Rok se s rokem sešel a já jsem opět dostal neodolatelnou chuť dokázat sobě i široké laické veřejnosti svoji výjimečnost ve sportovních odvětvích a neodolatelnost ladného pohybu s koulemi v rukou. Ještě se k tomu připojily moje i ženiny přirozeniny a nebylo tedy daleko k rozhodnutí uspořádati opět k potěše ducha i těla bowlingový turnaj za účasti nejen neporazitelného znojemského teamu, ale i rádoby sportovců, kdesi z pošumavských lesů, ze zapadlé vísky, nedaleko produkčního pivovaru v područí státní mašinerie...
A tak započly přípravy double akce s propojením návštěvy archivního sklepa a sportovní akce převelikého významu, přesahujícího věhlas okresního městečka. V první řadě jsem odmítl zájem několika hnusně komerčních televizních stanic, kteří se opět se svými dotěrnými kamerami nacpati chtěli mezi nás, chtíc tak národu zprostředkovat to, co určitě ještě neviděli. Ale to bych předbíhal, pěkně popořádku...
V pátek jsme začali uklízet, plánovat, zařizovat, vymýšlet a realizovat. Celá akce musela být jako vždy detailně naplánována a průměrná spotřeba veškerého materiálu vynásobena v závislosti na pověsti potenciálně přijedšivších. Takže při plnění chladících zařízení jsem kupříkladu násobil dvěma klobásy (Siskinka), třema víno (všechny baby) a osmi Tulamorku (Bull a Siskin).
Pro jistotu jsem sehnal nafukovací dvoulůžko, bo minulej rok jsem byl nucen spát mezi dvěma neutišetilnejma vykecávačkama a rozhodl jsem se tak zajistit si spaní pro jistotu dopředu :)
Babička byla smířena s faktem, že jí prodáme dítě již kolem čtvrté a pravděpodobně si ho vyzvedneme až v pozdní nedělní hodině, pokud vůbec...
A s úderem sobotního poledne se začlo vařit, péct, nafukovat, chladit, krájet, kreslit, vybavovat, jezdit a hlavně SE TĚŠIT :) a tak když se kolem čtvrté rozezněl domovní zvonek a ozval se známý ladný a příjemný hlásek prokládaný zajíkavým smíchem, pochopil jsem, že již není návratu a všechno právě začíná :) lidé se začali hrnout do útrob naší ubikace a strejda Čížek se uvolil pomoci s transportem dcery k babičce. Pravděpodobně má již s tímto typem živočicha nějaké zkušenosti, poněvač naše malá ani nekvíkla a nechala se bez řečí v náručí odnést k babičce, asi ze strejdy ještě něco táhlo, nebo co, bo jinak si to nedovedu vysvětlit :)
V obýváku bylo solidně natřískáno a i když jsem před akcí solidně zásobil sekretář skleničkami s všeříkajícím nápisem Tullamore Dew, skoro mi nestačily, ale i přes nějaké pokusy odmítnout welcome drink všichni co mohli to do sebe nalili, ani nepípli :) Začalo se to vyvíjet dle plánu. Pokud jsme chtěli turnaj vyhrát, bylo nutné některé účastníky ožrat ještě před osmou večerní, začal jsem tedy svižně dolévat a těsně po páté všechny odlifroval směr Šatov.
A tady už skutečně akce začala být akcí, ubikace byla opuštěna a nebylo cesty zpět !!!
Nevím, jakej flastr by mi udělili páni příslušníci, kdyby zastavili ten Tranzit s bandou v zadní části cestou do Šatova, ale snažil jsem se na to nemyslet a tak cesta proběhla vesele a svižně a pan Viklický, správce privátních boxů archivního sklepa Znovínu, nás přivítal s otevřenou náručí a přichystanou kójí pro následující dvě hodiny nezřízené likvidace ušlechtilých ročníků chutných vín pod krycím názvem ochutnávka Čendových vzorků.
Vyhlásil jsem soutěž kdo najde můj box, může si vybrat libovolnou lahev. Někteří účastníci se hnedle upjali na pana Viklického a pokusili se ho uplatit, aby prozradil alespoň číslo oné přihrádky. Neprozradil, je to karakter a navíc jsem od něj stál asi metr a dělal na něj výhružné obličeje :) A TAK JSME SE SPUSTILI DO DÍRY
Kdo jste to neviděli (asi většina z vás) tak to je taková díra v zemi, chodby tak a tak... A v těch chodbách takové zamřížované sklípečky, malé, plné lahviček. Sklípečků je něco přes 1600, lahviček něco přes 300.000 a cena obsahu něco přes 33 milionků. No a mezi těmi záplavami se skrýval i můj boxík, který umně nalezli dva kuřimští hledači a připsali si tak takřka jediný úspěch celého večera :)
Mezitím jsme s Janičkou nachystali studené mísy, otevřeli pár lahví a pro navrátivší se z prohlídky nalili první z ochutnávaných vzorečků. Nebudu se zdržovat podrobným popisem následujících asi dvou hodinek, ale jak to v klidu a rozvaze začalo, tak s poslední lahví již byla nálada veselá, nebál bych se použít termínu "bujará" a když jsem tedy zahlásil KONEC, odjezd na bowling, zdálo se mi, že do Tranzita nasedá zcela jiná skupina :)
Neustále se ozývalo "kde mám čepičku" a nebylo slyšet vlastního slova, i když kokpit řidiče byl od ložného prostoru pro individua oddělen plechovou stěnou. Naštěstí ani na této cestě jsme nebyli pozastaveni silniční kontrolou, bo to bych vážně neukecal a krom průkazu řidičského bych určitě přišel i o očkovací, sokolský a řidičák na loď by mi zabavili z principu.
Do této vřavy mi volala sestra, že mi přeje vše nejlepší k narozeninám, pak udělala pomlku, řekla, že slyší, že je to asi zbytečné a rozloučila se... Co k tomu dodat, jistě si dovedete představit, co se tam dělo... Odmítám také vysvětlovat, jakouto čepičku Hančí vlastně postrádala... Cesta byla tedy veselá, ale klidná a spořádaná a po příjezdu na bowling byl řidič pochválen, že jel slušně, pomalu, nedrncal, neházel a všechny dovezl v pořádku, a tak je to správné a tak to má byt :)
Kolem osmé začal hlavní program večera
Účastníci klání se rozsadili k jednotlivým drahám a po krátké instruktáži z pravidel se začalo koulet. Pro neznalé musím osvětlit, že ne každý přijel vyhrát. Někteří účastníci měli dokonce zálusk na poslední místo, které je, jak je to ostatně na mých akcích zvykem, příjemně oceněno. Vzhledem k závažnosti akce se ale každý snažil seč mohl, udělat pro tým maximum. K tomuto sportovnímu úsilí bylo samozřejmě sportovcům podáváno náležité množství tekutin, pevné stravy i podpory širokého publika...
Vzhledem k oblíbenosti akce se totiž ne každý mohl účastnit a tak minuloroční účastníci Andy s Laďou museli posedět mimo hlavní dění, ne však tak daleko, aby nemohli podpořit znojemský tým. No prostě si tam dali židle a kalili jako dycky :)
Vzhledem k faktu, že krom individuálních cen a týmového poháru byly vyhlášeny také ceny pro strajkera roku a kanála roku, koule lítaly nejen do středu kuželek, ale s množstvím dohrdelvlévaného alkoholu také vymetaly pavučiny z postranních záchytných zón, tzv. járků, neboli kanálků. Svoji obhajobu kanála roku bohužel nemohla absolvovat z výše zmíněných důvodů Andrejka a tak se otevřelo volné pole působnosti dalším adeptům, respektive adeptkám :)
Výsledky těchto doplňkových soutěží zapisovala Hanička, a tak se jako mravenečci trousili někteří plejeři opakovaně k její sesli a hlásili "kanál" nebo "dvakrát kanál", ti línější jen pískli a zkřížením paží jemně naznačili, že zas měli to kurevský štěstí a popadalo jim to všechno, aniž by na tom měli nějakej zásadnější podíl... (tos mě Bulle teda sral dokonale, minulej rok o jeden strajk a letos sem vyhořel jak papír).
No co vám budu povídat, bouleli jsme bouleli, s postupem času začalo být jasné, kdo je na hřišti pánem a kdo se odsoudil do role statistů, nicméně bylo naplněno moto mnou pořádaných akcí, ať už je to ITT, sklep, nebo bowling, není důležité vyhrát, ale mít z toho náležitou prdel :) No musim to nějak okecat, když jsme zas dostali na prdel, že jo :) Prostě rodina Bullovic předvedla zbytku startovního pole, že prostě jako v každém sportu musíte trénovat, jinak se výsledky nedostaví. Z celkových výsledku si jistě ověříte, jakým přínosem je pro haberské tato rodinka, které nestačilo jako loni deklasovat zbytek hráčů svým uměním, letos si dovezli ještě mládě dceru, která nás vysmahla v podstatě taky. No prostě úžasnej večer.
Bulle, ty kurvičko, jestli mi příští rok zas budeš tvrdit, že seš chcíplej a nebudeš pít, tak tě nakopu do řiti. Bo takhle se to dělat nedá... Všichni ožralí jak cyp a ty se vymlouváš na nějakou chorobu, spojenou s absťákem starým dva dny a odmítáš chlastat s kolektivem... Bullová jakbysmet a o mladé ani nemluvim, bo ta by si možná i dala do sosáčku, ale když je využívána rodiči k řízení motorového vozidla, jsme tam, kde jsme byli...
Výsledky snad ani nebudu komentovat, nebo se mi zase vrátí slzy do očí. Já si doma pořídím dvě krásný poličky a Janča mi na ně bude neustále rvát nějaký zbytečnosti, protože já se k tomu poháru prostě nedomotám, dycky všecko Haberáci odvezou, maximálně tady nechaj kanál a něco drobnýho na přilepšenou, abychom nezatrpkli :) No prostě...
První flek Bull
Druhej flek Rosťa (to je ten nutnej ústupek, abychom to udělali i napřesrok)
Třetí flek Bullová (aby si na ty poháry doma udělali extra zahradní domek, jak Jágr)
Strajker roku Bull (to ani nebudu komentovat)
Kanál roku Monča (no vzhledem k tomu, co do ní Janička nalila se nedivim, to by se do kuželek netrefil ani Hudini)
Takže o půlnoci bylo dohráno, výsledky spočteny, verdikt vyřčen a mohlo se přikročit k předání pohárů a cen.
Nás skalní potěšila úroveň hry, sáhli jsme si do svědomí a již dnes jsem s kolegyní Soňou domlouval, že stejně jako minulej rok se domluvíme a budeme chodit pravidelně trénovat... To jsem zvědavej :) ale co, i kdyby to dopadlo zase stejně, přeci o to nejde, hlavně že se nám to líbilo, vyblbli jsme se a měli nějakej důvod se zase vidět :)
A tak jsme jeli domů – ke mně, teda ne všichni...
To bych neuložil, znojemáci se rozjeli do domovů a zbytek se usadil do obývačky a jal se diskutovat o proběhlém turnaji, výsledcích a předvedené hře. Nebejt Lesana a jeho bílé baldy (rozuměj alkoholický nápoj), tak bych o této části večírku mohl napsat více, ale zhruba někde v tomto okamžiku mi končí kazeta a začíná zase až v 04.30, kdy mi zvonil telefon, protože pan Lukáš se vracel domů – sem ani nevěděl, že s námi nejel domů a valil na dižinu :) Šel jsem mu otevřít a po návratu jsem zjistil, že nemám kde spát. Moje místo bylo zalehnuto...
Pochopil jsem...
Šel jsem spát za ženou...
Sice spala v naší manželské posteli s Honzou, ale co, dyť měla narozeniny :) :) :)
V neděli jsme se vzbudili a všichni byli fuč... se nedivim, bylo asi poledne :) nicméně Haberáci asi byli spokojení, dle vzkazu na stole :)
Závěrem...
Děkuji všem za účast. Děkuji všem za krásnej večer, náladu, pokec, prostě díky, že jste přijeli a umožnili tak konání takové akce. Děkuji za ten ranní bordel na stole (modří vědí). Omlouvám se za neuvážené výroky v předspánkové konverzaci...
Jak to bude příští rok, ví čert, ale snad se zase uvidíme, ať už kdekoliv a užijeme si stejně jako minulý víkend. Díky všem za vše a těším se napřesrok !!!
První pomoc
