Vymetání výfuků je takový otvírák sezony a jeden ze seriálu "tajných závodů". Cíl neznámý, trasa neznámá, itinerář ve stylu „na kruháku rovně“ nebo „za rybníkem doprava“…a samozřejmě kilometráž. Už po desáté organizuje MARI MOTO. http://www.tajnezavody.cz/
Začátkem března mě Píšťalka informoval, kdy se jede letošní Vymetání a já…já měl volný víkend. Trochu problémů s přihlášením – díky Peky – a už jsem se těšil. V pátek jsem to s nepřeháněl s alkoholem, do postýlky padnul v půl2 ráno a exhumoval včas. Trocha hygieny, sbalit, vrátit se pro šátek, přesun do garáže, implementovat baterku a plexi, na benzínku, dofunět pryže – ano, první letošní výjezd na Hornetu – a hrrrrrr do Vrbovky.
Vrbovka v obležení
Parkuju vedle Pekyho, Píšťalka tradičně dorazil mezi prvními (stařecká nespavost?) a kromě Honzy (pro neznalé – syna) ukecal ještě Standu. Projede se s námi a někde se odpojí. Zdravíme se, kecáme, registrujeme, fasujeme "vymetací dolary", jíme buchty, potkáváme další známé xychty a známé xychty potkávají nás. Hodnotíme předpověď počasí (sobota jakž takž, večer déšť, v neděli zima s přeháňkami) a strategií je "vyrazit co nejdřív a dojet než začne pršet". Doráží další a další motorky, parkuje se kolem celé Vrbovky a mě napadá, že kdyby mě Píšťalka nesplašil, mohl jsem dorazit až na desátou.
Standa a Píšťalkové
V půl11 se má začít razítkovat a rozdávat itineráře…nic se neděje. Před jedenáctou už to Píšťalkovi nedá, obléká se, nasazuje přilbu, sedá na motorku – Honza to má "v popisu práce", ale nakazí i Standu s Pekym – a já se snažím odhadnout, kam zaparkují orgas stolek s razítkem.
Dva z orgas
Konečně! Začínají se rozdávat itineráře. Rvu se mezi první, dostávám potřebné, dýluju papíry mezi kluky a oblékám se. Píšťalka kroutí očima, že ještě nemám bundu, kuklu, přilbu, rukavice, nastartováno…znáte ho ;) Domlouvám s Pekym, že každý budeme mít jinou stránku itineráře a nebudeme muset listovat. Píšťalkové se tradičně vezou, aby nezabloudili. První kilometry z Vrbovky na ostrý start. Po pár stech metrech potkáváme skupinku s padlým Triumphem. Podle stop někdo zastavil před přechodem a pilot přebrzdil předek. Vidíme, že kluci spíš zkoumají, co je s motorkou, a drandíme dál. Standa v itineráři přečetl, že ostrý start je u Dolů Mořina, předjíždí mě a vrčí první. Lehce podměřuju, Peky těžce přeměřuje, přepočítáváme. První úkol je vědomostní test…nedáváme dvě odpovědi ze sedmi (Cimrman se narodil ve Vídni a „Proletáři všech zemí, polibte mi prdel!“ řekl Jindřich Kraus – kdyby jste nevěděli). Ostrý start máme pět minut po poledni a trasa vede přes Beroun do Nižboru (kdy se narodil významný místní prozaik, kdo to byl a dostat razítko). Další úkol je na rozhledně Velká Buková. Nechávám ostatní dole a dupu do výšin, abych zjistil, jak daleko je Moskva. Dost daleko, nedohlédl jsem. Přesun do Slabců, mikroregion se jmenuje? zámek byl rekonstruován kdy? jaká rovnoběžka prochází parkem? křestní jméno matky významného českého prozaika, která se zde před 215 lety narodila? Stará Nerudová byla Barbora. Dojíždíme na oběd a můžeme si to hodit. "To" je pět molitanových míčků, cílem jsou obodované kýble…daří se. Teda mně se daří, ostatní nic moc. Dostáváme druhou část itineráře a Standa hádá, že by cílem mohlo být Srní – jelikož je málo míst schopných