... aneb pohled z několika stran (nejen) na Besídku 2007...
Z pověření jednoho pisálka vám teď svými slovy popíšu, co se vlastně událo 20. 12. 2007 v Lipové u Šluknova, na akci nazvané "Vánoce pro děti v Dětském domově Lipová".
Zkráceně celá akce vypadala tak, že se vzal náklaďák dárků, vysypal se dětem na hlavu a pak následovalo velké trhání... Ale vezmeme to od úplného začátku...
Vánoční akce z pohledu Alexe...
Teď ani nevím, ve kterém to bylo roce, když jsem úplně náhodou natrefil na fóru Motorkářů CZ na jedno vlákno založené Albim. Lákal tam lidi na vyjížďku spojenou s návštěvou Dětského domova v Lipové... Kde je vůbec Lipová?? Tu otázku jsem si v duchu položil taky a pokračoval ve čtení. Albi tam stručně a věcně psal, že je to akce bez jakékoliv propagace a vše, co lidi s sebou přivezou dají osobně dětem rovnou do ruky... Něco mne na tom zaujalo a odepsal jsem mu, že bych se rád zúčastnil a ať mi napíše, co by děti nějak potřebovaly. Při odpovědi se Albi držel krapet zpět (ani se mu nebylo co divit - byl jsem na fóru krvavý nováček a nikdo mne neznal) a celkem nic konkrétního jsem z něj nevytlačil.
No co, musím se toho chytit sám a zorganizovat něco, o čem jsem si myslel, že děti v děcáku nedostávaj každý den. Sednul jsem si do sborovny a pokecal s učitelama a dohodli jsme se, že na zkoušku zásobíme děti různými hračkami a školními potřebami. Slovo dalo slovo, hodilo se to na vědomost dopisem rodičovskému sdružení a pak to začalo...
Za týden jsem měl několik beden hraček, hromadu různého sportovního náčiní atd. Jediný problém byl v tom, že jsem se tím pádem nemohl zúčastnit návštěvy Lipové jako motorkář, ale musel jsem jet autem. I když mé auto nepatří do třídy nejmenších, tak i po vymontování sedadel, jsem do něj všechno nenacpal.
Plné auto balíčků – až po střechu
Musel jsem namontovat svou megazahradu na střechu a kola s lyžema už jsem vezl na střeše. Ještě si vzpomínám na to, že jsem musel škemrat, ať mě někdo vyzvedne na začátku Prahy od pumpy, bo tu hlavní vesnici vůbec neznám a kde je Mekáč na Čerňáku už nevím tím tuplem. Přijel pro mne na bublající Suzuki Intruder Medved a Polis... To byl zážitek. Po střechu narvanej LandRover v doprovodu dvou rachotících mašin - eskorta jak sfiňa... Zážitek v Lipové k nezapomenutí...
A tak to vlastně všechno začalo...
Seznámil jsem se s Albim, KriKri, Pistalkou, Majou, Medvedem, Pavlem, Scadym, Mimi, Polisem,...a další bandou fantastických lidí, kteří v dětském domově znamenali pro děti něco nového...něco z jiného světa...
To byl vlastně ten kopanec, který jsem dostal a chtěl být jak oni, najít si taky nějaký smysl a když se mi vede relativně dobře, tak se se svým štěstím podělit - protože jedině tak se štěstí v tomto světě množí...
Od té doby se snažím nějak pomoci při každé akci, která se pro děcák organizuje a u sebe ve škole jsem z toho udělal už takovou tradici. Když přijde konec října, jsem bombardován dotazy maminek a učitelů, kdy to začne, kdy vyhlásím akci "Lipová". Samozřejmě to musím vždy oficiálně zveřejnit dopisem s obrázky z minulé akce a vždy se těším na odezvy typu: "Pane školník, nevíte, čím to je, že vždycky, když čtu váš dopis, tak mi tečou slzy a soplím u toho?"
A to je základ úspěšných akcí. Podat to lidem tak, že to vezmou srdcem a jediná odměna za jejich snahu je opět poděkování v dalším dopise s fotkami, u kterého si zase dojetím popláčou... No prostě Piaristická tradice.
