Jestli se dá nějak nazvat počasí celého předcházejícího týdne, pak je to pojem “hnusné“. A do toho se, stejně jako na jaře do Šternberka, fakt mám vydat? Jenže, když se tam vydají závodníci, tak to snad risknu taky. I když o tom ve čtvrtek dost pochybuju. Furt prší a teplota nepřeleze 5°C.
A když už se rozhodnu, vlastně ještě nevím, kdo všechno ze známých jede. Ale bude to určitě luxusně výživný výlet, tak proč sedět doma.
Jak ten dnešek začal?
Deštěm, jak jinak. V Olomouci tma a mokro. Po cestě vlakem se přidává světlo, ale deště neubývá. Ve Vřesině vytáhnu deštník a tlapu ten kousek zpátky do depa pro moto a quad.
Stačí se na kraji parkoviště rozhlédnout a už vidím Bullovic Vivaro. No a Bull je taky jediný, kdo z off sekce na tenhle závod na severní Moravu dorazil. Má s sebou ale výkonný support – Niku, která už dostává instruktáž co vzít s sebou, kdy čekat u tratě,…
Mezitím se kolem objevuje pár čtyřkolek. No, spíše se dá říct, že obahnělých strojů. Hasiči pouští vodu a za chvíli je vidět, čí je to vozítko. Na trati to asi bude dost husté, po týdenním dešti se sněhem.
Nika se přezouvá do gumovek, i já měním deštník za pláštěnku. Bull se konečně převléká do svého "starého" šedého Acerbis dresu. Během pár minut je slyšet Ondra (pořadatel) s megafonem a ohlašuje, že za 10 minut proběhne rozprava motorek. Než dojde k nám a znovu to zopakuje, je časový interval na 5ti minutách. Bull našlápne KTMku a vyrazí a my s Nikou promáčeným lesíkem za ním.
Bull vyráží na rozpravu
Během stoupání lamentujeme, že budem asi trochu špinavé a že to bychom nerady. Fakticky ne. Mě čeká zpáteční cesta vlakem a Nika aby měla v čem odjet do školy. No jo no, holky, ne? Jdeme přece správnou cestou pro diváky. Loni se taky přecházelo přes trať, která je nyní samozřejmě volná, protože závod čtyřkolek již skončil. Když budeme dávat bacha, bahno na nás lítat nebude.
Nejužším místem přecházíme trať a když chceme uhnout za pásku, brzdí vedle nás čtyřkolka, aby si její majitel vyměnil pár slov s jedním z diváků, který stojí metr od nás. To nás pěkně bloknuli. Najednou se za námi ozve „Pozor, čtyřkolka, čtyřkolka!“ No, ale to už je na cokoliv pozdě a čtyřkolka brzdí až o mě. Když jsme kolem ní procházely, stála o pár metrů výš, bez řidiče. Teď se svezla sama od sebe bahnem dolů. Tak čtyřkolku jsem vlastní nohou ještě nezastavovala. (Jak to komentovala Nika po závodě „Zastavíme se a najednou mi Adel klečí u nohou.“ - Opravuju, tak daleko to až nezašlo, ale díky pláštěnce jsem byla jako čuňátko jen na kousku vyrolovaných kalhot :) tak snad mě z vlaku nevyhodí.) Stalo se.
Takže obejdeme pásku a sledujeme, kde bude rozprava, abychom našly Bulla. Nika se vydává za ostatními dolů, ale Bulla nevidíme. Ten se objevuje teprve teď seshora. Dole se setkají, ale to už jsou motorky vysílány nahoru. Při odjezdu jedné z nich je lehce ohozena i Nika (po závodě to komentovat Bull „Ty jsi špinavá.“), takže už jsme duo bahnítos. Nahoře se srotí do skupiny a jsou odeslány zpět dolů, takže Nika uhýbá málem až do lesa, aby nedostala další dávku a pak rychle přebíhá za mnou. Čisté jsme dlouho nevydržely :) (ale od toho je to offroad, že, takže se s tím co? takže se s tím počítá)
Stále se nestartuje. Místo toho vidíme čtyřkolky v různých posmrtných stavech – jednu bez levého kola a další taženou s nepohyblivými předními koly… Ano, trať stále není průjezdná, protože se vyprošťují z bahna a stále tam nějaké zapadené visí. Proto to drobné zpoždění.
