Vloženo 11.08.2010 07:31,
autor článku: Plejba jr.
Na trochu vzdálený okruh na maďarském Hungaroringu zamířil předposlední díl seriálu CEC2 v neděli 8.8.2010.
Z Chebu jsme vyráželi už ve čtvrtek 5.8. a těch 730 kilánků jsme zmáknuli za pohodových deset hodin. Večer jsme si převzali box, trošku pokecali se známýma a šli si odpočinout po celodenní cestě.
Parťák Vojta dorazil tentokráte s jedinečným ultimátním nástrojem – Aprilií Tuono 1000R ´06, protože svou R1 street ještě nestihnul od posledního závodu v Brně opravit.
Velký Plejba s velkým Karlem aneb Zázemí
V pátek nás čekalo plno trénování, ale předpověď počasí byla nepříliš příznivá. Hned od rána plno oblačnosti, trocha mrholení, ale co se dalo dělat.
První trénink byl můj a já se tedy vyrazil seznamovat s tratí. Hned asi ve třetí zatáčce ovšem nastal problém, šmoulí motorka začala kuckat a ze zatáček odjížděla pouze na jeden válec. Na tenhle trénink to však nemělo vliv, protože hned ve druhém kole dorazil ohromný déšť a celé startovní pole zajelo zpět do boxů.
Povolal jsem tedy mechanika z Koldova HKT teamu, který závadu odhalil zanedlouho. Odešla spodní „fajfka“ na zadním válci. Po celém depu jsem začal shánět náhradní, ale „fajfka“ na starou Aprilii je trochu fajnová věc a tak jsem se nesetkal s úspěchem. Nezbývalo tedy nic jiného, než vyrazit do Aprilie v Budapešti. Po hodinové cestě do úplného centra se Zdenkem z HTVZ-N jsme dorazili ke krásnému zastoupení Aprilia – Moto Guzzi, abych zjistil, že celá prodejna / servis má letní dovolenou. Tak to je teda průser.
Po návratu na okruh nás pak čekala další jobovka, parťák Vojta hned v prvním tréninku své Tuono zahodil a řádně ho oválel.
Můj taťka s Vojtou dostali za úkol opravit jeho Tuono, mechána David z HKT naopak to moje nějakým bastl způsobem. Obojí se podařilo a tak jsme opět vyrazili do volných tréninků.
Připravujeme Vojtova Tuňáka
Hungaroring je poměrně zajímavá, velice technická trať, která je specifická velmi malými únikovými zónami. Několikrát člověk dobržďuje z vysokých rychlostí přímo proti zdi a tudíž je i dost na srdce.
Tréninků bylo dost a tak, když přišel odpoledne liják, celé depo se převléknulo s tím, že den ukončuje. Tedy vlastně celé depo s výjimkou Manitery. Překecal jsem Vojtu, že jsme dlouho nejeli na vodě, oba máme novou dešťovou výbavu a je tedy vhodný to právě teď odzkoušet. Samozřejmě souhlasil a tak se na dva blázny vyjíždějící do lijáku na trať přišlo podívat celé aktuální osazenstvo okruhu. Vojta potvrdil, že je řádný „vodník“ a byl na vodě o hodně rychlejší, než já.
Ale to už byl opravdu úplný konec dne. Na okruh dorazili další přátelé a trošku jsme tedy u grilu a pivka zavečírkovali.
Zátiší se šmoulíma botama
Sobota se nesla ve znamení zrychlování.
Oba už jsme měli trať řádně načtenou a pokusili jsme se dostat do vyššího tempa. Vojta končil tréninky časem 2:09,6, já o 0,8s pomalejším. Vojta si navíc vylosoval start do závodu Czech Supestock Cupu ve třídě litrů, kam se dokonce i kvalifikoval. Do závodu šel s tím, že to vezme jako trénink, ale dobře odstartoval a celý závod se držel lehce za půlkou startovního pole, čímž sakra překvapil plno rychlých jezdců na sportovních litrech.
