Samozřejmě vyhrává ne ten, kdo odložil svůj stroj a proto stojí, ale ten, kdo si nevozí zadek, aneb jak řekl vítěz kategorie motocyklů, který dal i našim klukům radu, aby byli příští rok lepší – musí stát.
OFFRoad Maraton Ostrava - Vřesinská strž 18.10.2008
Když jsem začala uvažovat že bych se jela poprvé podívat na offroad maraton, nebylo to teď, ale už v březnu. To jsem chtěla do Šternberka. Bohužel, tam mi to nevyšlo, ale když jsem začala zkoumat, jak se dostat do Ostravy – sám Bull mi řekl, ať si počkám, až bude mapa na webu a abych věděla, jak a kam se mám tedy dostat. Tak jsem číhala a dočkala se.
A udělalo mi to radost, protože přece jenom na tuhle trať jsem se mohla dostat vlakem a tramvají během hodiny a půl – a budu mezi spoustou motorek a bláta. Byla jsem rozhodnutá, že prostě pojedu.
Je to poslední závod na Moravě, předposlední závod celého seriálu a řekla jsem si, že to musím vidět.
Protože tohle je moje další moto poprvé...
Trať u cíle
Baazeeen
Bariery u 2jky
OFFRoad Maraton Ostrava – Vřesinská strž: moje první bahnovité zážitky
A protože offroad – enduro je příroda, je to něco venku, z mého pěšího pohledu – musela jsem se tam nějak dostat, začal můj den takovou silniční vložkou. Ale vezmu to od začátku:
Na to, jak bylo celý týden oblačno, po celý den mlha, mokro a ke konci pracovního týdne se nám na Moravě i rozpršelo, sobotní ráno bylo naprosto, ale naprosto jiné. Když jsem vyjížděla z Olomouce, byla ještě tma, ale na teploměru jsem koukala na sotva 5 stupňů nad nulou...
Vůbec jsem netušila, co nás čeká, ale zavlíkla jsem, aby mi nebyla zima, vytáhla tenké rukavice a vyrazila na vlak.
V osm jsem dojela do Ostravy, přestoupila z vlaku na tramvaj, z tramvaje na bus, protože je opět výluka na kolejích, a na Vřesinské vyměnila bus opět za tramvaj - za nechvalně známou linku č. 5 do Vřesiny.
TRAM č. 5
A teď přijde ta silniční vložka
Na Vřesině jsem vystoupila z tramvaje a došla k jednomu pořadatelskému stanovišti, abych se zeptala, jak se dostanu k depu motorek. A pořadatel mi říká: "To jste špatně, to máte daleko, to musíte po silnici zpátky. Takhle po Vřesině, do kopce, vpravo bude hřbitov," – tak jsem se jen usmála – a on že "to nic – jste mladá, to zvládnete."
Říkala jsem proč ne? je krásný den, co bych se neprošla – v batohu věci a jídlo pro mě, buchta pro kluky a v ruce krabice s oplatky do Lipové (abych to neposílala do Prahy poštou, domluvili jsme se na doručení Bullovi osobně), ale potřebuju cvičení, posilování, prostě trénink a pohyb – to dám, není problém. Ještě, že mám orientační smysl trochu jako chlap.
Vrátila jsem se podle návodu po silnici. Nevím, jestli nejsou na Ostravsku řidiči zvyklí na chodce na silnici – ale z aut všichni koukali jak blázni na šílence, proč jdu pěšky, ale protože jsem dojela až do Vřesiny, musela jsem se vrátit za Porubu. Ale už po cestě z tramvaje jsem si všimla, že se depo plní a že už jsou karavany, přívěsy a další přepravní prostředky na místě a byla zvědavá, kde stojí Bullovic KEN-A dodávka.
No, původně jsem si říkala, tu uvidím hned – je přece bílá. Jenže bílých tam snad byla většina! Ale bez problémů – sotva jsem vešla do areálu a otočila hlavu doleva, viděla jsem přesně, co jsem hledala a o kousek dál i tři naše závodníky – Bulla, Hanse a sqwera. A byla zvědavá, jak to všechno vlastně proběhne a jaké to bude.
Ale nejdřív jsem se šla teda pozdravit a seznámit. S Bullem v pohodě – přivítal mě slovy "Tatranky přijely" a ještě jsem dostala pásek na ruku, abych mohla do areálu (dík), s Hansem jsem se seznámila rychle (ono je to fakt jiný, když toho člověka znáte z netu a vidíte-čtete na foru, že je fajn a Hans je ještě kus pěknýho chlapa) a se sqwerem se úspěšně ignorujeme – vlastně ani nevím proč :D (až dojedu v kanadách, pak se budem bavit?)
