Jak začít? Bylo nebylo? Nebo stalo se za onoho času? Nevím, ale jedno je jisté. Rozvěšování motorek 2008 je za námi a jeho název došel stoprocentního naplnění. Jak jsem všem včas avizoval, sraz byl 27. prosince 2008 na "našem" pensionu, kde nás pan majitel vždy rád vidí a uvítá.
V noci z pátku na sobotu jsem dobře nespal
Byl jsem hodně natěšenej a tak i bez budíku jsem ráno vylezl z postele včas. Tedy myslel jsem si, že včas. Protože jen jsem stihl protřít oko, tak volal Píšťalka, že jsou i se synem u pensionu a že tam nikdo není. Polilo mě horko, protože jsem se jasně domluvil, že příjezd zúčastněných bude v sobotu v 9 hodin. No budiž.
Ještě není devět a tak se není třeba děsit.
Skáču do auta, nejstarší dcera se mnou, protože si příjezd pacientů nemůže nechat ujít.
Naštěstí jsou vrata do pensoše v době mého příjezdu již otevřená a malý kámen mi padá ze srdce. Tou dobou je na místě i Tomáš a jeho Suzuki.
Pomáhám vyndat Píšťalkům jejich motorky z auta. Oni totiž obyčejně jezdí na takových těch plastových mixérech a tak nevědí, že když se z auta vyndavá normální motorka, tak může i kolo spadnout z nájezdu a nic se neděje, zatím co u těch jejich by to byla již pojistná událost. Starší Píšťalka si přivezl ostrou Suzuki RMZ 450, mladší má to samé ve 250. Jsou krásné a lehké a já začínám tušit, že je obě v průběhu dne otestuji.
Ale Píšťalkům to nebudeme říkat, že?
Postupně doráží i zbylí jezdci se stroji a dvůr u pensionu se plní motkami, auty a přívěsy. Jako poslední doráží Mariano a Barry. Ostatně skoro jako obvykle. Jdu na pokoj pomoci Píšťalkům s oblékáním, aby si nedali lokty na kolena, kolena na hlavu a helmu jako batoh na záda. Vše se podařilo za rýpání mladšího Píšťalky (Honzy) do otce (Petr). Je pravdou, že Petr pruží. Co jiného nám otcům zbývá než invektivy (mnohdy trefné) od dospívajících nebo dospělých dětí zkousnout.
Jdeme dolů na dvůr, kde je již připraveno vše k odjezdu. Za asistence vlnících se záclon v okolních domech startujeme a ohříváme stroje. Zprovozňujeme s Marriem Barrymu motorku, která odmítá nastartovat. Po několika pokusech se daří, takže Barry přichází ke stroji jako profi pilot a ani netuší, že mu ta jeho jebka opět za studena nechytá.
Upozorňuji všechny na to, že přes nedaleký můstek přes řeku je třeba motorky tlačit.
Offíci
Je 10:30 a vyrážíme v následujícím složení:
Já KTM 450 EXC
Barry KTM 450 EXC
Mariano KTM 690 Enduro (nebo jak se to přesně jmenuje)
Richard KTM 450 EXC Six days (jako že už na ní šestkrát jel)
Áda GAS GAS 300
Tomáš Suzuki DR 450 E
Píšťalka Suzuki RMZ 450
Honza Suzuki RMZ 250
maRRio Yamaha WR 450 F
Tlačíme
Přes můstek motorky všichni tlačíme, jenom jeden ho přejíždí. Nebudu ho jmenovat, ale příště kua Richarde tlač taky! Kousek po asfaltu a pravá a na lesní cestu. Tempo nevolím nijak vysoké s ohledem na Píšťalky a jejich absolutní nováčkovství v terénu. Kromě toho na vypůjčených a sakra ostrých motorkách... Po dvou kilometrech se otáčím a za mnou jenom maRRio. Prý někdo rozhodil, že jako rychlá jízda a tak. K rozhození se přiznává zkušený endurista Áda.
No což, nemusí se vždycky zadařit.
Jedeme dál, trochu tahám a na křižovatkách čekám. Dojíždíme k lesu před první trochu prudší sjezd mezi stromy, zakončený několik desítek centimetrů vysokou hranou. Skáču dolů, Marrio, Barry... Píšťalka otec rovněž dává. Bez pádu. Je na něm vidět, že prvních 5 kilometrů už trochu cítí. S motkou se pere. Na jeho omluvu musím uvést, že je v terénu opravdu poprvé a vzít si ostrou krosku jako novic chce kus odvahy (zde nutno uvést odvaha = neznalost).
Před námi je potok a za ním delší výjezd namrzlou cestou s vyjetými kolejemi od traktoru. Když vidím jak všichni odjíždějí a Píšťalka nemůže nadlábnout svojí vzteklou svini, nabízím mu, aby si vzal moji se startérem a já pojedu na jeho RMZ 450.