Jako třešničku na dortu tam posadil těžko uvěřitelný čas 2:04,5, s kterým by bral body i při závodě PČR ve volné přes 600 kubíků.
Šmoulí motorka
Do nedělní kvalifikace CEC2 jsme se rozhodnuli vstoupit napůl.
Já jsem si střihnul pár rychlých kol, dostal čas pod kýžených 2:10 a Vojta pokračoval. Časem pod 2:07 nás postavil na sedmé místo na startovním roštu.
Start jsem si vzal na starosti já a byl jsem pěkně nervózní. Chtěl jsem předvést svůj standard – všem utéct a pokusit se udržet na dohled první desítky absolutního pořadí, ale jak to tak občas bývá, člověk míní a život mění. Reakci na startovací praporek a běh jsem měl v pořádku, ale při odjezdu jsem předvedl ukázkovou jízdu po zadním, pak mi nešlo zařadit a když jsem tam dostal dvojku, motorka se mi znovu zvednula na záda. Trapas roku se podařil a do první zatáčky jsem přijížděl snad na třicáté pozici. Ve třetí zatáčce byl něčí pád a jako bonus jsem od někoho dostal ohromný bodyček, že jsem byl rád, že jsem to ustál.
Po prvním kole se však startovní pole začalo trošku rozjíždět a já jsem se dal do stíhačky za Zdeňkem z HTVZ-N na jeho Yamaze FZ1. Jel sice rychle, ale dělal dost chyb, takže jsem se přes něj poměrně rychle přesunul a postupoval dál kupředu. Skupinku, ve které jsem jel, jsem postupně odsunul za svoje záda a přede mnou se otevřel volný prostor pro přiměřené tempo. To by ale nesmělo přijít další kolo, kdy mně na cílové rovince předjel na motor Monster S4RS konkurence. V tu chvíli jsem samozřejmě viděl rudě. Teda vlastně modře. V každém případě jsem přitopil a pokusil se ho dohnat.
Při tréningu
Souboj při tréningu
Mělo to dva zádrhele. Jel fakt rychle a bezchybně a moje motorka navíc začala probíjet přes heft i rukavici a občas to teda byly pořádný pecky. V každém případě se mi tempo Monsteru podařilo zachytit a několik kol jsem se za ním držel v mírném odstupu, ale ten už dále nenarůstal. O pár kol později ale Petr na Monsteru začal vadnout a já se k němu začal přibližovat. O další dvě kola později už jsem byl za ním a hledal, kde bych to na něj mohl zkusit. Ten správný okamžik přišel z kopce při brždění proti zdi a hned jsem se snažil upalovat jako zajíc, aby mi to nevrátil. Na signalizaci jsem viděl, že je za mnou 3 vteřinky a pak hned vystřídal.
Já jsem na trati vydržel těsně přes hodinu a Vojta šel na věc. Na trať se vrátil přesně v momentě, kdy byl na trati vystřídaný Monster a jeli opět přímý souboj proti sobě. Půl hodinky před koncem se Monster dostal dokonce na první místo, ale Vojta ho nenechal ujet. Navíc věděl, že nám to vyjde na benzín už bez střídání, kdežto oni ještě střídat musí, což se stalo přibližně 20 minut před koncem.
Tím jsme získali rozhodující náskok, který čítal zhruba 40 vteřin, ke kterým do konce ještě kousek přidal.
A je to tam
V každém případě jsme dojeli do cíle na vedoucí pozici ve třídě Naked a na dvanáctém místě absolutně. Sportovní hodnotu sice snižuje fakt, že tentokráte jsme v kategorii jeli pouhé tři týmy, ale na druhou stranu to bitva byla parádní.
Před posledním závodem máme velmi lichotivý náskok a cílem pro finále v Mostě bude bezpečně dojet pro body. Takže díky všem za podporu a pomoc a zase v září!
První pomoc
