Jedním z důvodů, proč jsem si pořídil "o dvě čísla větší enduro", vztaženo k tomu, na co fyzicky v terénu mám, byla XL rallye a podobné soutěže, které jsem chtěl zkusit. Motoráj rallye byla, po EnduRoManii, druhá oficiální akce, na které jsem se rozhodl svou neschopnost vyzkoušet.
V červnu jsem cálnul startovné a...celé léto jezdil na Hornetu :o)
Ležím v posteli, leduju koleno...a vzpomínám, jaké to bylo.
Čtrnáct dní před závodem jsem si pořídil chřipku s angínou (přece nebudu marodit dvakrát, že jo?).
Ve středu před závodem jsem fasoval nová antibiotika, původní úplně nezabrala, a cítil se slabý jako dítě. Telefonoval jsem Richardovi, potřeboval jsem info ohledně šroubku a klíče: „Zavolej zítra, už nejsem v práci.“ Pravda, bylo pár minut před šestou :o) Do LL na dvě piva a "spolubojovníci" – Petrovi11 a Uwemu – se tvářili rozhozeně, když: „Rozhodnu se v pátek ráno, jak mi bude.“
Ve čtvrtek došel itinerář – telefon Hajnýmu, jak je to náročný? „No, je tam pár výjezdů. Ale nic, kde by jste se museli tahat. Navíc máš stopadesátikilovou mrdečku!“ :o) Posledních 14 dní významně nepršelo – bych mohl zkusit i s doznívající angínou. Richard nezvedal telefon – chyběl mi šroubek... S Ficcusem se zadařilo setkat a převzít roudbuk.
Rejs
Některým to šlo líp
V pátek se budím v šest, provedu pocitovou kontrolu, polknu antibiotika a rozhodnu se jet. Valím do garáže. Volá Uwe: „Jak jsi na tom?“ Že přezouvám zadek ho uklidňuje. Upravuju pár maličkostí, přezout předek nestíhám. Na devátou jsem v kanclu, makám jak čert a před třetí mizím. Sbalím oblečení, nastartuju auto, vypínám motor, vracím se pro roudbuk s itinerářem, vlezu do auta...vracím se pro batoh s kejmlbegem :o)
Mažu do Rejstůlu pro šroubek (páč jsem nepochopil, jak a jaký tam patří). Richard už zmizel na ED a jeho kolega mi ukazuje, že mi tam musí chybět další věci?!? Přichází Honzík, ukazuju mu to: „Na tom nemůžeš jet, to drží celý podsedlák, bys urval nádrž! Nechápu, jak ti to může chybět, to je na lepidle.“ Sundavá dotyčné drobnosti z jiné motorky, dává i trochu lepidla. Díky! V garáži zjišťuju, že chybí závit na rámu, ve kterém to má držet...dám matku na lepidlo.
Volá Petr, abych už konečně přijel. Házím věci do kufru, motku na vozejk, zbytek dodělám v kempu.
Vyzvednu Petra s Advíkem, polknu antibiotika a vyrážíme.
Na dálnici zácpa, Uwemu už chybíme a má plný smsky keců. Po třičtvrtěhodině a deseti km sjíždím a objíždíme to. Zastávka u pumpy, a když se vrátíme na dálnici, předjíždějí nás auta, která stála v zácpě kolem nás :o) Uwemu furt chybíme. Telefonuje tak akorát a naviguje k chatce. Pár minut po nás dojede Sqwer s Markét. Utekl z Jordyho svatby a po závodě prý zmizí zpátky. Dodělávám SPZ a pár dalších drobností (Uwe pomáhá, abych se před závodem nezranil), technická přejímka, guláš, pivo, pivo, pivo a v jedenáct jdeme spát.
Uwe na startu
Budíme se pár minut před sedmou
Hygiena, snídaně, montuju roudbuk s itinerářem, rozprava. Hajnej vysvětluje nějaké výjezdy a záludnosti a říká, že to najížděl na sjeté gumě – oki, budeme podměřovat. Překvapuje mě, kolik je tu bratrů Slováků.
Sqwer má numero 5, Petr 21, Uwe 26 a já 51. První prohlašuje, že jako trénink s roudbukem, druhý, že pojede a uvidí, Uwe na vítězství a můj cíl zní "NECHCÍPNOUT A DOJET". Zjišťuju, že nesmím píchnout, páč nemám mezikus mezi ventilek a bombičky.
Jdu za kluky na start... Sqwer už je pryč. Oblíkám se, zamykám chatku, přijíždím na start: „Už jsme tě volali před půl minutou! Kde máš kartu? Jak to, že ji nemáš připravenou?!? Kde máš telefon a navigaci na zapečetění? Jeď, ale rychle!“
S první stránkou itineráře v levačce vyrážím na místo ostrého startu. 20 km! Už předtím jsem měl pochybnost, jestli na 153 ostrých km (bloudění exkluziv) vystačím s benzinem... Teď mám jistotu, nevystačím. S drobným kufrováním (odbočka neseděla o 200 metrů) přijíždím s dalšími pěti kluky. Jsme vypouštěni postupně po minutě.
