Vloženo 26.04.2011 21:16,
autor článku: Plejba jr.
Z Mosteckého závodu BikersCupu v Mostě jsme se sbalili a vyrazili rovnou směr Brno, kde nás čekala hlavní část programu, ale pojďme pěkně popořádku.
Ze seriálu CEC a CEC2 se přes zimu stalo oficiální Mistrovství a Přebor České Republiky v kategorii Endurance.
V souvislosti s těmito změnami (technické předpisy, licence..) bylo jasné, že kategorie „Naked“ je po smrti. Oba seriály se sloučily do jednoho závodu a jestliže byl v posledních letech problém, aby se v kategorii Naked sešlo alespoň pět týmů do závodu na dvě hodiny, bylo jasné, že v případě tří až šestihodinovek bude situace ještě horší.
Plejbova šmoulí R6R
Před námi tedy stálo rozhodnutí, co dále.
Jedna cesta vedla jen do pár Cupových závodů, kde se naháče jedou, druhá vedla k pořízení sportovní motorky. Nějaké peníze jsme dali dohromady a řekli jsme si, že tedy pořídíme nějakou kapotu. Litra už jsem zkoušel v minulosti a popravdě jsem se na něm necítil moc dobře – jelo to jednoduše strašně moc. Bylo tedy rozhodnuto, že zkusíme šestistovky. Zadání znělo jasně – ne moc starou motorku, už hotovou okruhovku, z praktických důvodů nejlépe Hondu nebo Yamahu. Dlouho jsme nemohli objevit nic rozumného, ale nakonec se poštěstilo a koupili jsme Yamahu R6R ´2009 „SE“. „SE“ znamená Social Edition a plně vyjadřuje stupeň úprav.
Vojtova ZX6 06
Tým se mírně obměnil, respektive rozrostl. Parťák z loňska, Vojta Bystričan, zůstal a pořídil Kawasaki ZX-6R ´06. Pro delší závody ovšem není praktické být ve dvou a tak se k nám přidal Kája Singer alias Kasi s taktéž ZX-6R ´09, který jel už vloni šestistovky v CEC2 a jehož parťák skončil v zimě se závoděním.
Touto fůzí vzniknul tým číslo 5, s názvem Ohňostroje Sipo a Manitera Group Racing. Volba, zda jít „jen“ do Přeboru ČR nebo do Mistrovství ČR padla na Přebor, do kterého stačí pro tento účel vytvořená licence kategorie „C“, kterou agentury akceptují i v Cupových závodech na rozdíl od licence „B“, kterou je potřeba do MČR.
V úterý večer se tedy naše nová sestava sešla premiérově v bivaku vytvořeném v Mostě. Každý z nás měl s sebou jednoho pomocníka, já i Kasi svého taťku a Vojta bráchu. Popravdě, jak jsme zjistili v průběhu času, tahle šestice začala fungovat na jedničku s hvězdičkou.
Kasiho ZX6 09 v péči Kasi staršího
V úterý jsme měli všichni volné tréninky a večer jsme se jen tak z hecu přihlásili do závodu Czech Superstock Cup 600. Vzhledem k tomu, že tréninky byly korporací několika závodních agentur, v závodě jsme byli co se týče národnosti téměř menšina. To ale bylo jedno, protože jsem stál na startu na 38. (ano, opravdu jde o číslovku třicet osm) pozici. Kolegové na tom nebyli o mnoho lépe - Kasi stál o tři místa přede mnou a Vojta o další čtyři.
Start závodu byl neuvěřitelný zvláště z mého pohledu, kdy jsem do první zatáčky přijížděl na konci téměř padesátičlenného startovního pole. Ohromná tlačenice celé první kolo, pak se teprve pole začalo mírně natahovat a mohl jsem začít závodit.
No hodně lidí popadalo, hodně jsem jich předjel a v cíli jsem tak byl celkem spokojený. 19. místo v závodě mohlo být i horší. Vojta dojel patnáctý, Kasi hned za mnou.
Ve středu jsme pokračovali v trénincích jen ve dvou, protože vypadnul Kasi. Nejdříve mu prasknula řadicí páčka, ale stejně na něm bylo vidět, že je úplně mimo zdravotně, takže si naordinoval pauzu.
Večer se jel na okruhu závod Bike Promotion Open Supersport a protože se neplatilo startovné, opět jsme se s Vojtou přihlásili. Naše startovní pozice byli oproti předchozímu dnu lepší (Vojta 21, já 23), ale jen proto, že bylo méně účastníků.
No tentokrát jsem si závod výborně užil a měl jsem moc pěkných soubojů s nějakým Bulharem na CBR600RR. Souboj o 17. místo jsem s ním nakonec prohrál, ale čas pod 2:23 mě uspokojil. Vojta dojel opět 15.
Ve čtvrtek nás čekal vrchol programu, kterým bylo PČR Endurance.
Tréninky i kvalifikace proběhnuly bez zásadnějších problémů a naznačily naše šance. V Přeboru kategorie Supersport nás startovalo osm týmů. Jasným adeptem na vítězství bylo duo týmu Okruháři, kteří od nás měli časový odstup asi tří vteřin. Naopak za námi bylo pět týmů, kterým na nás chyběl opravdu jen malý kousek. Po konzultacích jsme dospěli k tomu, že bychom to chtěli rozjet na bedýnku, tzn. pokusit se urvat třetí místo.
Dle dohody šel na start Vojta. Strategie byla jasná, benzín nám všem vychází na hodinový úsek, takže tuhle tří-hodinovku dáme každý na hodinu přesně.
Vojtovi se start docela povedl a posunul se kousek dopředu, ale pomalu, ale i přesto nám jistě tým Okruháři ujížděl. O stejný díl na nás ovšem ztrácel další tým – MR Racing. Zhruba po půl hodině ovšem Okruháři mírně slevili ze svého tempa a Vojta naopak zajížděl rychlá kola pod 2:20 a tak se stalo, že o první místo jsme se prali i my.
Okruháři ovšem střídali již po 45-ti minutách a tak jsme šli zhruba o 40 vteřin do vedení. Vojta mi předával těsně po hodinové rundě a v závodě jsem pokračoval já s cílem, pokusit se udržet náskok. Týmová signalizace fungovala zcela perfektně, motorka mi letěla jako vítr a tak když jsem předával Kasimu na poslední úsek, náskok 40 vteřin zůstal zhruba stejný.
Kasi pokračoval ve svižném tempu a přibližně půl hodinky před koncem bylo jasné, že máme poměrně slušnou naději na vítězství. Kluci od Okruhářů zkoušeli mírně stáhnout náskok, ale Kasi se nedal vyvést ze své profesorsky přesné a rychlé jízdy a do cíle tříhodinovky jsme dorazili na první místě s náskokem necelé minuty.
Bedna v Brně
Doteďka se z toho nemůžeme vzpamatovat, před závodem by tomu nikdo z nás nevěřil.
Tým fungoval skvěle, strategie vyšla taktéž perfektně a přestože především já i Kasi máme rezervy ve své rychlosti, s trochou štěstí jsme průběžně vedoucí tým Přeboru ČR Endurance kategorie Supersport.
Další pokračování má mistrák zhruba za 3 týdny v Německu na Lausitzringu, tentokráte v závodě na 4 hodiny.
Takže díky ještě jednou všem a už nyní se těšíme!
První pomoc