ubytovat 300 lidí, zaparkovat přes 200 motorek a překecat personál k fungování hluboko po půlnoci, místa se občas opakují. Píšťalka zaslechne Srní a začne básnit o sauně a bazénu. Obědváme, Standa se odpojuje. Dojíždíme do vesnice, jejíž název jsem nezaregistroval, a máme vypočíst obsah pravidelného osmiúhelníku kolem památníku. S Honzou měříme, že by to mohlo být cca 180 cm (bylo 190) a obsah počítáme jako osm rovnoramenných trojúhelníků. V cíli tvrdí, že jsme to měli počítat jinak…nejsem přesvědčen. (Příště už si nebudu myslet, že pod úhlem 45°se něco zkrátí na půlku, hihihi, ale vzorec jsme dali dohromady jednodušší i bez opsaných kružnic.) Jednu chvíli myslím, že se Peky zbláznil (zrovna se jelo dle jeho stránky). Cesta lesem, spíš šotolina než asfalt, klesání… Dětský domov. Tradiční zastávkou Vymetání je nějaký z Dětských domovů. Dostáváme razítko, Peky fotí paní vychovatelku na motorce, děti jsou tentokráte jen kulisou a nevozíme je. V Plánici hledáme číslo popisné rodného domu Františka Křižíka. Naštěstí jej nevidíme – bylo schválně sundané z domu a připevněné obráceně (86) na plot – a neschválně z plotu strženo a pohozeno do zahrady. Radí nám místní aktiv…ač tyto typy nemám rád, tentokrát děkuji. Jsem zvědavý, jestli byl stejně aktivní o 150 motorek později. Před posledním úkolem stavíme u benzínky…erjednička musí při našem vycházkovém tempu strašně žrát. Na posledním stanovišti před cílem fasujeme hranol, vrut, šroubovák a včil montuj. Koukám, abych nešel do suku, nasazuju, šroubuju, šroubuju, šroubuuujuuu…nejde! Natahuji závit, ohýbám vrut, následně holím šlic. Nejde! Při pokusu o vyšroubování ho časoměřič láme v místě nataženého závitu, tak to není jen o mé šikovnosti, hihihi. Domlouvám druhý pokus, beru jiný hranol a zkouším znovu. 50 vteřin. Dobrý. Píšťalka posílá vrut do škvíry a kupodivu to orgas tolerují. Honza je naštvaný – Peky měkké dřevo, já druhý pokus, Píšťalka do škvíry… „Hele mladej, na rozdíl od nás tvoje ruce nikdy nepracovaly.“ Dojezd už je taková štěrk/dlažky rallye, trochu vloček, zima…navíc se nás snaží předjet silnější (tedy silnější než Honzova stopětadváca) motorky. Tradiční cílová fotka a do garáže (osobně lehkým offem přes hromadu sněhu). Je tu cca 10 motorek, mj. i Triumph z přechodu pod Vrbovkou.
Cílové foto
Těšíme se na saunu a jdeme se ubytovat. Je to tu dvouhotelové, mezi hotely cca 200 metrů. V prvním garáž a večerní program, ve druhém (naše) ubytování a jídlo. Slečny na recepci nás brzdí, že sauna dneska ne…hmmm. S Pekym máme pokoj 401, Píšťalka s Honzou 112. Tak „za půlhoďky dole“ a odnese to bar. Dáváme sprchu, textil a na baru s Pekym čaj s rumem. V jídelně už je otevřeno – první jídlo, první pivo, druhý jídlo… Píšťalka kouká na jednu z číšnic a nápadně nahlas opakuje: „Stodvanáct. Stodvanáct!“ Po sedmé jdeme kouknout do garáže, teploměr ukazuje 3° a motorky stále ještě přijíždějí. Chvíli se bavíme u padlého cebra – Honza řeší, jak mohl dojet bez spojky…než Píšťalkovi dojde, že vpravo spojka není. Není nad odborníky :) Jdeme zabrat místa na večerní program. Ale není, kdo by nám natočil pivo a vracíme se zpátky…třetí jídlo a pití. Při zpátečním přesunu sněží. Teploměr o další stupeň klesl. Za cca dvě minuty přesunu jsme z jedné strany bílí. Řešíme „tekuté řetězy“ kontra zavřený bar.
