Nutno říci, že vůdce nám, zřejmě pod dojmem opožděného startu, žádný záběh nedal, po pár stech metrech šatolinky hup rovnou do lesa...a šutry...a mech na nich...a brody a výjezdy a první nedání dvou přerostlíků Cobry s Medvědem...nevadí...soudružsky se pro ně vždycky vracíme a volíme sjízdnější cestu...tak třeba nacházíme louže divné barvy...

ale ne vždycky...občas si Bull s oblibou sedne na SE a předvádí Cobrovi, jak se to má dělat s takovým strojem...pomalu ho začínám podezřívat, že mu to rve z rukou až příliš často, i když to až tak třeba není...po chvíli se Bull přiznává, že se do SE zamiloval... a Cobra je nezištný...jen se dři místo mne...jenže Bull se až tak nedře...čím to asi bude?




Sebekriticky přiznávám, že já poměrně brzo odkládám luxusním skokem přes řídítka poté, co mi jedna hlubší kolej zabavuje přední kolo...asi přílišná natěšenost...ale nejsem sám... Bullíka zase jedna šikmo položená kláda posílá do lesíka mezi stromky...a ulité CRF se blbě startuje, že?

Spravuju si chuť u jednoho brodíku, kde velí Marrio k akčnímu focení...co by člověk neudělal, pro trochu egomasérskou fotku...





Dochází i k nálezu nějaké munice, o kterou se náš vrchní pyrotechnik příkladně stará...kde jinde by byla bezpečnější, než na hlavě kryté kvalitní přilbou, že?Trochu mně zalepilo, když mi jí hodil se slovy chytej ve chvíli, kdy jsem vyprazdňoval svůj močový měchýř...zbytečně jsem si pochcal hodobožové mx kalhoty...hlavice byla prázdná...



Aj malý servis na cestě je třeba...s přiraženou řadící pákou se blbě řadí...čím to, že se opírá o víko motoru, asi se zkroutila teplem...no nic, pár pomocných rukou a trocha nářadí to spraví...

A když to nejde kolmo, musí to jít běžmo...nutno uznat, že v této dispiclíně má Marrio, oproti třeba Bullíkovi nezanedbatelnou výhodu svých čapích končetin...a Hansovi ani nepomůže to, že modrá je dobrá...

Odpoledne uteklo strašně rychle, mezi stromy se tma šíří hopem a tak vedoucí borec velí k návratu, neodpustí si ovšem travers dole kopcom, který je opravdu, ale opravdu obtížný...někteří to dolů sklouzají v sedle, někteří podél stroje a někteří letí první se strojem za zády...tak, jak je libost každého soudruha...obávám se, že výhoda přileb se projevila...naštěstí totiž není slyšet, co si mnozí mumlají do polstrování...



Do našeho pionýráku jsme se vrátili celí a v pohodě, po večeři poplatné svým stylem duchu místa vytahuji pozdrav z Moravy a Cobra svou hruškovici, voní dobře...a ještě líp to chutná... Asi proto si z pátečního večera můj lební hard disk mnoho dat neuložil, matně si vzpomínám na svoje přiblblé hihňání každému vtipnému a ještě vtipnějšímu vtipu, díky čemuž mne náš oddílový vedoucí zahnal na pryčnu, se slovy, že zítra musím být fit a proto také tím končí první díl mého reportu...



Večer před dnem zwei ještě někteří léčili svoje stroje z utrpěných šrámů, aby ráno byli ready to race Druhý den, tedy v sobotu ráno, se vyčasilo...ani počasí netušilo, co nás, zejména některé, čeká... Začalo To Pepou z Habří...prý volaly nějaké krávy, že má hnedle přijet j nim domů, bo jim nefachá klimoška, či co...až později jsem z rozhovoru pochopil, že se jedná o skutečné krávy, jejichž domovem je kravín kdesi na jihu a bo je na jihu, tak je tam teplo a Pepa má službu... No a když není energie, je co?...No průser...alespoň nám zamával k odjezdu...

