I přišel mi mejl od Sqwera, že bychom mohli pojezdit v superkrosové hale ve Volarech, pak dát nějaký relax, Masné krámy, alkohol... Připadlo mi to jako dobrý nápad na polovinu prosince. Po dalším dohadování se domluvilo, že mám motku nechat doma (za ááá lehký se budou půjčovat, za bééé jsem ještě nevyzvedl 690 z rejstůlu) a vzít foťák. A v sobotu v 10 ve Volarech...
Zaspal jsem (sraz základky v pátek večer) a přijíždím ve čtvrt11.
Na místě Bull, Sqwer, Hans, Horejs, Richard, Pavlos, sunou se do haly a přezouvají do mx. Beru foťák. Sqwerovi se povedlo položit nový dres přes sedlo tak šikovně, že má průstřel od výfuku pravým ramenem :o)
V hale to nějak...lítá. Páni motokrosaři asi mají pilotní průkazy. Nebýt střechy, občas by se mihli na radaru PVO.
maRRio
sqwerův let
Horejsek
...i Richard poskakoval
Jsem zvědav, jak "naši", já se převlíkat ani nechci. Kluci zkoušejí kroužit a poskakují dvě až tři patra pod místní elitou.
Bull o jedno.
Pobíhám s foťákem a ani moc nekoukám, jak se má jezdit. Zaráží mě, jak je Sqwer po dvou kolech zpocený.
Všichni mění motorky se všemi, aby si potvrdili, jakou jebku koupili. Hans skáče "cílový skok", pár metrů se s tím ještě pere a odkládá k našim nohám. Už na motorku nevleze, bolí ho žebra (pak se ukázalo, že si nějaké zlomil).
Hans..než si zlomil žebro
V poledne mě Bull ukecává: „Pojď to zkusit.“
A odvážně nabízí EXC.
Převlíkám se. Snažím se poskakovat. Nízko při zemi. První kolo na osahání (předjede mě asi 10 motokrosařů), druhé se snažím malinko tahat (jeden tobogánek tahám motorku zpátky...přední kolo ho jaksi přeskočilo), třetí kolo...blbě najíždím a dopadám na boční hranu. Pár metrů držím, na sjezdu padám. Okolojedoucí Bull mě pomáhá sebrat. Vyšťavený dojíždím zbytek kola a přestávám se divit opoceným soudruhům.
Přijíždí MaRRio s Ádou a nějakým dalším GGasistou, taky chtějí pojezdit. Taky se ukazuje Luboš s juniorem – jen tak na kukačku. Fasují funkci hlídačů foťáku, střídáme se u něj s MaRRiem.
Půjčuju si podruhé EXC a mizím na trať. Lehké poskakování ve druhém kole proložím přeskočením tobogánu...Sqwer mě má v přímém přenosu a dusí se smíchy. Zvedám motku a dojíždím kolo.
Všichni mě vyhlížejí, čůro stihlo poreferovat. Jsem zaprášený jak Condor z Afgánistánu.
mariano šikula
Měním motku za foťák a jdu se projít halou.
Po půl hodině mi to nedá a beru si Husaberga (v "závodě na jedno kolo" jsem předjel Horejse...pochválit se musím), EXC a nakonec MaRRiovu WR. Na té se mi daří skočit a dopadnout ve svíci, zmatečně hrábnout do brzd a jít na hubu. Majitel motky je natolik pobaven, že ho nerozhazuje modrá na zemi.
Bull se rozskákal
neznámý, asi 8letý klučina
Bull už dává cílový skok (a většinu jiných) jako motokrosaři, ostatní nepřeskočili svůj stín. Já ani nezahlédl hranice mého. Pavlos jezdil čut čut (čti rychleji než já) a nakroužil neskutečná kola. Bull jich taky musel dát hodně. Mě po dvanácti (dlouho jsem myslel, že jich bylo jedenáct) bolely svaly do středy.
áda středů
Pavlosův hops
Začínáme opouštět halu...
...přezouvat se do civilu, jíst bábovku a plánovat přesun na Hlubokou. Já si dal okliku kvůli fajnově spočítanému povinnému ručení – díky Dzine – a dorážím s desetiminutovým zpožděním. Sauna, vířivka, luxus. Ale už nás začíná trápit vévoda z Hladu a slintáme směr Masné krámy.
Ubytování v penzionu probíhá bleskově, jsme s Bullem na pokoji (no, to si pamatujte), rychlé pivo na recepci a...božská mana. Začínám luxusníma jatýrkama, pak polívka a končím kolenem. Doráží i Zuzanka, tradičně v letu. Budějice na otočku, jen aby viděla naše xychty. Po pár hodinách příjemné zábavy se začíná panákovat – přesouvám se do Krajinský (vyskytovala se tam Ilča)...kluci dopijou a půjdou do Marty'su. Kdyby šli jinam, zavolají.
V jednu mě napadá volat zbytku
MaRRio: "Jsem na cestě domů, ale kluci tam ještě jsou."
Bull: "Zrovna lovím taxíka, ale kluci zůstávají. Nechám odemčený vchod a kdyby náhodou, zavolej, hodím klíč."
Beru Ilču a jdeme do Marty'su. Nikde nikdo. Otáčíme do Krajinský, dáváme si pápá a, abych vyvětral, pěškobus na Husovu.
Přicházím v půl3 a zamčeno.
Vytáčím Bulla... vytáčím Bulla... vytáčím Bulla... Bulla... Hanse... Bulla... Bulla... Sqwera... Bulla... MaRRia... Bulla... Hanse... Bulla... měním taktiku a střídám volání s vrháním kamenů Bullovi do okna.
V půl4 mi došla baterka.
Prosinec není dobrý měsíc pro bezdomovce. Chci spááát!!!
Rychlá úvaha – znám tu dva hotely, kde by měly mít nonstop recepci. And the winner is...GOMEL!
Přemýšlím, jestli pěšky nebo taxíkem, vyhrávají nohy. Nevím, kolik peněz budu potřebovat. Slečna na recepci překvapeně zvedá oči, kdo ve 4 ráno leze do foyer a po dotazu: "Dobrý večer, ubytujete mě?" sbírá spodní čelist ze stolu. Vysvětluje, že má všechno zavřený, musel bych platit hotově a... Vysvětluju jí, že nějaký peníze mám a jestli mi nedá klíče od pokoje, budu s ní kecat do konce směny. Proti tomuhle argumentu nemá zbraň, nechá si nadiktovat mé iniciály (neměl jsem u sebe doklady), vytahuje klíč a říká si o 1.450 Ká...padá čelist, něco si přej. S klíčem v ruce a dvacetikorunou v kapse odcházím na pokoj.
Exhumuju telefon – na recepci nemají správnou nabíječku – a vysílám Bullovi zprávu, kde mě má nabrat...
Až se vzbudí....
Strašně tvrdá postel, nicméně usínám.
V půl 10 má nová slečna na recepci správnou nabíječku. Zmeškaný hovor od Bulla a Sqwera – volám. Bull se necítí kompetentní sednout za volant, Sqwer mě vyzvedne. Jdu snídat.
Volá Bull a drze chce bagetu k snídani.
Cestou mi Sqwer ukazuje, kam se přestěhoval (ano, cca 500 metrů od penzionu!), a dává mi 50 Ká na bagetu pro Bulla. Na penzoši se Bull omlouvá...příště budu majitel klíče.
Dáváme rychlý prohlížení fotek a rozlučka.
Ruším odpolední/večerní program ve jménu spánku.
První pomoc