Petr11
sqwer
Vyrážím pohodovým tempem
Na prvních km dojíždím lidi, kteří blbě odbočili, pak blbě odbočím já "před silem doleva" a následně se dávám u rybníka (z cesty skoro nebyl vidět, považuju to za dobrou Hajnýho lest) doprava po vykácené cestě na hrázi... Divím se, že je přede mnou jen pár stop od motorek...než se – podle itineráře – po pěti minutách vrátím téměř zpátky k silu. Hmmm, tak podruhé! Nalézám viditelný rybník sto metrů za tím "mým" a následné km přepočítávám a přepočítávám a...přepočítávám.
Naštěstí je za chvíli první nulování.
"Padesát metrů za vedením vysokého napětí doprava" – odbočuju a zase jsem mimo. Vykopne mě to u silnice, kde se nulovalo... Nuluju a znovu. Dvacet metrů za místem, co jsem odbočil, je správná cesta. Furt někoho dojíždím a předjíždím. Že bych nebyl takový mrdal?
Nový cíl: "PRVNÍ TŘETINA VE TŘÍDĚ". Kolem bodu čtyřicet se sjíždím s klukem na TTR a chvíli jedeme/bloudíme spolu. Za průjezdem statkem se dostaneme do větší skupiny, blbě si přečtu instrukce a říkám si, že všichni jedou blbě... Tak jsem se kousek vrátil a ověřil si, že jsem trotl.
HUPS
BUM!
U bodu sedmdesátdva "za rohem lesa mírně vlevo pěšinou k mohutnému smrku" je dojíždím, hledají kudy. Vidím smrk i pěšinu, posílám to tam. Brzdy! Popadané stromy. Vidím někoho, jak se trápí dole pod nimi. Já, já to dám vrchem! Se snažím vyrvat motorku dvacet výškových metrů "na hřeben", ze sedla, tlačit, ještě že má startér, startér, ještě třikrát startér, ufff...povedlo se.
Za popadanými stromy najíždím na cestu, kterou považuji za správnou (no, cca sto metrů za "mým" smrkem byl prý jiný, bez popadaných stromů a se správnou cestou), celkem slušný sjezd – metr široký, vlevo stráň, vpravo sešup do potoka, místy bahýnko a pár stop od drapáků. Dostávám se na silnici a itinerář přestává sedět. Pět km na jednu stranu, pět km na druhou stranu a potkávám motorky. Jednu zastavím, zorientovávám se a je mi jasné, že takhle mi nádrž stačit nebude.
U první pumpy stavím a s pár dalšími kluky tankuju... Za pade 1,77 lt.
Můj TTRák
Přední kolečko ve vzduchu
Co jsem tankoval, čůral a tatrankoval, projelo kolem asi třicet motorek...
I čísla, která startovala přes půl hodiny po mně. "NECHCI BÝT POSLEDNÍ!" Přepočítávám, předjíždím pár motorek a kolem stého bodu dojíždím kluka s TTR. U bodu stodvacet poprvé zahazuju a dělám stojkokotkmelec, v hlavní roli přilba a krční svaly. TTRák mě pomáhá zvedat, já čekám, až si přehodí itinerář (malý roudbuk). Při té příležitosti mi oznamuje, že mě před pár km bez příčiny opustil levý zadní blinkr. Čest jeho památce.
Bratr ze Slovenska postupně rozebíral svou Tenerku po trati
O cca dvacet bodů dál je výjezd před druhou kontrolou. Dávám ho až skoro nahoru, ale "posledního vzedmutí přes kameny" se lekám, málo gazu, všechno blbě, odkládám. TTR mě pomáhá zvedat motku. Na podruhé odkládám na krátkou nohu deset/patnáct metrů před koncem krpálu. Na kontrole Hajnej tvrdí, že tohle bylo jedno z nejhorších míst... Uvidíme.
Nicméně jsem se začal bát, což se nevyplatilo hned o kus dál. Výjezd trochu vyhrabaný od předchozích lidí a já zase lehnul – každé kolo v jiné koleji. Nahoře je prý kořen, který se po předchozích průjezdech zvětšil na slušný schod – říkají kluci, co tam stojí po svých neúspěšných pokusech. Snažím se kořen objet a mám krátkou nohu v úvozu, který končil roštím a metrovým schodem. Ohnutá páčka zadní brzdy. Někdo taky uvízlý mi pomáhá dostat se z úvozu, já pomáhám jednomu, druhému, pak Speedymu na Africe – měl toho zjevně dost. Šaškoval jsem tam minimálně dvacet minut a kolem mohlo projet kolem dvaceti motorek (asi třetina se obešla bez pomoci).
