Motto: Gdě sa ty kurvy šikmooké dozvěděly, že mám cihelňu?
Ze čtvrtka na pátek lehké spaní. V sobotu a v neděli se jedou další závody offroadmaratonu a tak jsem natěšenej jak feťák na šlehu. V makovici už nemám od pátečního rána nic jinýho a v poledne vyrážím v plný palbě Vivem s vlekem na sedmnáctkách vyleštěných do bezvědomí směr STARÁ CIHELNA v Sedlčanech...
Plní síly
Hans, Barry i Tomáš už jsou nervní, že jako jedu dlouho a takový kecy. Stejně jsme po rozbalení bivaku zjistili, že nás na trať pustí trénovat nejdřív v pět. Hahaha, takže už před pátou dáváme kolo za kolem. Trať se líbí. Barrymu mimořádně, protože na ní naskočil přes řídítka, když ho na fleku zastavil silný drát, který nějaký úkáčko ukotvilo do země a který se mu zamotal do zadního kola. Tomáš ve svých červených endurotepláčcích, ve kterých "mě nedřou gule", krouží s rozvahou a často odpočívá. Stejně jako Hans bez endurotepláků. Zrychlujeme (večer při pivu a panákovi už taháme a všechno jezdíme pod plným).
V cílovce si mě vychutnal řidič Suzuki, kterej se taky vydal trénovat. Zamáznul to na fleku a když jsem ho netrefil zezadu, tak se mě snažil sejmout otevřenýma dveřma. Jenže na mě si nepřišel. Kopilotka se pohledem omlouvá, když se šofér (asi manžel) dívá jinam. Nechce si kvůli jednomu polomrtvýmu kazit manželství. Po několika kolech v tempu nás zastavuje jakýsi mamrd vyrostlý z trávy, že jdou trénovat auťáci. Fakt novinka. Kroužili tam už půl hoďky, tak si blesk všimnul fakt včas.
Takhle se za to tahá
Hans doráží
V depu jsem terčem posměchu, když vyndávám wapku, centrálu, napojuji vodu ze zásobníku a leštím CRF. Klidně se smějte. Já budu mít motorku druhý den o deset kilo lehčí než vy.
Jdeme něco pojíst a popít. Hans a Tomáš odjíždějí do civilizace a já s Barrym jdeme do auta spát "na rusáka". Sprchu jsme ve staré cihelně neobjevili a tak alespoň zásobou vody na vleku činíme hygieně zadost.
Bahno všude
V noci vychází rosničkám předpověď a začíná pršet, takže ráno vstáváme do červeného bahna. Fuj.
Startujeme v deset. Připravujeme se. No a protože Bull musí mít vždycky něco extra, tak CRF, které do té doby startovalo, říká jakože nic nebude. Kluci mají sice motky zasraný a pod bahnem, ale nastartovaný. Nahazuju ho rozběhem a jedu do zaváděcího kola. Na konci kola zjišťuju, že nemám na ruce čip zapomenutý v autě.
Jedu k autu a Barry se mnou.
Chci aby vyndal z camelbagu klíče od auta.
Klíče tam nejsou.
Auto zamčené, čip uvnitř.
Ostatní jsou seřazeni na startu.
Kurva poslední klíče od auta a ztracené.
Letím pro nový čip.
Naštěstí holky od časomíry nejsou připičatělý bloncky, chápou můj problém, přepisují data v compu, dávají mi čip a valím na start.
Soustředění
Nebyl bych Bull kdyby nebul poloproblém.
Startuje se s vypnutým motorem. Jasně. Když nenahodit, tak na startu. Ondra startuje E2 (moje kategorie) všichni letí dopředu jenom Bull tancuje na kickstartu. Z E1, kteří startují minutu po nás mi jdou na pomoc. Prásknutí do vejfucku, CRF chytá a jedu. To už se mi přes záda valí E1...fakt povedenej začátek. Moje kategorie má za sebou už třetinu kola. Takže úkol nambrvan – nesmí chcípnout.
Nudit popisem kolo za kolem nebudu. Jede se mi dobře v dalším kole už předjíždím poslední édvojkaře. Ve třetím kole spolknu poprvé Toma, čtvrté si dávám Hanse a Barryho. Barry jede svůj první závod a fakt hodně dobře. Prokousávám se dopředu. Občas minu Tomáše, který si zastaví, když má pocit, že najel už dost.