Ne, že by mi to vadilo, protože mít pod prdelí nabroušené závodní ostří je něco...no prostě takový multiorgáč. Odjíždí Marrio, Píšťalka a jako poslední i já. V půlce kopce vidím letět mojí KejTýeM doprava a Píšťalku za ní, nohama napřed. Rána, stromy se otřásly, já se tlemím. Píštalka vstává a já se tlemím o to víc. Je OK, a to je hlavní.
Výfuk nejde dozadu
Richardův monolog
Smích mě přechází v momentu, kdy zvedáme mojí motku a já koukám, že výfuk nejde dozadu, ale za svodem kolmo vzhůru, zadní blatník není, výfuk je zlomen a utržen z podsedlovky. Motka celkově vypadá jak porvaná čmelákem a namazaná Nutelou. Přijíždějí ostatní, aby zjistili, kde jsme se zdrželi. Richard sesedá z motky, častuje Píšťalku svým obvyklým monologem o zbytečnosti některých lidí, o fotbale, což je hra pro čuráky a tak všelijak podobně. Ale vyndavá nářadí, které on vozí a já nikoliv. Dokonce má i šrouby, Tomáš dává k dobru emérickou pásku a drcpásky, společně s Barrym a Ádou dáváme motku do provozuschopného stavu, což trvá asi dvacet minut. Píšťalku mezitím posíláme hore kopcom, aby nemusel poslouchat Richardovo "blahořečení".
Drží
Mechanici
Poslušně čeká nahoře. Dojíždíme ho. Chceme jet dál, ale omyl.
Píšťalkovi se kouří nejen z hlavy, ale podle Richarda i z prdele, kam mu vytekl horký čaj po nedotočeném backflipu a pádu na batoh. Takže odhazuje ekologicky termosku kamsi do roští a jedeme.
Vsuvka:
Každý normální offroaďák má termosku nerezovou a tudíž nerozbitnou. Erjedničkáři si vozí skleněnou v plastovém obalu aby si mohli opařit prdel.
Po chvíli zdržení pokračujeme
Dojíždíme k lomu, kde si na výsypkách trénujeme výjezdy, bo Erzbergrodeo je v červnu a nová kategorie "Rocket ride" prověří, zda jsme měli těžko na cvičišti. Dáváme několikrát všichni až do prvního levelu (nad sebou jsou tři kopce), někteří dávají i druhý level a několik výjimek i třetí. Nutno podotknout, že vyjel i Mariano na KTM 690 a Honza, u kterého je to na obdiv, protože kopec byl fakt strmý. Píšťalka dal do čtvrtiny, ale klobouk dolů.
Výjezdy
Fakt strmý kopec
Po půlhodině blbnutí přesun dál, dolů k řece na úzkou stezku, kde nalevo je kopec nahoru a napravo kopec dolů obvykle končící až v řece. Po několika kilometrech Píšťalka odkládá, ale zvedá se. Startujeme motku a ženeme ho dál. Blíží se výjezd. Nic složitého, uprostřed přerušený rozdrcenými vysypanými cihlami. Píšťalka odkládá. Pomáháme jemu i Honzovi aby se dostali nahoru. Honza v pohodě, ostatně jak jinak v šestnácti letech a Píšťalkovi se zračí v očích nepohoda. Zatím ji nepřiznává, ale přesně vím jak mu je. Padat, zvedat sebe a motku a ještě nemít startér je na nováčka vražedná kombinace. Ve spojení s promrzlým terénem ve kterém jsou vyjety stopy od traktorů je to pomalá, ale jistá smrt.
Promrzlý terén...
Ta se blíží po několika dalších kilometrech, kdy Píšťalka odkládá definitivně naposledy RMZ a láme páčku. Mechanik Richard ji vyměňuje (páčku poskytl Tomáš) a jedeme dál.
Vsuvka:
Obdivuji, co všechno s sebou kluci vozí.
Já tedy nemám nic a vždycky se spolehnu na ostatní, tedy zejména na Richarda, který s sebou má možná i náhradní píst a ventily (tedy nevím to jistě, ale mám takové tušení). Kluci díky!
V lese..
..nad řekou..
..a s gasem
Po x-tém Píšťalkově pádu se tedy definitivně vrhám za řídítka RMZ 450 a poskytuji mu mé EXC, protože má jednu velkou výhodu – startér. Píšťalku uklidňuji, je skoro jedna hodina a jedeme do hospůdky.
Zkracuji naplánovanou trasu o polovinu. Nevezmu si na svědomí Píšťalku a také nechci aby jeho syn viděl jak otec umírá. To bych nesnesl.