Začínám mít krizi
Jedu znatelně pomaleji, předjíždějí mě dva kluci – Afra a XT. Nestíhám se jich držet, ale po pár km se sjíždíme na "POZOR! Krátký sjezd přes kameny". Děláme vláček asi deseti motek, jsem poslední a strašně se práší. Takhle dojíždíme na třetí kontrolu. Někteří asi potřebují odfrknout víc než já. Ačkoli se na zapsání kontroly nehrnu, odjíždím mezi prvními.
Zase vláček, ale jsem víc vpředu. Nevím, kdo naviguje, ale jsem rád, že v tom tempu stíhám přetáčet itinerář a mít potuchy, kde na něm jsme. Mám dost, občas se ani nedonutím jít do stupaček a naklepávám si řiť. Závidím majitelům DR, XT, XRV apod. měkké sedlo a pružení. Vracím se k původnímu: "NECHCÍPNOUT A DOJET!"
Kolem bodu 170 se trháme... Potratili jsme turistickou žlutou. Trochu se vracíme a kolem vysílače frčíme v menší skupince. Poslední se mě drží Afra a XT. Podjíždím, ale přepočítávám a přepočítávám a na odbočkách a "odbočkách" mě občas dojíždějí. Potkávám Speedyho, sedí vyčerpaně na své Afře a ukazuje, že je v pohodě. Nevypadá. Rozsvěcuje se mi kontrolka benzinu. Snižuju otáčky motoru, abych dojel.
"Pozor, hlubší písek" – už párset metrů jedu po písku a pohoda. Koukám do itíku, na tachometr, přepočítávám vzdálenost na odbočku a...lítám po celý cestě. Tak přeci jen hlubší písek :o)
Speedymu to moc nejde
Nulování. Poslední úsek jedu sám. Nikoho nedojíždím, nikdo mě nepředjíždí. Navigaci trefuji bez problémů, vracím se maximálně pár desítek metrů, což akorát vychází na dorovnávání Hajnýho pneumatiky. Mezi body 217 a 218 vymletý sjezd, hluboké koleje, půlmetrové schody. Na dvou těsně za sebou si lehce vrknu. Jedu o dvacet víc, než by bylo rozumný a o deset, než jsem schopný ustát. Kolo do koleje a letím. Kolenem se zaseknu o řidítko, abych neuletěl daleko. Vstávat se mi nechce. Bolí.
Přichází Klasika s dalšími lidmi, byli o sto metrů dál pod sjezdem, vyfotí mě a pomáhají postavit. Pár minut se snažím jen stát, jestli koleno drží. Říkám, že už mi přes dvacet km svítí rezerva, Klasika mě uklidňuje: „Do cíle deset kiláků, většina po silnici.“ To by mohlo klapnout. Kvůli ohnuté řadičce nahoru kopu patou.
Musíme si pomáhat
Dojíždím na cílovou pumpu a odpadám
Nealko pivo, smažený sýr. Zmeškaný hovor od Sqwera – zrasoval si kotníky, zabloudil, vzdal a mizí na svatbu. Prý v tomhle pořadí :o) Čízák je ve špitále se zlomeným kotníkem. Ptám se Nikotýna, jestli nechce jet do kempu na enduru. Nechce. A Ghianka by mě špinavého nepustila do auta, potvora :o)
Tankuju a vyjíždím.
V kempu už vymydlené duo Uwe-Petr. Petra bolí hrudní košíček, Uweho půl těla. Prý se někde přikryl motorkou. Sprcha, pivo, tablety, jídlo, pivo, kecy, pivo, vyhlášení vítězů (www.motoraj-rallye.cz), kecy, pivo, spát. Chvíli po mně přichází střízlivý Petr, po něm střízlivý Uwe. Petrova TD zůstává nedotčena.
V noci poslouchám Petrovo ržání, které se postupem noci mění na zvuk Siskinova Holdera – většinou Petr vyprodukuje mezi pauzami sedm pracovních cyklů :o)
Ráno prcháme v nejkratším možném termínu.
První tři jednoválcové
První tři malí dvouválové
První tři velcí dvouválové
K rallye samotné...
Překvapila mě cca třetina odpadlíků (z technických, zdravotních nebo jiných důvodů) a doba jízdy – loni byly časy o cca jedenapůl hodiny kratší a odpadlíků výrazně míň (ale nevím, jaká byla trasa a počasí), čekal jsem to podobné.
Technicky to náročné nebylo (čtyři z šesti mých pádů bylo na úkor nerozježděnosti, ve sjezdech bych si asi ustlal tak jako tak), hlavně kvůli suchu, spíš o fyzičce (tu jsem taky neměl, naštěstí jsem nejel na dvouválci). Posledních 30-40 km jsem byl rád, že už tam není nic fyzicky náročného.
Na mokru bych nejspíš nedojel.
První pomoc