Trochu sněží
V druhém baru po půlhodinovém boji kořistím dvě vína, ajskýbl a skleničky. Pódium mezitím zabraly tři dekorativní slečny ve složení bubny, basa a sólovka. Snaží se rozproudit atmosféru, jenže obecenstvu chybí piva v krvi. Hrají rockové fláky a když se na ně kouká, dá se to poslouchat. Píšťalka poslouchá intenzivně :) Je otevřena i "herna" ve složení dvě rulety, black jack a hlavně poker, který mě na hodinu odvádí od zbytku dění. Jsem hravý a hravě prohrávám. Vracím se ke klukům, vínu a slečnám, které se odvažují hrát i vlastní tvorbu… Na AC/DC, Zeppeliny, Ozzyho apod. jim chybí dvacet let životních zkušenosti a chlastu (a: „Hlavně jim chyběj koule!“ – Honza…já myslím, že s koulema by nevypadaly tak dekorativně), ale v kombinaci s vizuálním vjemem se dá. Na holčičí rock mám málo vypito, snažím se to dohnat. Na konec koncertu je zase klasický rock a trsá už přes deset párů. O půlnoci vyhlášení výsledků…samozřejmě nevyhráváme ani jeden spray na řetěz dohromady. Dojeli, prý snad poprvé, všichni, tři lehké pády, žádná zranění. Překvapil mě čas – i s Honzovou 125 a relativním dodržováním předpisů – jsme byli mezi nejrychlejšími. Celkové hodnocení už tak skvělé nebylo, Honza je z nás poslední…zase slyšíme o šroubování. Kluci jdou chrnět po půl1 a vetknou mi „všechny prachy“ – asi 800 vymetacích dolarů na "dražbu zajímavých předmětů". Má být v jednu. Do půl druhé nezačala, jdu na bar, měním se Záwistí, jakožto jednou z orgas, dolary za vodku (humanitární akcička). Následně vyhrávám v pokeru a v sále zjišťuju, že už se dražilo. Ještě se chvilku s někým kecám a v půl4 odcházím hledat postel. Posněhává.
Ráno sněží
Ráno se budím těsně před půl11. Peky se vrací ze snídaně, že Píšťalky chtějí za půl hodiny jet. Rychlá hygiena, snídaně a dorážím s minimálním zpožděním. Venku…sněží. Intenzivně. Jeden nad nulou. Než se navleču do nepromoku, fasuju mulťák od hlavního organiátora. Nějak jsem se nachomýtnul.
Odjezd
Vyjíždíme do sněhu, ale pod Čeňkovou pilou už jen prší. Na první benzince teploměr hlásí skoro teplo. Jedeme na Prahu nejkratší cestou, za Strakonicemi už jsou suché fleky a u Příbrami převažuje sucho nad mokrem, ale nepromoky necháváme jako izolační vrstvu. Na Jižní spojce na kluky mávnu a mizím do garáže. Úkol dne je sundání nepromoku…pár minut intenzivního poskakování mě stálo tolik sil, že jsem polkl mulťák na ex.
Skoro teplo na první benzince
Teploměr v autě ukazuje 6°C – teplo ;)
Výsledky…lehce přes 200 motorek na startu, 22. mariano, 53. Píšťalka, 54. Peky, 66. Honza (nejsem si zcela jistý umístěním Pekyho a Píšťalky…nestopil jsem výsledkovku).
P.S. Vyměním 2.150 vymetacích dolarů za cokoli smysluplného…
První pomoc
