Mno. Tak jsem byl donucen napsat takovou malou esej, jak se z malé a komorní vyjížďky pro cca 3 až 4 lidi stane hustej zájezd pro bandu motorkářů. A že to byla celou dobu hodně velká psina svědčí i fakt, že se z této akce stala přes noc kultovní záležitost.. ;-)
Ehh, a cože to vlastně znamená ta FOUSKYJÁDA se dozvíte na konci tohohle románu, takže pokud vás to neba luštit, přescrollujte to rovnou na konec a běžte už sakra dělat něco užitečnýho.. ;-)
Sraz byl domluven na 9.30 – 10.00h u McKaCZeraDonalda na Evropská štrásse, kam jsem dorazil společně s Leni SV prakticky na čas. K mému milému překvapení jsme nebyli jediní, kdo se snažili jít všem příkladem, takže nastalo objímání, ošahávání a cicmání s Hani DUC (přáteli důvěrně nazývanou Adler SS). Netrvalo dlouho a začali se trousit další účastníci zájezdu, takže cicmání prostě nebralo konce. Já jenom musím zmínit, že na mne silně zapůsobila osoba zvaná O’Jean (v průběhu akce taktéž přejmenovaný na Valžána), který mne dokázal na pár sekund dobře rozhodit. Přišel ke mně, prsty mi zaryl do levé poloviny zadku, uznale promačkal a pak prohodil něco jako: „já jsem oudžin a nejsem teplej..“ Nebudu kecat, když přiznám, že v tu chvíli se mi sevřela prdel takovým fofrem, že bych přestřihnul i 5mm tlustej měděnej drát..
No nic. Mile překvapil monsieur Kachnos, který na svém tuňákovi a s Barčou místo kufru dorazil před desátou hodinou, čili v podstatě včas. Paráda. Takže celá ta partička čítající cca 8 – 10 motorek vyrazila směr Křivoklát, Rakovník, Žatec a konečně Chomutov.
Cesta probíhala super a rozhodně nebyla nudná. Čas od času se kolem prohnal Jahoda po zadním kole, což mělo za následek drobné zástavy mého srdce a čím dál tím více se zvětšujících hnědých sazí ve vlastních trenclích (vždycky jsem se strašně lekl, když kolem mne prolítnulo to hovado s gumou ve vzduchu), ale jinak na pohodu. Co bylo vtipný, že jsme stavěli snad u všech železničních přejezdů, bo jsme vždycky chytli závory. Ale aspoň nám to dalo prostor na to se scuknout dohromady, protože přece jen se naše moto-pole trošku roztrhávalo.. Na pumpě někde tuším za Rakovníkem jsme ještě zastavili u pumpy, kde jsme potkali Dolíka. Jeho GSX-R s nálepkama 1.9 Diesel mne fakt dostala na kolena :-)
Každopádně, do Chomutova ke Kamenčáku, kam nás KaCZer táhnul především proto, aby některé z nás veřejně znemožnil při jízdě na vodních lyžích / wakeboardu, jsme dorazili po 13té hodině. Naštěstí jsem nebyl jedinej, komu docela vytrávilo, takže jsme se ještě s Adlerem, Leni, Jahodou, Ivanem a ještě někým (jména si nepamatuju) vydali do centra najít nějakou žrádelnu. K tomu bych jen podotknul, že to nebyla až tak normální vyjíždka. Protože bylo vedro, tak jsme si řekli, že se už nebudeme přece rvát zpátky do kombinéz a že pojedeme krokem, tzn. můžem jet jen s helmama ne.. Pro ty co pořád ještě nechápou – já konkrétně jsem jel v tenkých trenkách, ze kterých mi pořád vypadával fousek nebo jeho příslušenství a ostatní (kromě snad Leni, která ve srovnání s námi byla nabalená jako kdyby jela do Himalájí na rande s pražským primátorem) na tom nebyli o nic líp :-))) No co no, hlavně že jsme dojeli ;-)
Mmch, oběd byl fakt super, až na to, že díky nějaký akci místního domova důchodců jsme na jídlo čekali asi dvě hodiny. Zas na druhou stranu, všichni jsme se náramně bavili různými historkami z motorek. Mně konkrétně utkvěla v paměti jedna, kdy jeden tuším z Jahodových kamarádů vyprávěl o své srážce s koněm. Všichni jsme čekali story o krvi a vnitřnostech, či zlámanejch kostech, ale ono to bylo trochu jinak :-)) Prej stál někde na křižovatce mezi vesnicemi. Moto pěkně u krajnice, aby procházející koně (které gentlemantsky pouštěl přes cestu) mohli v pořádku projít. Jenže ona to byla nějaká škola jízdy nebo co. Ten poslední kůň nebyl zrovna přesně ovládán tou 12ti letou drobnou holčičkou, co na něm seděla. Takže jak ten kůň tak trochu nakřivo procházel kolem nic netušícího týpka na motorce, lehce do něj drcnul. A protože ten dobrák stál u krajnice, samozřejmě za strašnýho nadávání spadnul i s motorkou do pangejtu a jen z dálky slyšel tenký hlásek nebohé dívenky „promiňtéééé, ono si to samo jde kam to chcéééé“... :-))) Prej nejhorší na tom bylo, že tam musel čekat v pangejtu zavalenej mašinou, než šli kolem nějací houbaři nebo co, aby mu vůbec pomohli postavit se na nohy.. Docela dobrý ;-))
Každopádně, po telefonátu s Drnem informujícím Hani-DUC o tom, že jsme již docela postrádáni, jsme zacálovali a vyrazili zpět. Ty, co s námi nejeli na oběd jsme našli dostatečně vykoupaný a vyčerpaný, jen KaCZer se pořád tlemil a tlemil (pak jsem podle fotek pochopil, proč, hehehehehe – viz foto valžána na motopokecu :))), takže následovalo nasoukání do motohadrů, nažhavení bajků a následné vyražení směr kemp Vikletice na Nechranické přehradě.