Po telefonické domluvě s dcerou, upřesňujeme do které restauračky pojedeme a pomalým tempem tam celou sqadru vedu. Dáváme si oběd a Píšťalka prohlašuje, že jede k pensionu po silnici za doprovodným vozem a mladý, že jede s ním. Mladýmu se to pochopitelně nelíbí, tak lámu starýho, že se mu o syna postaráme. Nakonec Píšťalka svolil, ale lehko mu nebylo. Možná, že víc než já, ho přesvědčil natékající palec, naražená prdel a záda a namožené i ty svaly, o kterých ani nevěděl, že je má. Loučíme se s Píšťalkou a jedeme zpět stejnou cestou. Na kritických místech, kde hrozí pád do řeky dáváme jištění a nebo motorky těm méně zkušeným vyvážíme. Slib je slib a představa, že to mladej švihne deset metrů volným pádem do řeky není lákavá.
No nestalo se a už se smráká, takže vzít za plyn a rychle k pensoši, ke kterému mám ještě něco kolem 13 kilometrů. Vše jde dobře až do vesnice, která je před lomem.
Nad lomem
v tunelu
a mezi stromy
Dojíždí mě maRRio a Barry, Tomáš, Áda a Mariano
Dáváme cvičně opět výjezd na výsypkách. Richard a Honza nikde. Vracím se do vsi, kde oba potkávám. Honza se otočil, uchcal mu předek, hodil se na hubu a zlomil páčku. Páčky došly a tak mu dávám v plen EXC a beru si pod prdel RMZ 250. Bez spojky to dám.
Vracíme se zpět, ještě jeden cvičný výjezd výsypky na RMZ (spojka netřeba) a točíme k domovu. Ještě jsou před námi dva horší výjezdy. Honza rovnou říká, že první nedá, takže hop nahoru na RMZ a hop dolů pro EXC.
Mezitím vidím Ádu, že nějak nepobral začátek a válí se pod motkou. No už se začíná třídit, únava je znát. Áda je však bojovník, zvedá motku a podruhé to dává. Menší problémy měl Mariano, který se zahrabal (zase sis vole na hraně zavřel gas) a Richard, který taky hrabe (taky málo gasu pane, taky).
Sjezd kolem místa kde Píšťalka odložil, pohled na strom, kde byla seklá pumpa od spojky mého EXC , potok a nahoru posledním obtížnějším výjezdem.
Na první pohled to nebyl žádný složitý úsek, ale jehličí, které je podmrzlé, takže hlína pod ním je vlastně ledem, moc gripu gumě nedá a tak se bojuje.
MaRRio, Richard, Barry, Tomáš (ten člověk sedí na motorce jak na hajzlu a vstane jenom když se potřebuje na prdeli podrbat, ale vyjede všechno). Pomáhám Honzovi, ale výjezd je nad jeho síly, takže RMZ nahoru, Bull dolů, EXC nahoru, Mariano nakonec taky nedává a vyjíždí to na 690 Richard a Áda, který na Plyn-plynu 300 dvoutakt nechytá ten správný grip a musí být s dopomocí dopraven nahoru.
Posledních pět kilometrů se nic zvláštního neudálo, pouze Barry chce odlétnout do lesa, ale řízeným driftem to dává zpět na cestu. Tlačíme přes můstek a šup do pensionu.
Tam již čekají ti, kteří mají buď špatné motorky, jsou zranění nebo jsou to manželky.
Píšťalka nakládá motky do auta. Je potlučenej, ale šťastnej.
Jdeme dát sprchu, pivo...a tak...
Večer se vlastně nedělo vůbec nic zajímavého
Jednou pivo na baru (díky Richarde), dvě piva v restauraci Vila (díky dcero), mnoho piv a slivovice v PUBu (Pilsner Unique Bar), vítězství v pojídání tyček na čas, odejezd tágem na diskotéku a tanec s Hansem, Ivčou a Siskinkou do rána...
Na diskotéce jsem asi pil lepidlo, což mi bylo Hansem potvrzeno (díky Hansi, máš to u mě).
Všichni dorazili domů živí, zdraví (Píšťalka polozdravý).
Jeli jsme jako parta
Sluší se poděkovat všem, protože jsme jeli jako parta. Děkuji maRRiovi za focení, Richardovi a Tomášovi za náhradní díly, Ádovi a Barrymu za práci, Marianovi za to, že si konečně odmontoval zrcátko (měl sis je vole sundat, když jsme ti to říkali a ne je urazit) a oběma Píšťalkům za to, že to dali.
Rovněž nutno poděkovat Bullové ženě a Bullové dceři za taxikaření, vlastně i Davidovi od Barryho za taxi (ty děti nepijou, takže musí fotři, no), potom Petrovi11 za jednolitrový dar čiré tekutiny (asi slivka) a vůbec všem, že to bylo takové "pěkné, uvolněné odpoledne".
První pomoc