Tenhle pocit mívá co dvě kola. Ale jak sám říká není závodnickej typ a co ujede mu stačí. Ke konci zase závodu zase už prší. Tomášovým flákáním se nechává strhnout těsně před koncem i Hans. A nakonec i Barry, ten si zastavil na kus řeči u manželky.
Bull vyjíždí…
…a sjíždí…
Dokumentaristé…
Pan fotograf a pan spojka (MaRRio a Rudy)
Po dvou hodinách šachovnice. Sere mě, že tak brzy. Trať luxusně vlhká, já byl v ajfru ( to jako nejlepší výkonnost těsně před smrtí). V cíli se dozvídám, že ztracené klíče jsem dal MaRRIovi a ne do camelbagu.
No když se daří, tak se daří.
Všude okolo červený sračky.
Posměchy na adresu mé výbavy ve vleku dnes nepřicházejí a kluci berou zavděk wapkou. Motky jsou ready. Po obědě s rodinami v Sedlčanech jedeme zpět na vyhlášení výsledků a nějaké to pivo a luxusní mexická křidýlka.
Výsledky prvního dne naší kategorie E2:
Startujících 47
Bull 23. – což je s odřenou prdelí a vlkem první polovina a tedy splnění cíle
Barry 35.
Hans 39.
Tomáš 42.
Po prozkoumání výsledků dědků (veteránů), kde už tři roky můžu exhibovat zjišťuji, že za stejný výkon bych byl na čtvrtém místě. No byl by pohár...jenom by asi tolik netěšil.
Pořád prší, jedou auta. Koukáme na ně asi hodinu a jedinou jistotou je, že zítra bude trať pod bahnem a rozoraná.
Bull v oraništi
Spát opět na rusáka, což by se Belindě asi líbilo.
Neděle: (pouze bodově, bo není o čem)
Ráno jsem kupodivu opět nenastartoval.
Deset minut před startem sedlo, boky, nádrž dolů a výměna svíčky. Nestartuje. Jiná svíčka a taky nestartuje. Nakonec jsem potupně roztlačen, plamenem z výfuku opaluji Hansovi gule a na start. Hans rozhazuje ještě před startovní čárou, bo přes brýle tu metrovou strouhu neviděl. Nechávám natočený motor, protože chcípnutí znamená neodstartování. Barrymu se hulí z chladičů.
Uff...
To co se dělo potom, a co zvládli jenom ti nejvyježděnější, se musí vidět.
Kila bahna.
S tratí se perou všichni.
Na prvním výjezdu odkládá polovina startujících, takže chcípám. S pomocí všech kuref to nadlábnu a snažím se jet. Dvě kola mi to jde a potom chcíp. V bahenní koleji po kolena hluboké. Tolik kuref Sedlčany neviděly a neuvidí. Naštěstí se objevuje někdo, jdoucí zrovna kolem, a daří se mu CRF mi nahodit.
Dávám další dvě kola.
Ve druhém mi někdo krade předek a jdu přes řídítka. Takže chcíp. Se štěstím a polovinou kuref než předtím se motor roztáčí.
Další kolo.
Chcíp.
Ten co šel před chvílí kolem, jde zase náhodou kolem o kilometr dál, a tak mi to našlapává. Je good připadat si jako špinavej pitomec, kterej nemá sílu hňápnout na startpáku. By to mělo jít, každá bota má o deset kilo víc než normálně.
Jedu tanknout.
Barry uvařil po 3 kolech a je docela rád. Pomáhá mi tankovat. Vjíždím na trať a závodím, hahaha...
Hop..
...hop...
...a hop.
Po několika desítkách metrů hanebně odhazuji po uchcání předního kola a šlus, ende. Zapalko odešlo do řiti, stejně jako levý plast, blastr a moje sebevědomí. Polovina závodu. Hans se mi snaží pomoc. Nakonec jsem potupně odtáhnut do depa za čtyřkolkou.
Hans pravidelně krouží a jako jediný ten den dojíždí.
Jaké jsou výsledky dnešního dne nevím...
Na bedně
Výsledky:
V sobotu do závodu nastoupilo 47 soutěžících. V neděli už jen 19.
První pomoc
