Vloženo 17.09.2010 06:43,
autor článku: Plejba jr.
Poslední závod ročníku CEC2 nás zastihnul v neděli 12.9.2010 na mosteckém autodromu a já jsem již tradičně dorazil o pár dní předtím za účelem mírného tréninku.
Ve čtvrtek jsem vyrazil s kamarádem Martinem a Kubou, kteří se účastnili volného ježdění s agenturou MotoTravel a na to, že nemají žádné větší okruhové ambice, si vedli opravdu statečně.
Večer se začalo sjíždět celé osazenstvo a tak byl čas na nějaké pivka a něco dobrého na grilu.
Mostecký paddock
Volné jízdy jsem neměl společně s parťákem Vojtou, ale se Standou Vaculíkem, letošní trojkou českého přeboru volné třídy přes 600 kubíků, a tak jsem se snažil z něj vytáhnout co nejvíce rozumů v rámci porychlení i přípravy techniky. Vzhledem k tomu, že dorazil společně s ostříleným závodníkem Zbyňkem Havrdou, který závodil ještě dříve, než jsem se narodil a závodí občas dodnes, rozumů jsem z nich vytáhnul více, než dostatečné množství. Opravdu moc příjemní a milí lidé.
Ale dost tlachů, přišel pátek, dorazil můj taťka a tudíž se šlo do volných tréninků a tak bylo na čase skočit na Šmoulí motorku a začít tahat.
Plejba v tréningu
Už první jízdy vypadaly poměrně nadějně a já jsem se dostal na velice slušné časy. Tedy samozřejmě na moje poměry.
Den jsem zakončil s nejlepším časem o šest desetin za mojim osobáčkem a tak pochopitelně panovala velká spokojenost.
Počasí bylo perfektní i na sobotu a já jsem pokračoval ve zrychlování s finálním časem 1:52,7.
Vyhlídky na závod tedy byly perfektní přesto, že naši největší konkurenti z týmu HTVZ mezi závody mírně vylepšili techniku a jejich časy byly jen kousek od našich.
To všechno slibovalo dobrou bitvu.
Malý závodník Manitery
Kvalifikaci jsme dali s Vojtou již tradičním způsobem napůl, vyzkoušeli jsme motorky před závodem a začali se připravovat.
Plán byl jednoduchý. Startovat bude parťák, pojede co nejdéle, já to samé a poslední krátký úsek si dá opět on.
To vše bylo připravené až do momentu, kdy Vojta přišel, že nějak přehnal večírek a potřebuje ještě jednu hoďku na regeneraci a byl by rád, kdybych šel na start já. Žádný problém už jen proto, že jsem si potřeboval napravit reputaci z předchozího závodu, kde jsem předvedl nejhorší start z celé své kariéry.
Plejba se mračí
Start se přiblížil a my stáli na 16. místě startovního roštu.
Reakce na praporek, běh i odjezd z lajny se mi povedl velice solidně, ale problém nastal v šikaně, kde jsem to musel vzít vnitřkem začátky mimo asfalt přes „boule“. Po motokrosové vložce jsem moc neztratil a tak jsem pelášil k technické pasáži, do které jsem asi jednoho nebo dva jezdce vybrzdil a chystal jsem se před pracákem zaútočit zvenku.
Najeto to bylo dobře, ale předjížděný závodník přizvedl motorku a vynesl mně až za obrubník, kde jsem samozřejmě chytnul highsider jako blázen, ale se štěstím to ustál. Hned za vracákem se pole začalo rozjíždět a mně se podařilo zachytit dobré tempo.
Asi ve čtvrtém kole jsem dojel Zdeňka z HTVZ, který jel famózně a v dalším kole ho předjel. Vím, že je to bojovník a tak jsem se snažil jet co nejrychleji, abych ho setřásl. Vůbec mně proto nepřekvapilo, že na brzdách po cílovce jsem ho měl najednou opět po své pravici a do šikany opět pokládal jako první. Měl však trošku horší stopu při překlápění, věděl to a nechal mi tam místo, tak jsem to tam znovu poslal a na výjezdu jel opět na čele. Znovu na brzdy to na mě zkusil v dalším kole, ale to už bylo moc a do šikany se nevešel a musel jet rovně přes retardér. Tím jsem získal drobný náskok a snažil se ho využít k tomu, abych ho setřásl.
Dařilo se mi jet výborná kola na úrovní 1:52 – 1:53 a držet prapor týmu Manitera v první desítce celkového pořadí.
Plejba v souboji
Vojta v akci
Po padesáti minutách jsem střídal a výborné tempo jel i parťák, který nás mravenčí prací dostal až na šesté místo absolutně. Bohužel přišla fáze za safety-carem, díky které jsme se propadnuli o pár míst dozadu, ale na HTVZ jsme stále měli slušný náskok. Vojta tahal tak moc, že své Tuono dokonce zahodil, ale naštěstí jen lehkým sklouznutím, ihned ho zvednul a pokračoval dále v závodě. My v boxech jsme o pár vteřin horší čas kola ani nezaregistrovali.
Čtvrt hodinky před koncem došlo k finálnímu střídání a já jsem už bezpečným tempem dovezl tým na první místo v kategorii Naked a těsně za desítkou absolutně.
Bedýnka
Z toho vyplývá, že šest vítězství ze šesti závodů hodilo pochopitelně v součtu bodů krásný titul v celkovém hodnocení.
Pro parťáka Vojtu první, pro mně třetí.
Naše radost byla neuvěřitelná a moc jsme si jí užívali.
Já tedy s malým zpožděním, protože jsem byl nominován do Koldova týmu HKT racing v boji o titul v CEC Superbike jako náhradní jezdec, ale to mi vůbec nevadilo.
Takže děkuji za krásnou sezonu všem, kteří se na ní podíleli, zvláště parťákovi s manželkou, svému taťkovi a taktéž Maniteře, díky nimž sezona proběhla zcela a naprosto hladce a nad očekávání úspěšně.
První pomoc