Čekání na start
Uběhne dalších pět minut a konečně se řadí po skupinách ke startu. Z nebe už zase padá voda. Luxusní počasí, vážně. Bahno pod nohama mi něco lehce jarního připomíná.
START!
Tak jako vždycky E1, E2, veteráni a junioři v zelených vestách. Stojíme u oranžového stanu časomíry a mezi valy vidíme ke startu. Když se převalí první skupina závodníků, koukáme, proč tam jeden stroj zůstal stát. „Přetrhl řetěz,“ komentuje to Nika a fakt – už vidíme, jak ho vytahuje ven. To je opravdu marast. Přípravy, cesta, bahno a pak tohle dva metry po startu.
Bahno je opravdu všude a jak vidno, moc proti němu nepomáhají ani strhávací pásky na brýlích. Při průjezdu kolem nás hned v prvním kole jezdci odhazují jeden za druhým. K jedněm se nikdo nevydává, ale je škoda, aby tam úplně zapadly. Nika hrdinně vyráží do bahna. „Pak mu je vrátím. Jé, taťka má stejné.“ A vzápětí u nás odhazuje i Bull. „Jak je teď poznám?“ Ale Bullovy nemají tak staženou gumu, za to všechny pásky strhané. Dostávám roli držáku pití a sledovače a Nika vyráží k autu do depa nalepit nové.
Odhoz
Nika - sběrač
Nakonec zbytečně, protože Bull zatím nechce support pauzu ani brýle, stejně by přes ně dlouho nic neviděl.
Jak čas utíká, občas se někdo v tomhle rovném a přístupném prostoru zastaví. Ale jsou to jen nutné zastávky. Brýle, pití..i když jeden ze závodníků nás docela šoknul. Když zastavil a koukáme na něj, co dělá. Trhá podrážku jedné boty. Visí mu jen na špici a fakt chvíli trvá, než se mu ji podaří udupnout druhou nohou, aby se okamžitě na to vydal do výjezdu hned za časomírou.
Bull kolem časomíry..
..a na výjezdu
Vydávám se aspoň kousek kolem střední části trati prohlídnout si svá loňská místa k focení, a taky se podívat na jiné úseky, ale šplhat se nahoru ke dvojce vzdávám rovnou. Dolů bych se svezla asi po zadku.
Projdu až k parkovišti, tady je mezi křovím pěkně vidět průjezd závodníků. I když je zpomaluje pořadatel vlajkou, jsou stejně na focení docela rychlí.
Na zpáteční cestě omrknu parkoviště aut, které startují odpoledne. Zatím jsou čistá. Potkám tam i červený speciál KB system OFFRoad Team, které podporuje i Impuls (ráááádio).
Zbývá půl hodina závodu a výjezd na val před časomírou začíná být asi hodně obtížný. Jak ubývají síly a trať je rozježděná, odkládá tam většina juniorů a někteří jezdci doslova odhazují své stroje z kopce dolů. Vzduchem jsme viděli letět i výfuk. Takže když ne na první pokus, sjet dolů a vyjet ho znovu. Na fotkách to tak nevypadá, ale realita byla jiná. Nahoru to šlo hůř.
Mezi křovím
Odhození na výjezdu
Pak už je tu promávnutí cílovým praporem za každým ze závodníků.
Když koukám do tváří, ani nevím, co z nich mám vyčíst. Pod jednou helmou vidím zaschlý krvavý šrám. Kouří se z jezdců i ze strojů a chvilku nemrholí.
Bull velí k přesunu do depa. Ať mu ještě hasiči ovapkují KTMku.
Při převlékání hodnotí dnešní závod slovy: „Jel jsem sračky. Budu tak sedmej, osmej.“ A jak dodává – technicky složitá trať, která mu dnes tolik nesedla. Nemůže být každý den posvícení. Ale fyzicky se cítí dobře. Dokonce po pádu o strom a křupnutí v páteři mu přestaly brnět prsty. Zajímavá rehabilitace, ale doma to nezkoušejte.
To už zase začíná drobně pršet. Nasedáme do auta a vyrážíme směr Vřesina a odpočinek.
Další část ho čeká až zítra.
Cíl!
Po dojezdu
Nechápu, jak tohle zvládají dvě hodiny a v neděli znovu to samé. Je to fakt sport pro celé a tvrdé chlapy.
A oni jsou blázni.
První pomoc