Ani v sobotu nám vedoucí výpravy nedal mnoho času na rozdejchání a hned po vjezdu do lesíka zahnul do průseku, který vypadal, že jím kdysi projely T34 generála Vlasova, ovšem od těch dob již nikdo...rafinovaně popojel kupředu, vykouzlil elegantní průjezd, ovšem další v řadě, smolař dne Hans, nepostřehl tu jedině správnou stopu a svojí novoučkou, vyvoněnou modrou dobrou zapíchl do něšeho, co připomínalo čerstvý beton promíchaný v poměru větším, než velkém s rychle schnoucím lepidlem...soudružsky jsem se zapíchl kousek za ním, ale o něco méně, takže jsem se, s opěvnou písní na rtech, věnovanou našemu milému vůdci, vyhrabal sám, leč čerstvé namazání řetězu bylo rázem zbytečné... to modropilot na tom byl podstatně hůře, ale dovedl si to lépe zorganizovat, holt realista je realista...

Naši dva těžkotonážníci zvolili rozumně objízdnou trasu mezi stromy, ale i tam je čekala nástraha ve formě hluboce zaříznutého potůčku, přes který vedl můsteček nebudící přílišnou důvěru...

A pokračovalo se dál a dál, po cestách, cestičkách i necestách, přes hory a doly, ba i přes houby, bo těch bylo tolik, že se jim občas nebylo ani možno dost dobře vyhnout, ten den znovu překvapil Barry, který zrál, jako víno a pochvalujíc si zapůjčené EXC, zřejmě konečně našel svou správnou orientaci, tedy tu motocyklovou, pochopitelně...fakt byl dobrej Patrně nerostly jen hřiby a ostatní druhy, ale asi jsme rozjeli i pár lysohlávek, bo cestou k pumpě po asfaltu k bývalým kasárnám na jedné křižovatce vyzývavě trčela hromada štěrku, přeze kterou si Hans rozverně skočil, tedy spíš přes její kraj...jedouce za ním jsem jen zavrtěl hlavou, bo dopad nebyl až tak nejčistější...ovšem stejnou cestou zpět to zkusil znovu a tentokrát hodil opravdu kvalitní tlamu rovnou na rypáček...snad omámen těmi výpary se vžil do role Mouky, ale ten frontflip prostě neustál a tudíž pokřtil veškeré plasty na pravé straně svého mazlíka, včetně večer namontovaných blastrů...poněkud ostřesen se naštěstí zvednul a pokračovalo se dál... Zapomněl jsem ještě dodat, že při tankování pan pumpař, zjevně bývalý lampasák, soudě dle oděvu a obuvi, nám vehementně nabízel vedle stojící unimobuňky k radovánkám s místními sociálními pracovnicemi, které nabízel povolat v množství potřebném...s díky jsme odmítli, jsme tu pro týrání těl jiným způsobem, ne?

Pak přišel ten smolný výjezd, který nám poněkud narušil plán výpravy za poznáním... V poměrně lehkém stoupání vyjetými kolejemi Hans odkládá, ne padá na držku, jen lehounce odkládá na levý břeh, objíždím ho, nevěnujíc tomu pozornost, naprosto běžná záležitost... Stojíme všichni nahoře a Hans nikde...po dost dlouhé době přijíždí Medvěd s tím, že je problém vracíme se tedy zpět k Hansovi, který se nám nechce moc dívat do očí a smutně ukazuje na levou stranu kláves...navzdory originálním a kurevsky drahejm padákum urvanej chladič ze které teče predátorsky zelená chladící kapalina...tak tedy pro Hanse vyjížďka končí, jsme si teda mysleli...

Co dál...sjíždíme samospádem dolů kopcom, kde na asfaltu nastupuje odtahové vozidlo DR Big s Medvědem sedle...kurta je krátká, tak se nastavuje druhou, která má na sobě ráčnu, Bull něco brblá, mně se taky něco nezdá, ale do sedel a jede se...na křižovatkách Ričrd , ale nějakej Favorit prostě nechce uznat naší přednost z vedlejší, Medvěd brzdí, kurta se povoluje, Ričrd řve na Favorita, ten nakonec brzdí, Medvěd zatopí a prásk...kurta přetržená Nejdřív se mi chce tlemit, ale koukám, že Hans má ruce v helmě na očích a hlavu na řídítkách... kuwa to snad ne...ta ráčna na kurtě ho trefila přes oko nastojato a on neměl nasazený brejle...docela prekérka...Hans to ustává, zvedá hlavu a ptá se, jak vypadá...po ujištění, že stejně mužně, jako de Peyrac se začíná tlemit...zaplať pánbu...



