Představení motocyklu KTM LC4 Adventure (2002)
Na českých polích, oranicích a šotolině se pár holek mezi chlapy prohání... Proto jsem požádala Klasiku, protože je jednou z nich, aby představila tohle "kolo s motorem pro dospělé". Nebyla si jistá a sama mi řekla: "Přece jenom my ženské máme jiný pohled na ježdění a vůbec na všechno..."
Jo jo, právě proto, že máme jiný pohled - a jednou můžeme udělat něco bez nich... bez chlapů...
Adelaide
Uvelebím se na úzkém, přesto pohodlném sedle a došlapuju akorát na špičky. Sedlo ve výšce 945mm a váha 180Kg tvoří trošku nepoměr k mým 170cm a 60Kg. Ale když ji miluješ, není co řešit.
Stádečko 49 koníků je potřeba shánět chvíli dohromady, než začnou táhnout za jeden provaz. Zvlášť, když pod 2tis otáček nejeví Advík téměř žádné známky života. Kolem tří tisíc už se začíná sbírat a ve svém živlu se cítí od čtyř tisíc otáček výš. Řazení je krátké, rychlé, přesné, kvalty padají jak po másle.
Oproti originál řetězové sadě s poměrem 16/42, což je poměr spíše na silnici, mám přezbrojeno na 15/42 a při další výměně nasadím ještě větší rozetu s 45 zuby. Teď jedu na pět tisíc otáček rovnou stovkou a to je pro mě cestovní rychlost při přesunech po asfaltu. Od 110 Km/h totiž vibrace pode mnou začínají dosahovat síly startující Anduly a přichází pocit, že se motorka každou chvíli vznese nad asfalt. Když si na tento jev člověk zvykne, není problém s ní upalovat i 130 Km/h. Ovšem stačí na okamžik ubrat plyn, už se motor nevzpamatuje a je potřeba podřadit.
V zatáčkách se chová jako... jako... jako motorka. Nevím. Mám s ním po asfaltu najeto velmi málo a i to málo bylo nutné zlo, takže jízdní vlastnosti na silnici si netroufám hodnotit. Pravdou zůstává, že k silničním radovánkám Advík stvořen nebyl. I když v případě, že si to budu přát, doveze mně z Vysočiny až pod Karpaty a nebudu moc přehánět, když řeknu, že na jedno tankování – do nádrže se vejde 28 litrů. Spotřeba 5 l na 100Km, ať na silnici nebo v terénu, vykouzlí luxusní dojezd něco přes 500Km.
Jednou z nejdůležitějších věcí na motorce jsou brzdy. U Advíka přední jednokotoučovka jen zpomaluje, zadní jen smykuje. Zpočátku jsem s tím měla problém, teď už mi připadají naprosto normální. Zvyk je zvyk.
Silnice už bylo dost, tak hurá mimo asfalt.
Na polní cestě plné děr nevěřím vlastním rukám – o výmolech nemám ani tušení, jako by přede mnou rovnal cestu parní válec. Zdvihy 275/310 tady jasně ukazují, co umí. Stejně tak přátelsky se Advík chová v oranici, ve štěrku, v písku: přední kolo kmitá sem tam, ale nedělá mi problém držet motorku v přímém směru. Vysoký blatník je prakticky nezalepitelný, takže bahno nebahno, pořád jede vpřed. Fakt mám pocit, že se jen vezu, zatímco Adventure všechnu práci dělá za mě, je na něj absolutní spolehnutí. Trial mezi stromy - spojka v permanenci, ventilátor naplno a ovladatelnost na maximu! Kličkuje jak zajíc, reaguje na každé přenesení váhy naprosto přesně a ochotně.
V terénu se Advík cítí jako ryba ve vodě, pro tohle byl stvořený a tady je mu dobře. Je to takové vysoké horské kolo s motorem. Právě ale kvůli jeho výšce se mi při opravdu pomalých pasážích zdá poněkud vratký. Totéž platí o přejíždění řek a projíždění brodů, kde se – zase kvůli své nízké hmotnosti - chová poněkud nervózně a nestabilně.
Taky se občas stane, že ho neudržím a jdeme k zemi. No a co? Zvedá se snadno a lehce.
A kontrolovat jestli se něco nepoškodilo? Prosím vás! Nádrž od Acerbisu i všechny ostatní "kýblplasty" jen propruží a nic víc. Kromě ulomení blinkrů motorce takřka není možné ublížit. A absenci blinkrů považuji za běžné opotřebení.
Ne až tak běžná je výměna oleje a seřízení ventilů po pouhých pěti tisících kilometrech.
Advík po právu očekává, že luxus, který nabízí venku on Vám, nabídnete v garáži zase Vy jemu. Každá mince má dvě strany. Ale myslím, že 3500Kč v origo servisu KTM dvakrát/třikrát za sezonu není až tak závratná suma. Zavézt motorku do autorizovaného servisu je v případě Advíka nejlepší řešení, protože tahle motorka je tak trošku "not user friendly", čili nic pro Brouky Pytlíky.
Když jsem hledala motorku pro sebe, chtěla jsem, aby měla v terénu vlastnosti krosky a na asfaltu pohodlí mastodonta. Jako jediná možná volba byla moje Grace. A věřte, že jsem si nemohla vybrat lépe.
Klasika
P.S.
Berte prosím v potaz, že mně před Grace několik let rozmazlovalo BMW R 1100 GS. Takže přechod na Advíka byl pro mně v mnohém šok. KTM totiž svoje majitele nerozmazluje, ale zoceluje.
První pomoc
