Neboť jsem nepoučitelná ušila jsem si na sebe bič a slíbila, že po více než měsíční přestávce od Motopokec srazu o něm napíšu minireportáž. Popravdě řečeno nevím jak na to, protože zážitky jsou přepsány novými událostmi. Horko těžko lovím v paměti datum natož něco " veselého z natáčení" Ale jednalo se o historicky první sraz tohoto webu a tak by bylo skutečně škoda nesepsat o tom podobnej canc, kterým vás hodlám obšťastnit. Pravdou je, že jsem čekala, že fejeton napíše Pavel, který založil web a taky zosnoval sraz. Je v tom totiž podle mě špička. Jelikož se tu objevila minimálně stovka fotek a komentářů, těžko napsat něco novýho nebo překvapivýho o fotkách nemluvě. Fakt těžkej úkol nějak začít. Chronické rýpaly bych ráda tohoto zážitku ušetřila a doporučila jim předem četbu červené knihovny.:D
Takže k věci:
Někdy na jaře se tu na foooru vyskytl Pavlův nápad ke svolání 1. Motopokec srazu. Řešilo se místo a datum a protože Pavel je muž činu vybral celkem jasně a rychle kemp Velkopařezitý u Telče a stanovil datum. Tak to má být, nemám ráda, když někdo posouvá akci z týdne na týden, podle toho jak někdo může a chce, až je z toho guláš. Žádná velká organizace se nekonala, kemp byl domluvenej, kdo si objednal nocleh a řešil jestli to bude akorát se nakonec vyspal v klidu, kdo se na to vykašlal a jel se tam bavit za jakoukoli cenu ,měl jen spacák a karimatku. Jako například horolezec Uiaa, který si karimatku vzal a nakonec spal stejně na louce.:D
Kemp a místo bylo vybráno výborně, mně se tam líbilo, obsluha lehce nestíhala, ale ožrali se spolehlivě všichni co po tom prahli:) Počasí bylo taky objednáno výborně. Na tomhle prohlášení se snad shodneme všichni. Víc bych v tom nerejpala, protože by to mohlo zase vygradovat k tomu jestli to tam nebylo moc cikánský a jestli náhodou nebylo k snídani málo sejra.
Tož dál, ať maj budoucí generace co číst ;):
Většina z nás se na srázek dovalila už v pátek 8.června, dorazilo několik hlavních skupin, které se slejzaly /jako například já/ na Mekáči v Průhonicích . Než jsem se doplazila na místo určení moje kočička se uvařila/ mluvím fááákt o motorce/ svítila červeně a ukazovala celých stodvacetosm stupňů, jelikož jsem prostě nemohla zastavit dojela jsem na ty světýlka až na pumpu a děkuju japoncům, že je to tak odolná sekačka, bo bych čekala že mi pod zadkem vyletí při tý teplotě těsnění pod hlavou. Nestalo se a po pár kilometrech proplétání se mezi kárama světýlko poslušně zhaslo. Asi by to chtělo vyměnit alespoň chladící kapalinu,ale ještě nebyl čas a tak jsem se v neděli v Drážďanech podívala na tu kontrolku zase;).
Některé skupiny jeli po trase mimo dálnici, naše skupina vzhledem k pokročilé době zvolila dálnici. Jeli jsme jako idioti a popisovat to tu nebudu bo bych si vyslechla co už vím dávno, že po ucpané dálnici se po odstavném pruhu rychlostí překračující 200 km v hodině fakt jezdit nemá a že ten autobus a německej moula co to tam odhodil mohlo bejt to poslední co jsem ve svým životě na poslední chvilku zahlídla. Ačkoli jsme fakt spěchali stejně jsme na místo dorazili skoro v devět večer. Všechny / i bývalé kamarády/jsem ráda viděla. Poznala jsem i pár nových jako například Cubíka, který toho že mi podal ruku už určitě upřímně lituje bo ho za trest otravuju s kompem - naposled včera jsme nastavovali dns server. Doteď nevím o co šlo, ale vyplnila jsem jeho trpělivé a ochotné pokyny a PC se rozeběhlo. Hned při vjezdu mi bylo předáno pěkné tričko a samolepka při jejíž aplikaci na plexi jsem si odbyla další maturitu nejen já, ale i třeba Icing, kterého od té doby asi myyyluju :D :D :D
No a pak už se jen chlastalo a hodovalo, strašně mi tam chutnalo, řízek jsem mohla mít natřikrát, kdyby okolo nebylo dost ochotných ho dojet :D.
