MOTOCYKL PRAHA 5. - 9. 3. 2008
Pátek dopoledne. Píšu smsku pro Zeggu. Rozplývám se nad Řípem a Hazmburkem – před nějakou dobou jsem u ní trávila pohodový dovolenkový týden a právě dnes se tu po dlouhé době ocitám pracovně..
Ale vraťme se opět do Prahy, protože páteční dopolední volná dálnice na sever a odpolední zasekaná Matička stověžatá – to je jako chtít srovnávat nebe a peklo.
A právě tím peklem jsme se někdy po čtvrté konečně prosardinkovaly na výstavu. Tedy potom, co Zegga našla místo k zaparkování a posbíraly jsme s sebou nejdůležitější vybavení – foťáky.
Ještě znásilnit bankomat, vychytat právě otevřené okýnko pokladny a během pár minut už jsme si to štrádovaly tím známým prostředím po kostkách, těmi zvuky, které nám ladí a jen dráždí naše sluchové vnímání, mezi stejně postiženými (no, jedinci určitě ne-e) stovkami individuí, přímo k prvním vstupním dveřím do výstavních hal.
Vypíchnu některé zastávky na cestě - a vy koukejte.
Protože tohle je FOTOREPORTÁŽ - stačí se dívat a jen trošku číst..
První zastávka u ČMN – na holky z obchodního přece zapomenout nemůžeme - dostaly jsme každá reklamní igelitku s pár překvapeními, obhlédly super ponožky k desátému ročníku vydávání novin a pak pokračovaly dál.
Jako obvykle - kolem všech známých značek, které se sice nemusí nově představovat – ale prezentovat ano (u každého stánku stálo z nabídky něco, aby si každý vybral), i kolem méně známých nebo právě se rozvíjejících konkurentů – ať už z dílny domácích mistrů, tak i těch z dálného východu čili se dá říct – až z dalekého šikmookého západu (to je jako: Jdu na sever, jdu na jih, jdu na sever, jdu na jih).
Nevynechaly jsme ani výrobce a distributory vybavení, příslušenství a oblečení. Vzaly jsme to z gruntu, protože informace hýbou světem a klidně si o ně řekneme i anglicky (když mi slečna u stánku s oblečením nebyla schopna v češtině odpovědět - přišel její "šéf" a spolu jsme to zvládli, dobrat se výsledku), stejně jako si Zegga do detailu pokecá o špatně sehnatelné součástce na Karkulku.
Zastavily jsme se i u "Kola štěstí" – tedy slev, kde si Zegguška, s nadšením sobě vlastním, vytočila slevu, načež jí radost zmenšila Luciaska, když prohlásila, že sleva bude až nad určitou částku zakoupeného zboží – že je to "tam v těch podmínkách dole napsaný".
Zegga u Kola štěstí
K vidění byly opravdu skvostné kousky, které se ale střídavě proměňovaly v upatlané šmouhaté plastové hračky pro velké kluky a holky taky.
Čistit a čistit a čistit
Než jsme se dostaly do pavilonu Malé sportovní haly k Expozici Bohemia Custom, bylo téměř osm a venku dokonalá tma a asi třícentimetrová zima – sice jsem dělala trikem reklamu pro náš web celé odpoledne, ale venku jsem si fakt musela oblíknout mikinu - holt, je sotva březen. Při průchodech jsme zaregistrovaly, oproti loňsku, lepší ohlídání platících návštěvníků a nikdo by se nám tak na výstavu neměl dostat bez toho, aby ukázal lístek.
A uvnitř?
Ač jsme výstavu navštívily v pátek odpoledne a pokračovaly až do večera, nebyla tam hlava na hlavě, dalo se kolem exponátů bez problémů pohybovat, osahat si je a prohlídnout všechny detaily, páčky, zrcátka, budíky a palubovky, spojky, svody, koncovky i kotouče a samozřejmě fotit (když pominu z celé akce ty návštěvníky, kterým je prostě jedno, že zrovna na tomhle místě někdo fotí – oni prostě projdou středem...středem záběru).
Na Customu jsme shlédly opravdu hvězdné (někdy až vesmírné) osazenstvo. Tím myslím stroje. Pány od MCček a ostatních vystavovatelů neznám a moc jsem se po nich tedy neohlížela. No – ostatně jako vždy, jsem tu přeci kvůli těm kráskám s motorem (většinou) uprostřed – a že to byly lesklé motory a další skvostné (třeba i matné) kousky.
Z mého pohledu, po designové stránce, byly některé pravými perlami na ručně tepaném náhrdelníku.
Najednou bylo skoro devět – teda těch necelých 5 hodin v areálu uteklo rychle.
Já říkala, že to nebude stačit...
Závěrečné bodíky výstavy:
• Bodypainting ladies 2008 byly fakt kočky (a to i doslova);
a některé byly prostě jiné...blonďaté?
• Foťák bez stabilizátoru je naprd – takových rozmazaných obrázků a ty bodovky proti objektivu – taky nic moc, protože je to pro změnu moc tmavé;
fujtajbl rozmazanej
fujtajbl tmavej
fujtajbl přesvětlenej
• A kde se pohybovali všichni známí? Loni jsem co dva metry na někoho narážela... Ale letos?? I hledat snad bylo marné (teda kromě toho, že někoho umím přepadnout jako starého známého, i když se vidíme poprvé – ale to je ten internet nooo - sorry za tu přepadovku Anorexi, i dnes se při vybavení toho okamžiku musím usmát);
• Procházely jsme kolem štábu TV NOVA se Standou Berkovcem - takže zase reportáž i v TV;
• Jsem to věděla, že se opět vydáme do kotle nadržených a nevybouřených chlapů – ale tak když máte na co koukat – koukejte, jen ty komentáře občas stojí za to (ještě aby to nestálo, že...ale opravdu celej večer, jak jsem někde slyšela?);
• Přišla mi letošní výstava taková bez příkras a lesku navíc, i když bylo na co koukat, někam se vytratila ta designová stánková architektura – nezdálo se vám to taky?
A jak to bude v roce 2009?
Jak to bude s organizací? Jak s vystavovateli? Co uvidíme? Nechme se překvapit...už brzo - snad, možná..
Adelaide
(extrakt textu využit v článku pro reportáž z výstavy a srazu pro www.xmotorkari.org)
První pomoc