Fuhrer však velí nasednout a pokračovat, ale tak, že na WR si sedá Áda, se slovy, že se sice na tomhle projet chtěl, ale takhle si to fakt nepředstavoval...Mně a Cobru náčelník posílá vpřed, jako předsunutý průzkum k hospodě kterí je cca 7 km daleko prej jí dobře znám, ať tedy pro hlavní voj obsadíme stoly...dojíždíme ke vsi, před ní navoněná, rychleschnoucí hospoda u které si uvědomuji, že jsme sice loni někde jedli, ale asi tak o 30 km jinde...neva, jedu dál, v obci další podobná, ale šipky ke třetí a ta se mi zdá, jako správná knajpa pro nás, navíc to umocŇuje umělecký dojem ze dvou čupr servírek a hovor vycházejících hostů, kteří hlasitě chválí skonzumovanou krmi...

Bohužel se pro mne vrací Cobra, že za A) bylo správně...stavíme tedy stroje k té rychlokvašce a jdeme dovnitř...první zádrhel, všude koberce a já boty od hnoje, neva, druhý dojem...sevírka docela milá, ale nálada u stolu na bodu mrazu...třetí dojem vysvětlující-ten pingl je mi nějakej povědomej...není to...je to Standa Dolínek...Ričrd má na něj pifku, chce ho hladit až vyhladit MX obuví, v čemž mu bráníme, bo máme fakt hlad...měli jsme ho nechat...za ty prachy to nestálo...tak tady už asi jíst nebudem...poté bez Hanse a Cobry, kteří organizují převos raněných tří ladiček do campu pokračujeme směrem les opět v menším počtu... to se ovšem ukazuje, jako plus pro Medvěda...nezatížen svědomím, vůči nagazujícímu Cobrovi objevuje svoje hluboko ukryté schopnosti a gazuje a dává a dává jeden výjezd za druhým... Občas odkládá, přičemž se z helmy ozývají nějaké hity o obrázkových údech, nerozumím tomu, ale konečně to začíná mít spád...

Po obrácení na zpáteční cestu a výjezdu z lesa na křižovatce k táboru lesních buzen stojí Hans, již se smějící a řvoucí...zastavuji a nakládám ho, aby těch pětset metrů nemusel pěšky dodnes nevím co mi chtěl, že do mne po rozjetí zezadu mlátil, jak splašenej...možná mne chtěl upozornit, že zase nemá brejle...ani helmu...ani chrániče...

A nastupujeme na zlatý hřebíček akce, sobotně nedělní tematický večer...na jiných místech o něm bylo už řečeno mnohé, já bych řekl, ať dámy prominou můj šovinistický názor, ale při této příležitosti se v plné kráse projevila výhoda pravidla "bez bab"...oni soudruzi byli tak nějak svoji...přirození...nebrždění...otevření...hraví... Prostě jsem obdivoval... Jak Hans zase rapoval u Ramštajnů, u Nirvány zkusil i pánský strip... Jak Áda míchá skvělé koktejly do půlitru z Grantsky, Rumu, Vodky, Ferneta, soli a asi 0,001 centilitru kofoly, prý kvůli kořeněné chuti...

Bullovo výkony, coby bubeníka s nástrojem vyrobeným s přebytečných židlí, včetně paliček z jejich výplní Marriovo neopakovatelné taneční kreace HansoÁdoMedvědovo ring volný Richardovo triumfální vjezd na EXC do prvního patra na parkety sálu Toleranci majitelů, s jakou zesilovali džůbox pro naše choutky, dodávali povzbuzovače, odtahovali zdemolovaný nábytek a chlastali s náma Pravda, venku se konala jakási narozeninová party místní omladiny, ale nevhodný výběr ducduc hudby byl oceněn sabotováním jejich reprosoustavy, sežráním jejich krocana, s jehož zbytky, jakož i s nosiči nevhodné hudby si poté s chutí někteří soudruzi zahráli badbinton...prostě to byl neopakovatelný mazec...jen ten bazén jsme vzhledem k venkovní teplotě a postupující ztrátě plovacích schopností nechali napřesrok...



Ovšem do historie se zapíše výrok z nadcházejícího rána, který vyřkla místní paní Kekulová: "Vy jste seděli tady, co chybí ten nábytek?Tak vy jste se alespoň bavili, jak pořádný chlapi, ale ty venku, to byl dobytek!"

Ooooo...země zaslíbená! Nashledanou za rok!

P.S. Poděkování Richardovi za organizaci opět skvělé akce a všem ostatním, se kterejma jsem byl staršně rád a vždycky znova budu...Díky, kamarádi!

Zhlédnuto: 1210x

Hodnocení článku: