Jsem jel s Jabou v autě a on se záludně zeptal, jestli jedu "trénovat" na Slovensko. Vytřeštil jsem oči a chtěl podrobnosti.
"Ádu znáš? Organizuje to."
Volám Ádovi, posílá mail s podrobnostmi. Volám na Slovensko, je-li to vhodné i pro polomastodonta s trotlem za řídítky...
Ničeho se nemám bát, prý se rozdělíme do skupin dle výkonnosti. Jinak je po jízdách bazén, jednou masáž, flaška pití, instruktora bude dělat Zlatko Novosad a kdo pojede sobotní kroskántry, má startovné v ceně. A to vše za 60 E. Navrhuji se do nejslabší skupiny a slibuji, že přijedu.
Máme být v úterý odpo v Malackách. V pět.
V půl páté mě Jaba vyzvedává, nakládáme motorku, nakupujeme nějaké maličkosti, čekáme na jeden papír a...kolem desáté se statečně doplížíme do penzionu v Tomkách.
Parkujeme motorky na dvoře za hospodou (prý mají nového psa), vyzvedáme klíče od pokoje, platíme ubytko, zdravíme se s Ádou, Jirkou, Martinem, Vlastou a Michalem (až na Jirku lidi z Varadero klubu) a...jdeme spát. Bo snídaně v sedm, nevíme, kde přesně je trať a já potřebuji montovat.
V půl šesté mě probouzí hlasy na chodbě – nejsme v penzionu sami – a už neusnu. V sedm dáváme velmi dobrou snídani a všem už lehce cuká v zápěstí (Jaba je nadržený jak panic na paničku a furt opakuje, že jdeme tahat). Vyndáváme motorky (naše byly o vrata vedle, "zamčeny" šroubkem a matkou...ještě, že tu mají velkého psa) a šupšup hledat borový lesík u Malacek.
Přijíždíme mezi prvními.
Sluníčko, 4°C. Sundáme motky, šroubím před deseti dny rozbitý předek, přezouváme se do enduráckého, nějaké holky nám přinášejí flanděru s pitím. A na...trať.
"Navedu vás kolo, aby jste věděli, kudy vede trať." Rozoráváme první koleje v téměř panenském lesíku. Cesta je namotána mezi stromy, pár padlých menších klád, lávka z malých kulatin, nějaké otevřené úseky a jeden skok. Místy hlína, ale většinou různě hluboký písek. Jednou jsem odložil.
Jedna z holek vytáhne zrcadlo a fotí. Po zaváděcím kole si dávám ještě dvě (v každém odkládám).
Teče chladič! Montuji.
Svorka úchytu plastů se namáčkla na chladič a ostrým rohem ho propíchla. Volám Milanovi do Touratechu, že chci padáky :o) Půjčuji si dvousložkové lepidlo a bastlím. Po hodině zjišťuji, že nedrží.
Michalovi přestane PlynPlyn řadit. Nová motorka. Novosad tráví dvě hodiny v roli Michalova mechanika :o) Nakládají červenou do pikapu a mizí povolit spojkový koš a svařit hřídel s vidličkou.
Půjčím si Jabovu motku a – kila, ovladatelnost, desítky dalších důvodů, proč se mi na ní v tomhle terénu jede líp. Od Ády začínám slýchávat (že by mi připomínal má slova?), že mám přeci UNIVERZÁLNÍ motorku :o)
Kluci si ještě vyslechnou, jak a co mají na trati jezdit a konec.
Vynecháváme s Jabou bazén a hledáme Galvániho 2a v Blavě – svařování hliníku. Chladič je za 5 minut ok. Borec neví o kolik si má říct, dávám mu 20 E. Půjčuje veškerý vercajk v dílně, dá chladící kapalinu (škoda, že potřebuji jen jeden litr) a pomáhá s nastrojením. Za půl hoďky je 690 redyturejs i s obroušenými rohy svorek.
Dojíždíme do Tomek, parkujeme motorky za vrata (tentokrát se zámkem) a hrrr do hospody. Dozvídáme se, že slečna fotografka si vzala do bazénu krátké nohy a malá prsa. Také se definitivně usnášíme, že Jabova EXC je 450.
Dobré jídlo, tři piva, odchod do penzionu, sprcha, kecání, spánek.
Resumé středy – tři plus tři kola, čtyři lehké pády (i EXC mělo čest se se mnou povalovat), jeden chladič a 20 cm modřina na stehně od zapíchnutých řídítek.
Zase ruch na chodbě před šestou...grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!
