Vyrazil jsem si s kolegy z práce a pár spřízněnými lidmi. Potřeboval jsem propláchnout hlavu a bylo mi jedno kam a s kým.
Sraz je ve středu večer ve Znojmě. A cíl? Nějaký ostrov u Istrie.
Na začátek bych chtěl poděkovat člověku, který mi tento výlet umožnil a udělal dlahu do rukavice. Díky Michale.
Práce krále Bandasky
Vyrazil jsem si s kolegy z práce (a pár spřízněnými lidmi)... Nebudu vás zatěžovat jmény, stejně je neznáte. Ale pro pochopení složení, alespoň těchto pár řádků:
Fazer
– šestka Fazer, iniciátor akce
CBF
– litrové CBF
ZRX
– dvanáctková polokapota
Ace
– ThunderAce
SV
– polokapota 650
Varadero
– na šípech
FJR
– bez komentáře
Alp
– TransAlp na šípech
...já
– na H9
Potřeboval jsem propláchnout hlavu, bylo mi jedno, kam a s kým. Nějaký ostrov u Istrie a po dálnicích prý nepojedeme (nějak mi připadalo nemožné, abychom v pohodě stíhali mimo ně).
Středa
Večer sraz ve Znojmě. V půl 4 mizím z kanclu, do Touratechu pro navi s mapou "Adria", oželím přednášku (abych nejel po dálnici a za tmy), dojdu připojistit léčebné výlohy, spáchám hygienu, sbalím se, zajedu do garáže a v půl 7 startuju. Dávám si Benešov, Vlašim, Čechtice. Před Pelhřimovem si uvědomím, že jsem nevzal tlumící vložky do laďáků. Honem do Prahy!
Ve čtvrt na 9 startuju podruhé. Po dálnici a za tmy.
V penzionu tlačím motorku do garáže a lekám se TrasAlpu (neměl jsem moc tucha, kdo a na čem jede). Fazer, CBF, ZRX, Ace, SV a Alp se vracejí z hospody, krátká diskuse u motorek, montuju vložky a lezeme do betlí.
Najeto 363km z toho cca 200 po dálnici, od půl 19 do 22.
Čtvrtek
Čekání na FJR u Agipu
Náš pokoj se budí chvíli před 7... V garáži tři aktivové v kombinézách. U Agipu dáváme snídani a čekáme na Varadero a FJR. Říkám si, že H9 je čerstvě čtyřletý – TECHNICKÁ!!! Jedu s propadlou (a nejsem sám). Takže pomalu. Několik benzínek sháníme dálniční známky a když koupíme, paní je neproštípne. Někdo sloupává, jiný nechává být. Bál jsem se, že budu nejpomalejší při oblíkání a podobných činnostech, díky sundávání/nandavání ortézy, ale jsou tu jiní talenti. FJR a Fazer domlouvají trasu. Nikdo neřeší znalost cesty, neřeší čekání na posledního, atp... Přidal jsem se na poslední chvíli – neřeším a jedu poslední. Tempo vycházkové.
Obědváme v restauraci u cesty. Ochutnávám od jiných než přinesou mně. Pingl zapomněl. Nezdržuju a vzdávám se oběda (pro lidi co mě zažili s jídlem asi nepochopitelné).