Bullovo
Hansovo
sqwerovo
Bylo něco po půl desáté, takže hodina do toho, aby kluci mohli na trať. Tak jsem si šla obhlídnout, co je vlastně čeká a mě taky. Protože jak píšu, byla jsem na takové akci poprvé – krom toho, co jsem četla nebo viděla dřív, na vlastní kůži mělo být tohle moje poprvé plné slunce a bahna až za krkem.
A to doslova.
Vydala jsem se směrem k registraci, cesta byla vyznačena žluto černou páskou, ano Hansi, žluto černá vede lesem od depa k registraci i zpět – k tomu se vrátím na závěr. Cesta k registraci vedla kolem tratě, po které v té době již závodily čtyřkolky čili quady – na chvilku jsem se zastavila, otestovala foťák a točení videa.
Došla jsem do prostoru, pod kterým se startovalo – na Start jsem neviděla, byl schovaný pod břehem. Ale co jsem viděla, byla úžasná hromada - homole hlíny s bazénem pod ní, do kterého se ale nikdo nepustil po hlavě ani po kolech – o to jsme byli závodníky ochuzeni. Docela škoda, mohl to být solidní vodotrysk – vlítnout do něj (i když - nejsem si jistá, jestli se tam nevymáchal jeden výtečník hned po startu). Postála jsem, obhlídla situaci, okoukla kousek tratě – a říkala si, to bude faaaajn maso, tím lesem dolů, to bude hezky hopsat tím kouskem lesa a tlumiče dostanou zabrat a taky ruce závodníků – a vedle tohoto úseku nádherný dlouhý výjezd šotolinkou – hlínou. Šotolinka byla úžasná i pro diváky, protože po prvním průjezdu motorek po startu jsme měli hlínu všude.
Ehmmm, měli jsme si stoupnout jinam.
Pak jsem si šla obhlídnout další kousek – u kontrolního bodu 2. To místečko se mi zalíbilo – na focení bude úžasné. Najednou jsem zjistila, kolik je hodin – tak že se vrátím do depa, kde s klukama prohodím ještě pár slov, než začne závod. Jenomže, když jsem sešla lesem ten šílenej krpál dolů (asi 300m), tak jsem v depu stihla už jen Hanse, který právě odjížděl k registraci – ale ještě mi stihnul zamávat.
Vrátila jsem se zpět k trati a za chvíli se motorky začaly shromažďovat po zahřívacím kole na place nad startem.
video – zahřívací kolo
Shromáždění
Odjezd ke startu
Hlavní pořadatel si megafonem všechny kluky korigoval a 12 min do jedenácté, kdy měl být odstartován závod pro motocykly třídy E1 a E2, si je nasměroval do prostoru startu. Bylo to tak akorát, protože za chviličku hlásil dvě minuty do startu. Popřál ještě všem jezdcům šťastnou cestu a postupně proběhly starty.
videa startů: START 1 START 2 START 3
To burácení motorů bych vám přála slyšet.
Nejen ve Strži a nad Strží to rachotilo, jako by se valily kameny. Stálo to za to, opravdu. Silnice má jiný zvuk, zní to prostě jinak, ale tohle, to byl opravdový rachot.
Hans na výjezdu
Výjezd ve stoje
Bull na výjezdu
Výjezdy v sedě
Jak jsem už psala, po prvním průjezdu motocyklů jsme my, co jsme si stoupl moc blízko tratě, měli hlínu všude – resp. měla jsem ji v kapuci mikiny i za krkem pod rolákem :D ale nějak mi to nevadilo a s pusou od ucha k uchu – tohle jsem si nějak nedokázala představit. Zážitek, který mám 3 týdny z okruhu v Brně mi dal hodně, ale na tohle jsem fakt čekala – a netušila, že mě to bude bavit tak, jak mě to bavilo.
Čekaly mě dvě hodiny, kdy jsem fotila a točila a pozorovala jezdce i stroje, celé pole závodníků, hlídala jsem si, jak projíždí naši kluci, jak jsou rychlí, koukala jsem, jak pořadatelé mávají po havárkách žlutou vlajkou, jak si závodníci znovu staví, někteří hodně obtížně, a nakopávají své stroje, jak vyjíždějí a vyskakují na obzor z lesa, jak projíždějí rozbahněným okrajem bazénu, ale nikdo nesjel do něj, párkrát jsem dostala ještě hlínou..
