Vloženo 16.07.2010 09:19,
autor článku: Plejba jr.
Původně jsem sice na tento podnik neměl v plánu jet, ale slušná pozice v tabulce a vidina hojné účasti jezdců na strojích typu Naked rozhodnula, že vyrazím i na daleký Slovakiaring na akci pořádanou Inkvizzitorem a jménem BikersCup.
Na cestu se nám podařilo zapůjčit dodávku, kterou jsme naložili a celou neděli si s taťkou vyhradili na cestu Cheb – Dunajská Streda. Velmi prozíravé, protože dodávka zdaleka nedosahovala očekávaných kvalit a cestovní tempo se ustálilo na nějakých 80-90 km/h.
No nic, před desátou ráno jsme vyrazili a kolem šesté večer byli na místě. V zásadě jsme jen vyložili závodní materiál, uhasili žízeň pár pivkama, trochu pokecali se známýma a šli spát, protože v pondělí 12.7. nás čekaly tréninky.
Chvilka rozjímání
S tou účastí to nakonec tak slavné nebylo, protože plno Nakedistů svou účast na poslední chvíli odřeklo. Ona celkově účast na celé akci byla trošku slabší, což nechápu, protože akce BikersCupu jsou prostě parádní a téměř bezchybné.
Pro jízdu to nakonec špatné nebylo, protože trať byla poměrně volná ve všech skupinách a dalo se tak bez zásadnějších problémů zajet čisté kolo.
V pondělí jsem měl tedy na programu tři tréninky. První proběhnul celkem O.K., ale byl jsem na motorce moc křečovitý a tak ani čas příliš neodpovídal. Druhý byl už o něčem jiném a já se přiblížil hranici 2:30 na kolo. Vedro (38 ve stínu) už ovšem bylo opravdu zničující a tak jsem si naplánoval poslední trénink až na odpoledne. Opět se mi jelo dobře, ale na konci tréninku mě z vedra začala hrozně bolet hlava a tak jsem byl rád za šachovnicový praporek, oznamující konec sekce.
Ještě jsem koketoval s myšlenkou jen tak v klidu vyzkoušet v jedné jízdě KTM Superduke R, který byl k dispozici jako předváděčka, ale někdo ho roztřískal a tak z této možnosti sešlo.
Pekelná výheň
Opět jsme popili něco pivek a já věděl, že druhý den to bude dobré. Hned první ranní trénink byl perfektní a já se v podstatě dostal na svůj osobák na tomto okruhu. Do druhého jsem šel s tím, že bych ho rád překonal a získal tak dobrou pozici na startu odpoledního závodu.
Podařilo se a časem těsně pod 2:28 jsem ho posunul o vteřinku a půl.
Spokojeně jsem šel kouknout na výsledky a plně to odpovídalo mojí prognóze. Jsem na SVK-ringu zhruba stejně rychlý, jako Marek na KTM SuperDuke. Poobědní kvalifikace se jela už opět za pekelného vedra a tak jsem v ní jen zajel nové brzdové destičky a připravil se na společný závod kategorie Supersport + Naked.
Postavení na roštu bylo jednoznačné. Na prvních třech místech rychlé šestistovky, pak Pepa Sršeň na MV Agustě, Marek na KTM a šestý já. Pepa jel jakožto instruktor mimo klasifikaci a tak bylo jasné, že se rozhodne mezi mnou a Markem. Moje strategie byla zkusit se udržet Marka, který má výborné starty, zkusit se ho v závodě držet a vymyslet na něj něco ke konci závodu.
Start závodu
Teorie sice pěkná, ale ze startu Marek vystřelil společně s Pepou Sršněm naprosto úžasně, kdežto já hůř zapracoval se spojkou. Do první zatáčky tak najížděli spolu, pak tam bylo hejno šestistovek a hned za nimi já. Hned od začátku se jelo naplno a já se snažil tahat co to šlo. Rychlé šestky začaly hned ujíždět, Pepa Sršeň s nimi a s malým odstupem letěl Marek a za ním já. Na konci druhého kola už jsem byl za ním v „útočné vzdálenosti“ a začal si „číst“ jeho jízdu. Bylo to těžký, Marek byl proklatě rychlý všude, ale i tak jsem si vytipoval pár míst, kde by to šlo. Rozuzlení přišlo ve třetím kole, kde jsem chyboval v brzdách na konci cílovky. Málo jsem kopal do řadičky a zařadil jsem nějaký falešný neutrál. Motorka ztichla a já se viděl v kačírku.
Nevím jak, ale podařilo se mi to do zatáčky poslat se zamáčknutou spojkou. Na výjezdu jsem nějaký kvalt nařadil, pustil spojku a zjistil, že je to asi pětka. Honem tedy zařadit dvakrát dolů a letět dál. Marek mi však cuknul o 2-3 vteřinky a tak jsem se dal na stíhačku. Až do konce závodu jsem neudělal žádnou chybu, jel co to šlo, ale vzdálenost mezi námi dvěma byla stále konstantní a nepřibližoval jsem se mu ani o píď, takže to bylo jasné.
Naháče tentokráte vyhrál Marek a já bral druhý flek s odstupem čtyř vteřin. V závodě jsme oproti tréninkům oba porychlili a zajeli své osobáky, já těsně pod 2:27,5.
Velká bitva se strhla i o poslední místo na stupních vítězů třídy Naked, které pro sebe v poslední zatáčce „vyškrábnul“ Saigon na CB1000R o desetinu vteřiny před Vaškem Vlasákem na FZ6.
Na bedně s Markem a Saigonem
Veselá situace vyvstala při vyhlášení. Standardní proceduru okořenilo losování všech účastníků závodu o 2ks zájezdu do portugalského Estorilu na Grand Prix na konci října.
Do Estorilu pojede Lukášem Bareš – bednař ze supersportů……………se mnou, hehe :o).
Takže užívejte léto a s dalším reportem se vrátím na počátku srpna z předposledního dílu CEC2 na Hungaroringu.
První pomoc
