Vloženo 12.05.2008 06:02,
autor článku: Plejba jr.
Někdy v průběhu ledna Danyjel rozhlásil, že pořádá Jarní Zajížďku. Hned jsme se ho ptali, vo co v tom jako jde, načež nám bleskurychle vysvětlil, že jde o orientační závod po severních Čechách.
Protože plány na sezonu byly otevřené, řekli jsme, proč ne a poslali startovné. Já jsem přijal nabídku ukázat lidem organizátorovu Aprilii Tuono v novém italském kabátě, což mě samotného také potěšilo, protože můj stroj ještě nebyl připraven.
Mikulka
Centrem celého dění se stal penzion Mikulka v Mikulově (kousek od Litvínova), což pro nás vzdálenější není zrovna nejlepší poloha, tak jsme si domluvili příjezd a nocleh už z pátku na sobotu, ať jsme pěkně v sobotu ráno na startu čerství jako rybičky.
Už samotný páteční příjezd byl celkem veselý, protože pátek nebyl zrovna dvakrát přívětivý, co se počasí týče. Zjistil jsem to v Beřovicích, kde jsem měl sraz s Ampérem a jeho baťůžkem Morganou, kteří přijeli kompletně promočení. Proto jsme vymysleli plán, že motorky naložíme do Transportera a pojedeme tam dodávkou. V momentě, kdy jsme tak učinili a vyrazili jsme, tak se pochopitelně mraky rozestoupily a na zbytek cesty svítilo sluníčko.
Chvíli po našem příjezdu do Mikulky dorazila celá parta z V-2, se kterou jsme se přivítali a všichni jsme se přesunuli do restaurace penzionu. Pravda. Na to, že jsme chtěli dát jen pár pivek a jít spát, se to celkem zvrhnulo a zábava pokračovala až pozdě do noci, ale co se dá dělat. Tato situace donutila O´jeana, aby si u Danyjela vymohl změnu ve startovní listině, protože chtěl startovat až úplně jako poslední, aby stihnul vystřízlivět. Ale dost tlachů.
Pátek po příjezdu
Bobr
Tou dobou už tam bylo plno motorek připravených na start a Danyjel nám rozdal itineráře. Letmý pohled na 7 stran ze mě vyloudil akorát „Ty krávo, to se najisto ztratíme“. Když jsem se rozhlédnul po okolí, tak ostatní na tom byly podobně. Nejdřív jsme zkoušeli, zda mi půjde přilepit itinerář izolačkou na záda kombošky, aby to měla spolujezdkyně TerkaSV rovnou na očích, ale to neklapnulo, tak ho vzala hrdinsky do rukou, že ho bude celý den držet. To už jsme šli na start, kde roli startérky měla slečna ve spodním prádle, které lezl z podpaží i z rozkroku umělý bobr. Po prvních pěti stech metrech Terce ulítnula fólie, ve které byl itinerář. To ještě celkem šlo, protože tam byli i jedinci, kterým po pěti stech metrech ulítnul celý itinerář a naháněli jednotlivé listy po půlce Mikulova.
Rozprava s jezdci
Rozprava s jezdci
V každém případě nás dle něj čekalo asi 300 kilometrů, na kterých bude umístěno pět průjezdních kontrol se soutěžemi o trestné minuty. Vynuloval jsem denní počítadlo a začal tam srát plyn, ať to trochu odsejpá. První odbočku jsme trefili. Hurááááá! Tomu jsem teda fakt nevěřil. Druhou myslím taky……….no, pokud si to dobře pamatuji, tak třetí už ne, hehe. Ale co, naštěstí jsme to včas zjistili a trošku pozměnili systém navigace a upalovali vesele dál. Myslím že jsme byli zrovinka v Bílině, když přišel lehký deštík, takže jsme natankovali a dali kávu. Okolo nás projela celá skupina motorek……………….startujících z Mikulova před námi :o). Mimo jiné taky Ampér s Morganou, kteří zastavili a že prý pojedou s námi. Tak jo. Zmizeli nám tak po dvou stech metrech, sral jsem tam na vodě málo plynu.
Plejba startuje
Nalepujem itinerář
Asi po padesáti kilometrech bylo první kontrolní stanoviště. Skákání přes švihadlo na minutu v kombošce, botách a helmě. Ještě, že se mnou jela Terka, pro kterou to nebyl žádný problém. V podstatě jsme odskákali a hned jeli dál, čímž jsme předjeli tak 10 účastníků, kteří stále ještě skákali. Vychutnáváme si cestu dál a co to vidím, itinerář nás vede do slepé ulice. Terka mě přesvědčuje, že to má Danyjel určitě zmáknuté, ať jedu dál. No tak teda jo. Najednou čumím, závora přes cestu a zákaz vjezdu. Ve vesnici sobotní pouť a lidí jako sraček. Vesnici jsme objížděli přes nějaké blátivé pole, kde jsem čekal, že to na těch sportovních gumicích zahodím každých 10 metrů.
Hani Duc hází
Další kontrola byla v Liběchově - zastavení zadním kolem na bílé čáře, aniž by se jezdec na zadní kolo směl dívat. Asi jsem to nějak blbě pochopil, takže organizátoři na mě chvíli čuměli jako na dementa, když jsem na čáře zastavil předním kolem, a protože jim nestačil metr na změření a přičtení trestných minut, tak mi za hysterického smíchu Terky dovolili ještě jeden pokus. V Dubé na Agipu si takhle pijeme kávu, když tu slyším zezdola z města vytočený zvuk šestky a přiletěl Ortmi. Při pohledu na nás, jak v klídku sedíme, kouříme a pijeme kávu, začal křičet něco ve stylu:“závod woe, dělej ne, rejsink!“. Museli jsme mu vysvětlit, že to bere moc vážně a že mu jen dáváme náskok.