Snídaně, vyzvednutí motorek, do lesíka, převléct, pití. Dávám zkušební kolo a NEPADÁM! :o)
Pod vedením Zlatka Novosada dáváme trať v opačném směru, 20 minut na rozježdění. Hned na úvod letím přes řídítka, když před Michalem někdo upadl a on zastavil. Jediný větší pád třídenního ježdění, jinak odkládám zlehka. Vycházejí zhruba dva pády na tři kola. Dávám si závazek odjezdit 20 kol. Ale přes půl hodiny jezdíme, za Novosadových instrukcí – a focení fotografky – drážky a tobogány v zatáčkách a v půl jedné začíná sněžit. Dávám ještě dvě kola a do depa. Áda mi připomíná mou univerzální motorku.
Schováváme se pod stan, neřidiči ochutnávají místní slivku a chceme to zabalit. Nicméně dosněžilo, vykouklo sluníčko a Jaba (jeho fyzičku a Gatesovy peníze!) nás ukecává. Kluci jdou jezdit, vymlouvám se na koleno. Půjčuji si od fotografky záložní zrcadlo (primární měla dobré, objektivy nic moc) a klušu udělat pár fotek. Jaba s Jirkou končí poslední, nakládáme, uklízíme motorky za hospodu (Jirka vytahuje zámky a řetězy...prý mu loni motku ukradli) a jedeme do bazénu.
Na hodku bazén jen pro cca 30 motohovad – komfort. Po pár pokusech s normálním bazénem končíme v dětském. Má teplejší vodu :o)
S Jabou hodnotíme fotografku. Nezdá se, že by si dnes vzala krátké nohy...a prsa by taky šla.
Přesun na masáž, dávám si pivko.
Áda počítá, za jak dlouho skončí masáže nás sedmi. Hlavy dohromady, nechci si nechat ujít masáž, ostatní to vzdávají. Jaba počká. Hrnu se do masérny jako první.
Do hospody dorážíme s párminutovým zpožděním.
Na večeři přijeli Marek se Zdeňkem z Varadero klubu a baví nás historkami – s Bobovou MPtrojkou byla nejlepší :o))) Taky se dovídáme, že nový velký pes je sice rotvajler, ale tak půlroční štěně. Ňaf!
Po večeři promítání z Jirkovy kamery. Naštěstí se nikde neválím :o)
Resumé čtvrtka – jedenáct nebo dvanáct kol, půlhodina zatáček, asi deset pádů, trocha focení, začíná bolet mé bolavé koleno. A puchejř! :o)
V pátek zase dobrá snídaně a...Jirkovi ukradli auto.
Volání na cajty, kontrola motorek, domlouvání se s majiteli penzionu, půjčení flexy na přelousknutí řetězů (Jirka nechal klíče od zámků v autě).
Trochu spekulujeme nad "proč a jak". Řětězy...první odolává deset sekund a motořetěz z Lidlu asi dvakrát tolik. Přeložíme motku k Michalovi na vlek. Jirku odvážejí na služebnu kvůli protokolu. Ani se mi nechtělo jezdit.
Dorážíme na desátou, převlíknutí, dolití benzínu. Jdeme kouknout, jak se přejíždějí klády, teorie nám utekla. Jsou vysoké mezi 30 a 40 cm, asi deset kusů za sebou, mezi nimi tak 3 metry prostoru. Problémy máme asi všichni. Já nepřejíždím víc jak čtyři za sebou.
Pak dáváme trať. Jakž takž mi jdou dva úseky, naštěstí fotografka fotí v jednom z nich, tak si před ní potupně neustýlám. A za průjezd druhého úseku mě chválí Áda. Přes to, že mám univerzální motorku ;o)
Na jedné lesní roletě moc gazuju a zjišťuju, jaké je jet po vrškách. Když pochytám řídítka, stupačky a sebe, půl minuty to rozdýchávám :o) Taky se na jediném skoku nechávám kroskama vyhecovat...dopadnu hodně daleko...operspiroval se mi i kšilt přilby.
Celé tři dny máme občas problémy s bezohledností některých endurosoudruhů – snaží se do zatáček narvat těsně před námi. V pátek se k nim přidává i Zlatko Novosad, který Vlastovi oholí přezky na botě.
Kdyby byl o vteřinu rychlejší, nebo dvě vteřiny počkal...
V jednu začínáme s Jabou balit a loučit se – chceme být na šestou v Praze. Kluci taky mizí dřív, chtějí jet zítra "Maheru". Na penzionu se sprchujeme, loučíme se smutným Jirkou (to byla fakt blbá kaňka) a drandíme domů. Na dálnici ještě potkáváme Ádu s Martinem a prohodíme pár vět.
Resumé pátku – devět nebo deset kol, pár přejetých klád, asi osm pádů, pár uvíznutí krytem motoru na kládách a dnešek bez bebí ;o)
Resumé celkově
Áda jediný jezdil od počátku cca v půlce "startovního pole". Ostatní porychlili, nejvíc Jaba. Sice občas s kotrmelcem, ale ke konci se stíhal držet za, už unaveným, Ádou.
A trotl s polomastodontem?
Přijel nejhorší, odjel nejhorší :o)
První pomoc
