motorku, připojistil léčebné výlohy, sehnal číslo pensionu u „tygřice“ (kdybychom náhodou jeli kolem) a na Aťase (s Járou plánovali prodloužený víkend v Itálii), uložil si do navigace „Erzbergrodeo“ (byl jsem zvědavý a nalomený kouknout se) a Motopokecsraz (nemusím vysvětlovat). A v pátek večer zkusil navi apgrejdovat….což se ukázalo jako průser ;o)
Sobota
Sraz v deset na D1. Vstávám v osm a začínám balit…v půl 11 jsem na pumpě jako na koni. Vyjíždíme. V Budějicích zůstávám viset na semaforu, Kamil nekouká do zrcátek a nastává první poloproblém. Zachovám paniku, bo jsme domluvení, že ve Vyšším Brodě bereme benzín, a svištím přes Černou v Pošumaví (nová silnice). Ve Vyšáku nikdo, trocha zmatku po mobilech a RST doráží ;o) Mezitím tankuju i gambrinus, co se do tašek vejde. Dáváme oběd na náměstí. Já těstoviny, což po pár hodinách pěkně odseru, Vanda s Kamilem nevímco, ale bez problémů. Volám k „tygřici“ a domlouvám nám spaní. Přejezd hranice ve Studánkách.
V Traunu stavíme u Louise dokoupit pár maličkostí…a nastávají první problémy s navigací. Jak moje, tak VandoKamilova nás chtějí vést přes strašný prdele. Každá jinudy :o) Zběžně jukneme do mapy a mimo dálnice valíme k „tygřici“. Motky do garáže, my na jídlo, 2 piva a do postele.
Praha – Benešov – České Budějice – Č. Krumlov – Černá v Pošumaví – Vyšší Brod – Studánky – Linz – Traun – Golling – 419 km
Neděle
Ráno skáču na půl hoďky do bazénu, Vanda s Kamilem chrupkají do půl 9. Snídaně, výlet k vodopádu a směr Itálie. Zase blbnou navi, jedeme podle mapy přes Felbertauern Tunel (8 Euro), dolů z kopce, kde obědváme, a šup do Itálie.
Přejetím hranic se výrazně zhoršuje asfalt. Chvílema horší než v Čechách. Zastavujeme a fotíme se u Lago di Misurina, pak do Cortiny d’Ampezzo. Kamil, nutno podotknout, fotí při každé příležitosti. Začínají vracečky, vracečky a vracečky. Nějakým kouzlem se mi podaří několikrát za sebou při podřazování kopnout neutrál, což mi působí problémy v oblasti žaludku a svěrače. Ale pružil jsem statečně, mám na to kalhoty ;o) Dojíždíme do Alleghe, kde chceme najít ubytování. Půl hodiny se snažíme najít něco za rozumnou cenu…až jedeme vedle do Masaré.
Hotel jen pro nás! 30 Euro za postel s luxusním výhledem na jezero a motorkami schovanými v přístřešku. Zrobíme tu základnu pro další dny. Paní nám vysvětluje italskoněmeckoanglicky co můžeme povečeřet. Ale „vom Fass“ zná :o) Kamil si, a Vandě, objednává víno. Večeři o několika chodech zkracujeme na jeden a v 10 padáme do postelí.
Golling – Matrei – Lienz – Toblach (Dobbiaco) – Lago di Misurina – Passo Tre Crocci – Cortina d’Ampezzo – Passo di Giau – Alleghe – Masaré – 280 km
Pondělí
Budím se v půl 8 a snažím se do navi dostat info. V 9 je luxusní – a když píšu luxusní, myslím tím luxusní – snídaně. Je trochu mokro, nad 1.500 mnm poprchává. Vyjíždíme přes Alleghe kolem louky plné oveček (překřtil jsem si na „Pitrískův sen“). Vyjíždíme do kopců a celý den se pohybujeme ve výškách 800-2.100 mnm. Vracečky, vracečky, vracečky!
Při sjezdu z Passo di Falzarego se napojujeme na skupinku Švýcarů, kteří jedou poměrně svižně. Potom někde odbočili. Po pár km stavíme na kraji vesnice, najednou se kolem nás prožene cca 10 motorek…Kamil: „Celkem fofr!“ Tři vteřiny pauza. „Týýý vole, za těma jsme jeli!!!“
Ve čtvrt na 6 dorážíme zpátky do Masaré. Psal jsem, že Kamil furt fotil? :o)
Zase se domlouváme s paní o jídle a pití...začíná se mi tu hodně líbit. Kdybychom si vymysleli kaviár, paní ho snad běží sehnat.
Masaré – Passo di Falzarego – Cortina d’Ampezzo – Passo dTre Crocci – Auronzo di Cadore – Domegge – Valle di Cadore – Passo Cibiana – Forno – Passo Duran – Agordo – Masaré – 171 km
Úterý
Luxusní snídaně podruhé, domlouváme se, že pojedeme na západ k Bolzanu. Tahle vyjížďka se mi líbí nejvíc. Jedeme jen cca 100 vraceček. Vyjíždíme odněkud, kde Kamil fotil, v okamžiku, kdy projíždí skupinka Holanďanů.
Napojujeme se na ně…zrychlují a zrychlují. Nejslabšího, R1200GS, nechávají za sebou a valííí. Snažím se jich držet, Kamil mizí ze zrcátek. Vysedávají, ujíždějí mi na rovinkách, držím se zuby nehty. Na jedné cca 300-400 metrové rovince koukám na tachometr – 190. Furt mám od nich cca 50 metrů odstup a nepřibližuju se ani o centimetr. Nevím jak dlouho ani jak daleko jsme jeli (cca 20-30 km), ale jsou to nejlepší km sezony! Dojíždíme na téčko, uhýbáme doleva a zastavujeme. Čekám na RST, oni na GS. Sundavám přilbu, koukám na ně, oni na mě a ukazují palec nahoru. Klepu se jak alkoholik v léčbě a vidím Corsaro, ZX10R, K1200R… Po 5 minutách dojíždí Kamil a v závěsu za ním GS. Holanďani mávnou a mizí.
Jdeme na oběd přes ulici, obsluhuje nás Slovenka z Lučence. Sjedeme do Bolzana kouknout na starou architekturu – jeden kostel, jinak nic. Cestou do Masaré vidím v lese jezírko. Zastavujeme a obcházíme si ho. Barvy na fotkách se nepovedly…je nádherné.
Večer tradičně. Jen zjišťujeme, že je v hotelu internet a nemusíme kvůli počasí volat do Čech.
Masaré – Alleghe – Passo di Fedáia – San Giovanni – Passo di Costalunga – Passo Nigra – San Cipriano – Tires – Bolzano – Nova Levante – Passo Costalunga – San Giovanni – Moena – Passo di San Pelegrino – Falcade – Cencenighe – Masaré – 190 km
Středa
Snídaně potřetí. Stejná jako poslední dva dny. Měsíc bych tu bydlet nemohl. Vyjíždíme, jako v předchozí dny, pro změnu v 11. Zastavujeme u benzinky a ujišťujeme se, že minimálně 80 km ujedeme. V prvním kopci začnou svítit kontrolky :o) Na Passo Sella, Kamil zase fotí, volá Aťas. Koukám do mapy a určuju sraz v La Villa. Na začátku La Villy se vyskytuje samoobslužná benzínka, ufff. Dáváme oběd, přijíždí Aťas s Járou. Lehce pokecáme, kluci dají kafíčko a jedou na Lago di Garda. Chvíli uvažujeme, jestli pojedeme s nima, ale Vandě je zima. Začíná poprchávat, valíme – a Kamil fotí – na hotel.
Cestou se počasí lepší a v Masaré je zase hezky. Vanda jde spát a my se ještě projedeme. Posledních 200 km mám divný pocit z chování v zatáčkách…dofukuju kola ;o)
Dáme cca 60 km, Kamil málem nedobrzdí sjezd na benzinku (sorry vole, mám to v poznámkách) a vracíme se do Masaré.
Hotel už nemáme jen pro sebe…3 motorkáři ze Švýcar. Vedeme chytrý kecy co nebaví Vandu a definitivně se rozhoduju, že pojedu na Erzbergrodeo, smskuji/volám se Sqwerem a Bullem. Loučíme se a jdu spát.
Masaré – Livinallongo – Passo Pordoi – Passo Sella – Passo di Gardena – La Villa – Passo di Valparola – Passo di Falzarego – Masaré – Agordo – Forcella Aurie – Gosoldo – Forcella Franche – Agordo – Col di Pra – Agordo – Masaré – 174 km
Čtvrtek
Vyrážím v půl 8. Kolem „Pitrískovýho snu“ jedu na Cortinu, už to tu zvládám po paměti. Na ITA-AUT hranicích začíná první (a jediný) pořádný slejvák. 150 km v nepromoku. Valím jak debil, párkrát se nechám vyblesknout radarem...když už nebyl Kamil. Chci vidět kluky jet. Ve 12.40 si kupuju vstupenku a stíhám nástup Bulla, Cobry, Hajnýho a Sqwera do první jízdy. O této bžundě si, včetně fotek, líp přečtete zde.
Podcenil jsem ubytko, žádný volný penzion, nic. Spacáků mám několik – všechny doma. Jelikož nejsem závodník, motorka nesmí do tábořiště…Sqwer ji nahoru veze cestou ze sprch (na H9 jedině čistej!). Hajnej mi půjčuje karimatku a já chrním v kombinéze. Ani míra alkoholu v krvi mě nezachraňuje před kosou na červeným kopci v podhůří Alp. Týden mě bolí ledviny.
Masaré – Alleghe – Passo di Falzarego – Cortina d’Ampezzo – Dobbiaco – Lienz – Spittal an der Drau – Lieserbrücke – Kremsbrücke – Katschberg – Stranach – Mautendorf – Oberntauern – Mandling – Höhenfeld – Niederhoffen – Gesäuse Park – Eisenerz – 420 km
Pátek
Domlouváme se s Cobrou, že pojedeme do Čech. Tankujeme v Eisenerzu a řešíme cestu. Cobra chce přes Linz, já na Jihlavu…navigace zapracovala a jedeme cca 150 km na severozápad do Ybbs. Pak sice furt relativně na sever, ale některý baráky si ceduli se jménem před sebou a za sebou ani nezaslouží. Cobra přestává pružit, asi má doma slíbeno. Po třech hodinách jsme na čáře České Velenice/Gmünd. Ptá se mě, jestli teď má jet na Budějovice, odpovídám, že pokud nebude cedule Praha, tak jo. Na první křižovatce točí doleva na stezku Nové Hrady/Budějice. Praha rovně :o)))
No a já jedu k rybníku Velkopařezitý…kde spousta z vás byla, takže zbytek týdne nemusím psát ;o)
Eisenerz – Hieflau – Lassing – Gaming – Ybbs an der Donau – Bischofstein – Gutenbrunn – Lugendorf – Zwettl-Niederösterreich – Gmünd – Novosedly nad Nežárkou – Jindřichův Hradec – Velkopařezitý – 320 km
Poznatky z cesty
Navigace Garmin
Když nechceš jet po dálnici, zadej „mimo placený silnice“. „Mimo dálnice“ je blbý překlad státovek a hlavních silnic a navigace tě bude tahat po všech možných prdelích (90% problémů bylo díky tomuhle). A neapgrejdujte aniž byste si vyzkoušeli, jak se chová. Zvlášť když jste počítačový lamy jako já!
Hotely a penziony
V Rakousku penziony fungují normálně, v Itálii jsme je skoro neviděli a mimo sezonu je otevřený hotel (mimo Cortinu d’Ampezzo a podobně známá střediska) výjimka. Normální cena za postel se snídaní je 30 Euro/noc. Kdybychom se natlačili do jednoho pokoje (to jsem jim nemohl udělat), bylo by to za 25. My jsme to měli s luxusním výhledem a snaživou obsluhou. V letní sezoně (začíná 15. června) je prý otevřena cca třetina hotelů mimo největší střediska.
Motorky, motorkáři a cesty
Motorky a motorkáři jsou všude vítaní a v průsmycích není k hnutí.
Cesty v Rakousku jsou super, v Itálii se blíží českým.
Němci a Rakušani jezdí strašně „turisticky“. Svižnější a kurvarychlou skupinku jsem popsal.
V Itálii jsou neosvětlený tunely…ve kterých je zatáčka.
Že projedeš párset vraceček neznamená, že je umíš projet jak bys chtěl. :o)
Počasí
Ráno byly mokrý silnice, přes den občas přeháňka nebo mrholení (většinou nad 1.200 mnm). Nepromok jsem obul jen cestou z Ita do Aut. Teplota přes den nahoře 5-10°C, v údolích 25°C.
Jak jsem pochopil pár italských slovíček
tempo počasí
tempo bruto špatné počasí
tornante vracečka
tornanti vracečky
galeria tunel
galeria non iluminati neosvětlený tunel
První pomoc