Jedeme trošku svižněji a roztrhneme se na světlech. SV nemá benzín, tak tankujeme. Ostatní potkáváme na benzince o 5 km dál. Ještě chvíli si užíváme silnic, pak po dálnici do Klagenfurtu a chceme na Lublaň. Čtvrt hodky kličkujeme městem podle mapy, navi ukazuje úplně jinam. Ujímám se vedení. Po 10 km dálnice mě dojíždí FJR, že špatně. Ťukám jejich představu o trase. Vyjíždíme. Nikdo si nevšiml, že Ace chybí. Na Loiblpassu se nemohu dopočítat. Voláme, koukáme do mapy, sraz s Acem na dálnici před Lublaní. Na meetpointu se zase nemohu dopočítat. SV tankuje o pumpu dřív. Po půl hoďce přijíždí Ace. Ulomená páčka zadní brzdy, kus plexi a odřené plasty. Dobržďoval, znáte to ;)
Chceme najít postele v Postojné. Tam je cíl závodu silničních kol a ubytovací kapacity zabrány. O vesnici vedle chce dědek 17 Euro za noc bez snídaně, úroveň spíš nic než moc, vesnice bez hospody. Říká, že kousek je bistro. Naštěstí nesundáváme bagáž a jedeme se najíst. Z prken stlučená kůlna (čti bistro) zavřená. To dědek pokáknul, kašleme na něj. Dávám znamení a kousek se vracíme. Hotel Jama (poblíž je jeskyně), gigant z Titových dob, rovná se jídlo, pití, ubytování na jednom místě. Kuchyně funguje do 9 večer (ale počkají na nás), ubytko za 36 Euro, na hotelu grupa Čechů. Jídlo, pár piv a o půlnoci jdeme chrnět.
Najeto 620 km, cca 200 po dálnici, od půl 8 do 3/4 21.
Mariano na vyhlídce
Pátek
Snídaně v Jamě. Ve velké jídelně český zájezd, pár Asiatů (pro rejpaly – šikmookých) a my. Vzpomínáme na akce ROH. Český delegát zájezdu má proslov: "Pořádně se najezte, co sníte vám už nikdo nevezme..." Smějeme se ještě na trajektu.
"Jedeme do Rijeky a pak podél pobřeží do přístaviště." – zadám do navi. V Rijece se dozvídám, že to byl jen směr...motáme se půl hodiny městem. Příště si vyžádám konzultaci s managerem mapy, grrrrrrrrrrr. Vidím málo motorek v zrcátkách. Čekáme. Kupujeme lupeny na trajekt a čekáme v hospodě. Laškujeme s Laško pivo. Nalodíme se a půl hodky sluníme na horní palubě. Po přistání zjišťuju, že mi někdo ohnul zrcátko, páčku, držák navi, zkrátka všechno na levém řídítku. Než to jakžtakž srovnám, jsem sám. No co, z ostrova neutečou :)
Tankujeme v Cresu a valíme na Lošinj. Alp v jedné zatáčce málem napochodoval do baráku. Já za ním přibrzdil a taky mi klouzlo. Málem i cosi do boxerek. Zase se trháme.
Najdeme ubytko ve vilce a parkujeme motorky u nízké zídky. FJR hází motku na stojan, ta chce přeskočit do zahrady o metr níž. Kufr a výfuk. Ace posouvá svou motorku a láme si zrcátko. Levé není potřeba ;) Jdeme na jídlo do města – jediní hosté na cca stomístné zahrádce. Pingl neustále rovná stoly a židličky. 5 cm sem, 3 cm tam. Hodinu a půl ho to nepřestává bavit. Pár piv a jdeme se kouknout na pláž. Otužilci lezou do vody, brrr!
Večer se courneme městem a večeře.
Varadero a pingl
Fakt tam vlezli!
Najeto 238 km cca 30 po dálnici od 9 do 15.
Sobota
Platíme 21E za ubytko, improvizovaná snídaně a zpět na trajekt. Cestou focení, jeden na místě padlý Fazer, zdlouhavé páčení blinkru zpátky do kapoty. K trajektu přijíždíme pár minut před odjezdem. Jako bonus přestal fungovat počítač a pán vypisuje lístky ručně. Naštěstí trajekt čeká.
Čekání na trajekt
Vyrážíme do Poreče - zrovna kutají silnici. Chceme do centra, ale jednosměrky nás nechtějí pustit. Dáváme kuřecí šnitzlík (jedno z dvou možných jídel) a nabíráme směr domů. V navi trasa (SV, FJR a Fazer se tak dlouho dohadovali o cestě, až jsem si vybral Fazerův návrh), jedu první.