Hrozně rychle to ubíhalo. Nevím, jak teda závodníkům, ale mě určitě.
Příjezd ke dvojce
Další dojezd
sqwer před stanovištěm 2.
A Hans taky
A Bull nad vodou
Takhle se to musí
Lehce do náklonu
A trochu víc nakloněný
Ve čtvrt na jednu jsem si uvědomila, že a jaký mám hlad (ze spodu někde voněly klobásy a kolem lidi chřoupali vařenou kukuřici) a že potřebuju na záchod. Ale zase jsem nechtěla nic propásnout – protože Hans jezdil jak utrženej ze řetězu, Bull, tak ten stabilně profrčel kolem, sqwer – jezdící bez brýlí se trošku flákal za nima. Tedy alespoň tolik postřehů z mého pozorovatelského stanoviště. Ale nedalo se nic dělat, prostě jsem musela. Ale naplánovala jsem si to s přesunem nad cíl, tak abych nafotila taky jiný úhel závodů.
Hans nad cílem se svou 339tkou
Bull nad cílem se svou oranžovou 655tkou
A nad cílem i sqwer – v pohodě se svou 55tkou
Závod se opravdu blížil ke svému cíli
Celou dobu jsem si říkala, jen ať dojedou... A protože to nejsou žádná béčka, tak to zvládli. Dojeli – zpocení, špinaví, ale v pořádku.
Kluci, fakt vás obdivuju – tohle kroužení terénem dvě hodiny – a to jsem neviděla horní část trati, kam jsem nešplhala – to musí být na fyzičku hustej záhul. Jak řekl Bull – první 4 kola byl jak praštěnej a nemohl se rozjet. Hans byl spokojenej, jen chtěl dojet na body... A sqwer? Na to, že to rok nejel, po dojetí prohlásil – ruce cejtim trochu, nohy vůbec, ještě bych si dal tak hodinu.
Jste blázni! Ale jste dobří.
Bull s Hansem těsně po ukončení závodu
Zasloužené zavlažovací pivo
Tady padla ta památná slova – Vyhrává, kdo stojí!
Při prohlížení výsledků se Bull opět usvědčil v tom, že ve veteránech, za které už může 3 roky jezdit, by dojel na bednu a byl by třetí, ale on raděi bude dávat na prdel ostatním – mladým klukům.
Protože cattering pořadatelům moc nefungoval a při čekání na to jedno zavlažovací pivo začali kluci chladnout, zavelel Hans k odjezdu do depa a dál na ubytko – na sprchu a jídlo. Ještě jsem přece ale musela jít s nima.
Ano Hansi, žluto černá páska vede do depa – dolů..fakt, vždyť jsem to šla už dvakrát. Ale co, hlavně, že ses neztratil, jenom si udělal vyjížďku po lese a nedojel někam do Polska ;-)
Takže když jsme dojeli a došli všichni zpět k autům, než se závodníci převlíkli do suchého a sbalili motocykly (umejvat ne - v neděli startují až v jednu odpoledne, to už bude sucho a bahno z dneška opadá samo) – vybalila jsem jim krabičku s buchtou a čokolády – to aby měli další energii.
Prásknu ho: Bull musel ochutnat – už bylo po závodech a nervozita byla pryč – prej, ať to ostatní nevidí a zanes ji Hansovi do auta. Tak jsem došla za Jendou – že kam mu to mám dát a on musel dovnitř šňupnout taky.
Hehe – to bylo hezký.
Tak doufám, že jsem prošla testem a příště můžu dovézt něco jiného. Tím příště myslím třeba na jaro zase do Šternberka – teď už vím, že se budu snažit, aby mi další závod, který mám tam blízko, neutekl.
Protože to bylo naprosto super – luxusní den, luxusní zážitek, dokonalé podzimní počasí – a pocity? Tak ty mám jen ty nejlepší!
Hlínou se sice krmit nemusím, ale ta první sprška, ta mě tak vtáhla do dění, že už jsem se pak jen usmívala na ty ostatní návštěvníky kolem tratě a trošku záviděla, že nejsem jedním z pořadatelů, ale už se mi v hlavě rodil základ pro tenhle článek, takže vlastně – už je ze mě moto reportér? :D
(škoda jen, že nemám lepší foťák, to by bylo ještě o něčem jiném, ale snad vám to takhle stačí)
První pomoc