Skladiště u Alexe – plné krabice
Všechno přijde zabalit
Pak začne pro mne tří-týdenní peklo: balit, třídit, popisovat, lámat si hlavu a koordinovat s děckama v Česku, aby to všechno klaplo. Letos k Vánocům už musely přijet 2 auta, protože do Bullíkovic se to nevlezlo. A Jana měla 14 dní plnej barák a plno práce, ale zvládla to statečně a když ju na jaře potkám, tak ju musím za to ještě opusovat...
Malá část od paní Bullové Ballíkové
Takže je to vlastně již několik let, co se na tom podílím a doufám, že ta banda lidí okolo vydrží a dalších pár let to s nimi budu moci táhnout dál. Už se těším na jarní akce, ale hlavně na letní tábor v Habří. Tam si Haberáci vzali na sebe hodně velké sousto, ale budu se jim snažit stát za zády, ať se z toho neokotěj. Ono se dá zvládnout se spravnýma lidma tolik, co se zdá až nemožné...
Toť asi vše, co bych mohl napsat...
Alex
A pohled toho, kdo to viděl poprvé...
Anti2t k tomu přičichnul před konáním akce, kdy se Besídka veřejně na fóru plánovala a zapojil se, jak jinak, se vší vervou jemu vlastní:
Stromeček…
Tak nějak z pověření jednoho pisálka (nebudu Adélku jmenovat), vám tu teď svými slovy popíšu, co se vlastně událo 20. 12. 2007 v Lipové u Šluknova, na akci nazvané "Vánoce pro děti v Dětském domově Lipová" (to by mě zajímalo, proč všechny akce musí mít jméno). Zkráceně akce vypadala tak, že se vzal náklaďák dárků, vysypal se dětem na hlavu a pak následovalo velké trhání, ale to Adélka slyšet nechce, tak začnu od rána a trošku podrobněji...
Ráno (kolem 10 hodiny) zvoní telefon a vím, že je to Albi. Byli jsme domluveni, že až vyrazí všichni z Práglu, tak zavolá. Snažím se probrat, protože mě telefon teprve probudil. Začnu budit Anet, ať taky vstává. Pár ran polštářem vše spraví! Takže rychlá snídaně: vejce na špeku a pak převlíkání. U mně v pohodě. Jezdím na motorce pořád, takže rukavice teplý, bunda od Arlena vše zateplený, v pohodě. S Anet je to horší - nejdřív machruje: jedny rifle, svetřík, vestu, tenký rukavice..Po 4 přemlouváních je alespoň už malinko líp oblečená, tak vyrážíme!!
Cesta do České Lípy byla pohodová s jednou drobnou pauzičkou u Žandova na malej čajík. A pak slavnostní vjezd na parkoviště restaurace U Buřta, kde jak koukáme, jsou už všichni v pohodě zaparkovaný. Slejzáme, dělám pár fotek a lezem rychle do tepla. V lokálu se rozhlížím, kde by tak mohli být ti naši a to už na mně mává Bullovic rodinka! Hned přisedáme, objednáváme čajík a začínáme rozmrzat. Pokouším se fotit, ale mlží se čočka. Z toho nic nebude. Ale tolik mi to zase nevadí, hlavně, že už je tu ten čajík!! Sotva jsme se rozseděli a načali čaj, tak Albi už chvátá z vedlejší budovy Grilu a velí k odjezdu! Ještě se urychleně ptám na cestu (zadem do Šluknova nejezdím) a máme chvilku klidu posedět u čaje.
Jízda do Šluknova...
No jak to popsat...?
Jasně, že jsme se ztratili. Prý: "První odbočka doprava, kousek lesem a nakonec doleva...hmmm...nejde se ztratit..." První odbočka vedla k Novému Boru, ale to jsem pochopil, že jedu špatně, až přímo v Novém Boru. Vrátil jsem se a jedu dál. Nakonec jsem tu správnou odbočku našel. Za ní následovala ta druhá doleva - dojíždím na ni, přibrzďuju, vidím pěknou olejovou skvrnku a už driftuju. Dobrý, nakonec se vše ustálo a můžeme pokračovat do kopců a lesů před Varnsdorfem!
Tady nás čeká krásně namrzlá silnice, místy závěje, ale jedu v klidu a v pohodě. Není se čeho bát, akorát se citelně ochladilo! Přijíždíme do Šluknova na náměstí. Ptám se pár místních na Lipovou. První neví, je odněkud z Ukrajiny. Nakonec chytám nějakého dědu a on mi cestu popisuje: "Jeďte tak kilometr po hlavní a jste tam." Jedu kilometr, jedu dva, jedu pět, začínám být nervózní...
Náhle se objeví cedule LIPOVÁ.
Jsme tu! Začínám přemýšlet, koho se zeptat asi dál, kde je tady DD. Ale to už vidím Bullovic náklaďák a jak se vynášejí dárky. Přijíždíme k nim a pár lidí mě hned fotí (doufám, že ty fotky z jízdy někdo poskytne, hodily by se mi do profilu).
Zmrzlí Antíkovci, ale dojeli
Všichni bereme pozvání na nějaké to občerstvení vážně (šunka, tlačenka, okurčičky, sýr, sekaná, rohlíčky, kafčo, čajík). Vrhám se na horký čaj a konečně cejtím ruce... Foťák se také ohřál, tak začínám blbnout a fotit, co to dá. Také ostatní se nenechají prosit a za chvilku se dlabe a kecá. Bullová a spol. ještě honem balí dárky a říká, co vše se navezlo. Máme úplně vše sehnané!!
Začíná program v tělocvičně. Děti si pro nás něco připravily. Různé scénky, tancování atd. Každou chvilku se ozývá smích z řad motorkářů. Pěkná byla taková malá atrapa skupiny Majkla Džeksna...ehm, teda Michaela Jacksona, ale i Pat a Mat a další byli super!
Jedna scénka od dětí
Skvělý Džeksn
Ale to už je připraven ježíšek Bull (i s jeho šaškováním za oponou i před ní) a také všemi očekávané rozdávání dárků!
Bull měl ještě po rozdání takovou průpovídku: "Děcka, ještě než to rozbalíte..." ...chudák, byl trochu mimo - všechny dárky rozbalený a kusy papíru se válely všude po zemi!
Děvčata dostala opravdu velkou krabici
Trháme a rozbalujeme
Děti si šly na pokoje hrát a my mohli pokračovat v rozbalování dalších potřebných darů: bot, hadrů atd. (byla toho plná tělocvična, místy jsme už přemýšleli, kam to dáme).
Pomalu jsem se dekoval domů. Čekalo mě dalších 60 - 70 km, tentokrát kratší cestou do Děčína. Vše dopadlo dobře i za přítomnosti fajn člověka, který mi osvětloval cestu a jel se mnou jako doprovod, kdybych sebou náhodou někde kecnul (ach jo, jsem vůl a jména si prostě nepamatuju, ale tímto moc dík).
V Děčíně následovala večeře v Parolodi a kolem jedenácté jsme dorazili do našich kopečků. Tam na nás čekala horká vana a šampaňské - myslím, že krásné zakončení tohoto pěkného dne a skvělého setkání.
Anti2t
A jen stručné shrnutí...od siskina:
Takové chci taky
dobrý to bylo
besídka se zpěvy a tanci
mluvené slovo
občerstvení
já blbec jsem si u vchodu vzal zelenej lísteček s číslem 27 takže jsem byl vylosován do soutěže
bull měl komický výstup před rozdáváním dárků (dělal vopičky za oponou)
bull měl komický výstup po rozdávání dárků (dělal vopičky ve vánočním stromku a zapíchnul si do BULLvy jehličí)
děti byly fajn
a spokojený
Úžasný byli nějaký kluci (jména si nepamatuju) (vybalili boty na sálovku nějaký adidasky a najky a hned je všem ukazovali a domlouvali se na turnaj, auta na ovládání jsme hned museli na pokojích vybalit, zprovoznit, panenky se vyrovnaly do poliček, jeden klučina vybalil takovou nějakou skejťáckoreperskoumaskovací bundu s kožíškem na kapuci v 18:00 si ji na sebe oblékl a už ji nesundal ............)
a tak
A co na to jedna z hlavních organizátorů?
Myslím, že její slova vystihují vše…a další komentář netřeba:
Akce se podařila a to zejména tím, že děti měly radost, které jinak v životech zatím moc nemají. VELKÉ DÍKY PATŘÍ KOMPLETNĚ VŠEM, KDO SE NA AKCI JAKKOLI PODÍLELI!!!
A doufám, že odměnou jim bude právě ten dobrý pocit - udělat radost pár dětem, které ne vlastní vinou, mají své životy o trochu těžší než ostatní.
První pomoc