Potkáváme spoustu motorek – myslel jsem, že je to nějaká vyhlášená trasa a povozím se za místními střelci. Všichni, včetně R7 (vidím poprvé v provozu), jedou ppoommaalluu. Díky SV jsme se trhli u jedné pumpy. Jedeme, furt ppoommaalluu, dál, přece nás dojedou. Za čtvrt hoďky odbočujeme a čekáme cca 20 metrů za křižovatkou. Z druhé strany začíná do křižovatky najíždět hafo motorek. Opozdilci, fascinovaní motorkami v protisměru, jedou rovně. Přimotali jsme se (město Umag) do spanilý jízdy minimálně tisícovky motorek. Půl hodiny než projedou. Padá vtipný návrh, že bychom vyhráli nejvzdálenějšího účastníka.
Před Terstem, na kousku dálnice, mi slunce svítí na display navi a než se zorientuju, míjím odbočku. Mávám doprava, ale ostatní mají naloženo a...největší krizovka cesty. SV a CBF stihli odbočit, já a Varadero jsme těsně za odbočkou a zbytek zastavil o cca 50 metrů dál. S Varaderem couváme a odbočujeme z dálnice – mezitím SV a CBF někam odjeli. Čekáme čtvrt hodiny, pak vysílám sms, kudy jedeme a kde se sejdeme.
Dáváme si luxusní zatáčky a na sraz dojíždíme půl hoďky po SV a CBF. Zbytek čeká v Udine pod mostem, až přestane pršet. Vyjíždíme, nasazujeme nepromoky a přes kousek Itálie (samozřejmě byla galeria non illuminata, se zatáčkou) jedeme na Villach. Sms, podmosťáci z Udine jsou v pensionu před Villachem. Dojíždíme půl hodiny po nich.
Jídlo, pivo, pomazlit se psem a postel se snídaní za 23E.
Najeto 521 km, po dálnici asi 2 km od 9 do 21.
Neděle
Rozdělení "české" a "moravské" grupy. Varadero, Alp a FJR jedou po svém a zbytek na Linec. S SV se domlouváme, že po dálnici nechceme, ale pro urychlení kus pojedeme. ZRX říká, že se k nám nejspíš přidá. Ace to chce mít bez levého zrcátka co nejrychleji za sebou a Fazer s CBF strašně spěchají...
Jedeme asi 100 km po dálnici, pak placený tunel. Odjíždíme s SV poslední a po pár km odbočujeme na státovky. Přimotáme se k vyjížďce Ferrari a Lamborghini (možná tam byly i další značky, ale měli jsme výhled jen na cca 30 kousků). Najednou SV bliká: "Upadl z tebe nějaký váleček a protijedoucí Mercedes ho nabral." Tušíte? Slezl jsem z motorky a kouknul do výfuků :)))
Linz objíždíme zase po dálnici, pak dáváme mou oblíbenou 126 Linz – Vyšší Brod. Přestávka v Krumlově, tankování v Budějkách. Na Shellce mají pěknou slečnu :) Od Tábora dost provoz, před Olbramovicemi ťukanec na horizontu, za Benešovem předjíždíme 7 km kolonu jedoucí 50-60. Pán s Tatrou 148, naloženou dřevem až do nebes, si vybral luxusní čas.
Do garáže dorážím před čtvrtou.
Najeto 658 km, asi 170 po dálnici od 8 do 16.
Mali Lošinj
Poznatky:
1) V devítičlenné skupině nestačí IQ všech zúčastněných nad 100, musí být organizace.
2) H9 není motorka na cestování, na dálnicích jsem byl šťastný, že TransAlp nemůže rychleji.
3) 600 km za den po okreskách je až dost (zvlášť když jsou luxusně kroucený).
4) Se zlomeným ukazovákem – čekal jsem víc problémů – se dá jet. Když je fixovaný.
5) V Chorvatsku to luxusně klouže. I na suchu.
6) Mapa "Adria" od Garminu není moc aktuální/přesná. V Chorvatsku horší než ve Slovinsku.
7) Slovinské Alpy jsou plné luxusních zatáček. Třičtvrtěhodinový zatáčkový orgasmus v rychlostech kolem stovky se dá zažít na trase Kalce – Idrina – Tolmin. Slovinské Alpy si přidávám mezi místa, která chci pořádně projet.
8) Poměr cena/kvalita ubytování je nejlepší v Rakousku.
První pomoc