V pátek jsem s Twiggi utekla do stanu asi ve dvě ráno/ tak mě napadá že to teda byla už sobota;)/ to se nelíbilo třeba Matískovi a jal se nás hledat, Šakal ho odlákal a Matísek chudák zapoměl co to vlastně hledá a šel to s Hlavíkem znova zapít, zmazali se tak, že Matísek v pět ráno ječel na podřimujícího Hlavíka, že je starý hovado a kvůli němu mu ukradli tu novou mašinu" Hlavík hajal dál a já jsem se uklidnila, když jsem zbytečně v ponožkách vylezla do ranní rosy a viděla Matíska jak se opírá o svojí K7 a jen jí nemůže najít, protože je pod plachtou, kterou si k tomu účelu dovezl a pečlivě nasadil. Ráno plachtu pro sichr roztrhal a vyhodil, aby ho nemátla v neděli ráno:D Řev vyhnal z kempu jednu polskou rodinu a tak je z toho mezinárodní ostuda jak prohlásil místní týpek, který se k nám přifařil a opustil nás v neděli se slzama v očích. Měl krásnýho psa a tak mu budiž odpuštěno. Jeho manželka byla moc hodná a trpělivá paní, která by zasloužila metál.
Hlavík za to noční buzení provedl Matískovi moc ošklivý věci,ale protože tohle je vzkaz pro ty budoucí motorkáře nebudu se tu rozepisovat, protože i v historických kronikách se některé nedecentní detaily taky zamlčují. Stejně už jsem to vykecala v galerii :D.
Někteří spali v krásných chatičkách, viděla jsem je jen z venku tak nemůžu kritizovat a někteří v budově, kterou jsem uvnitř viděla a byla jsem fakt ráda za svůj stan z Makra za 390,- kaček:D
Ráno Werd špekuloval o tom že koupání je blízko, že jen projdem! kemp a jsme u vody. Nakonec se domluvilo, že se pojede na mášách, vyrazili jsme v plavkách a bez helem, když to teda mělo být tak blízko.
Nakonec to bylo nejmín kilometr a půl, děkovala jsem bohu, že se neplazím nikam pěšky, protože jsem byla utahaná jako kotě po těch nočních poplaších. Rybník byl nádhernej a navíc jsem tam viděla chlapy nahoře bez uááááá a jednoho i dole bez. Prst se prostě nestydí, což bylo vidno i při úžasné exhibici v kempu.
Pokochala jsem se pohledem na vypracované hrudníky a pupíky spoluplavců. Jako kulisu jsem vyslechla kydy místního vševědoucího motorkáře o tom, že se tam motorky parkovat nesmí a usedla jsem na Daytonu a přijela jako batoh i s ostatními zpátky do kempu. Tam probíhalo vození zájemců v sajdě, Hlavík se mnou krouhnul krajnici tak, že jsem se viděla v lese :D.
Když jsme se vyblbli všichni ukázalo se, že motorkář lidumil nelenil a zavolal na nás kliftony. Ti naštěstí projevili vyšší IQ než on a když viděli, že jsme jen parta lidí co se dobře baví nikde nehajlujem a nekoupem se zdrogovaný i s motorkama v místní nádrží, předali nám alkoholtestery a v klidu odjeli. Pán byl prostě jen další blbeček co ví přesně co maj dělat ti druzí. Kdo u vody byl ví jak jsme parkovali a že fakt nešlo nechat ty stroje na silnici. Proč jsme nešli pěšky už jsem taky vysvětlila a tak zase dál.
Večer se strhla podstatně klidnější chlastanice než v pátek, protože se projevovaly následky předchozího večera. U baru už se netvořila fronta a pilo se spořádaně. Už ani KaCZer s Matískem nezkoušeli kdo umí víc ječet a tak jsem se nemohla přidat k popěvku: "KaCzere oči máš zelené "ačkoli se mi líbilo jak naše skupina přeřvala spolehlivě tu jejich:)/navíc to byla pitomost, neboť on má oči modré;)/ Nakonec tomu byl určitě rád i organizátor, protože za mnou v pátek večer přišel a pošeptal mi, že když jsem jediná střízlivá at řeknu proboha těm hovadům ať tak neřvou. Ukázalo se to jako zoufalý nápad, protože to je ještě víc nakoplo:) Skupina ,která neustála řevem se otřásající hospodu ,skončila u ohně / podezírám doteď Nucleara, že mě tam chtěl přiložit/ a řvali nehorázně tam a navíc si na čerstvém vzduchu i zatančili ;)
V neděli už proběhlo spořádané pobalení a odjezd domů. Po cestě nás trochu potrápilo dobíjení Suzi, na které jela Twiggi, ale i ta nakonec v cajku dojela hopsa hejsa do Brandejsa odkud pochází. I já jsem dojela celá a zdravá jako všichni ostatní a tak bych to uzavřela tím, že sraz to byl parádní a místo taky. Až tam pojedeme za rok, jistě už na nás příjmou na ten víkend posilu na bar a budou spokojeni i nespokojení. Pavlovi a všem co mu s tím pomáhali bych chtěla poděkovat, už teď se těším na příští Motopokec sraz.
První pomoc