Třetí průjezdní kontrola bylo házení tenisákem do výřezu, pochopitelně v kombošce a helmě. Terka se dvakrát netrefila do výřezu, tak jsem jí to sebral, že je úplně levá. Tak jsem se s dovolením ani netrefil do terče a tenisák ulétnul kamsi daleko na parkoviště. Usoudil jsem, že už jsme se na této kontrole ztrapnili už dost a radši jedem dál. Silničky nás zavedli do blízkosti hranic a jeli jsme po překrásných silnicích v lesích. Chvílema i na jedničku, jaké tam byly utahováky. Nádhera.
Po sjezdu z kopců nás čekala čtvrtá průjezdní kontrola. Hráli jsme Scrable. Já to neznal, tak mi to museli nejdřív vysvětlil. Asi sem to pochopil dobře, páč jsme prý byli zatím nejlepší. Pokračovali jsme přes Hřensko dále a můj orientační smysl mi říkal, že už se zase pomalu blížíme k původnímu bodu. Ještě aby ne, když nám chybělo nějakých 50 kilometrů. To už jsme ale ve všech obcích jeli skoro krokem, protože jsme stále očekávali poslední průjezdní kontrolu.
Skákání přes švihadlo
Nasazujeme kondom
Ta přišla někde poblíž Teplic. Dvě dívčiny nás hned velice přívětivě vítali: „ Dáte si kávičku, nebo řízeček“. Pochopitelně jsem se hned hrnul dopředu, že to je určitě ta správná soutěž pro mně. V momentě, kdy jsem dostal přičichnuto k čerstvým řízkům mi bylo sděleno, že až po soutěži. Začal jsem větřit průser. A taky že jo. Dostal jsem prezervativ a soutěžní úkol byl navléci ho pusou na řídítko stroje. Mazec. No na podruhé se mi to naštěstí povedlo a za umělecký dojem jsem dostal 8 a 9 bodů z deseti. Za tohle jsem jim jako trest snědl skoro všechny řízky. Do Mikulova chybělo posledních 20 kilometrů, tak jsme naskákali na motorku a vydali se do cíle. Zatáčky u Mikulova jsem vzal ve svižnějším tempu. Přijeli jsme do cíle a Terka honem běžela k Danyjelovi, ať si zapíše čas. Ten jí oznámil, že už ho dávno má, páč slyšel, jak tam seru plyn už z údolí a poznal svojí motorku. Hehe. Překvapivě tam moc lidí nebylo, takže jsme se byli v klídku zkulturnit a čekat na příjezd ostatních, kteří přijeli zanedlouho.
Cíl
Zážitky jsme si šli sdělovat rovnou do restaurace penzionu. Byl tam hrozně aktivní D.J. a začal tam pouštět fláky. Byli jsme nějak utahaní, tak jsme mu řekli, ať to ztlumí nebo vypne. Nereagoval, tak jsme mu to museli říct důrazněji. Smutně odešel. Mezitím se ale zábava rozjela v plném proudu, guláš střídal panáky a panáky zase piva. Večírek nadmíru vydařený, přestože jsme byli po celém dnu grogy, spát jsme šli hodně po půlnoci.
Pár dobrých hlášek:
„Pane vrchní, jedny hrábě!“ – Matt objednává panáky pro celou partu „Ty woe, von se mě nejdřív ptal, jestli nejste divný, že asi pude do prdele…no a pak to prej musel chvílema i držet, aťt mu to nezbouráte“ – Danyjel o nás mluvil druhý den s D.J.em „Pane vrchní, Haribo medvídky“ – Terka objednává zlatého Jelcina „Kdo má mejt to nádobí!“ – Pan vrchní lamentuje nad nedojedeným chlebem u guláše v chlebovém bochánku „Já su z Brnááá“ – Matt nám vysvětlije, proč je jinej „Bobře, pojď tancovat“ – Oslovení slečny startérky, ať si jde zatancovat „Jééé, Danyjeli, ty máš hezké sourozence“ – Poctila nás návštěvou Danyjelova sestra „Pane vrchní, já jdu zaplatit jeden rohlík“ – Hani-DUC jsme nachytali, že rohlíky z ošatky se k snídani platí extra
Večírek
Večírek
Ráno jsme se vše zhodnotili a v průběhu dopoledne se všichni posbírali a vyrazili k domovům, někteří ještě na vyjížďku. Celkově můžu říct, že akce byla supééér a Danyjel se nechal slyšet, že prý začíná uvažovat o Podzimní zajížďce.
Jo a ještě na závěr malý výtah z pořadí ze známých, někteří i zde na motopokecu:
8. Wlasta
10. Plejba jr + TerkaSV
15. Ortmi
19. O´jean
22. Somík z Motohouse
26. Gerry z Motohouse
30. Hani-DUC
34. Šebyn
41. Ampér s Morganou
42. Qbi-C
43. Matt
46. Doktor
50. Danyjelův strejda
52. Pimpiš
53. VašekRR, který vyhrál ocenění „Bludička závodu“
Bludička závodu
Závodníci
Musím ještě zmínit Terky hlášku: “Ty wole Plejbo, my bejt nekuřáci, tak musíme bejt aspoň pátý“ :o)
Takže Danyjel, tahle akce má v našem kalendáři své stálé místo a budeme se zas těšit na příště!
První pomoc