To, co následovalo, mi strašně připomnělo moje blbý morče, který jsem měl ve svých 12ti letech (než mi ho matka rozsedla). To chodilo v akvárku taky pořád dokola kolem svý boudy, než ji našlo. Jenže bylo prakticky slepý a navíc permanentně v šoku z toho hada, co jsem mu ho házel do akvárka když zlobilo, což možná trochu omlouvalo ten jeho orientační nesmysl... Narážím na fakt, že se KaCZerovi podařilo zaparkovat snad u všech kempů v okolí s absolutní samozřejmostí „Tak tady budeme bydlet“, aby potom, co jsme ze sebe začali rvát hadry, suše konstatoval „Mno, vlastně je to prej ten vedle“, muhehe :-))... Teď si z něj dělám prdel, on za to samo nemohl, protože - stejně jako my - jel do toho kempu poprvý a nemohl tušit, kde se přesně nachází.. Ale i tak to byla sranda, hlavně když jsme viděli ty obří černý mraky, jak se nad náma zatahovaly. Takže na jeho obranu přiznávám, že tajming měl fantastickej. Do kempu jsme dorazili přesně v okamžiku, kdy začalo krápat a po pár minutách, když už začala ta hustá průtrž, jsme již byli všichni ubytovaní a rozdávali si to na chatkách, resp. v karavanech :-) Pro informaci – fakt se jednalo o karavany. Vypadalo to, že vlastníkovi kempu se nechtělo stavět další chatky, tak na nějakým vrakovišti sebral pár opuštěnejch obytnejch přívěsů a udělal z nich takový lepší a větší TOI TOI ky s dřevěnejma verandama.. Hustý, leč docela pohodlný ;-))
Původní plán byl, že se ubytujeme, sundáme krámy z mašin a pojedeme se projet. Jenže (jak trefně poznamenal KaCZer), padaly „hovna s hákama“, takže se nám logicky chtělo spíš vdechnout nějakej ten škopek piva a nic nehrotit. Pravda, Drdlena pořád hlásil „nepijte, támhle se to trhá a hned to uschne“, ale protože jsme skrz proudy vody neviděli ani na mašiny, nebrali jsme ho až tak moc vážně. Mno a kolem 19 hodiny už bylo jasný, že vyjížďka se nechá na zejtra a tudíž následovala invaze k bufeťáckýmu okýnku místní rádobynálevny.
Potěšující už primárně bylo, že ačkoli jsme se ve finále chovali jako prasata, stejně nás místní měli radši než ty východoněmecký štamgasty. Projevilo se to již hned v počátku, kdy Helmuti s Gertrůdama dostávali pivka do kelímků. My do skla.. (hostinská mi to vysvětlila, že na nás je vidět slušné vychování..:-))) Helmuti to viděli.. O to víc nás nesnášeli. Gertrůdy zas nenávistně čuměly na naše krasavice a tajně si přály, aby se na ně někdy jejich Helmuti podívali taky s takovou chutí, jako právě teď čumějí na Terezu, Barču, Helenu Trojskou nebo třebas Leniu.. Potřebuje tohle nějaký další komentář? Pochybuji.. ;-)) To vše dovedeno k dokonalosti naším alkoholickým a lehce erotickým dováděním spolu s naprostým přehlížením výše zmíněných uslintaných německých taťků..
Jak čas plynul, měnilo se i osazenstvo lokálu a přilehlého okolí. Němečtí pantátové už dále nesnesli pohled na to, co nikdy mít nebudou a nechali se odtáhnout Gertrůdama do svých super německých vytuněných karavanů, my jsme začali pivínko a šampáňo prokládat panáčkama různých barev a chutí. Hostinská se našim prognózám o vychlastaných zásobách zpočátku srdečně smála, aby o pár hodin později zjistila, že jsme si prdel fakt nedělali.
V průběhu naší čím dál tím zvětšující se dobré nálady a společenského souznění jsme přišli také na spoustu zajímavých poznatků. Například, že na novou Hondu Hornet 600 se vejde dokonce až 5 cestujících (stačí jen jeden střízlivý). Leni dokonce poznala, že tahle mašina má variabilní místo spolujezdce, které lze modifikovat podle nálady řidiče. Takže si názorně vyzkoušela, jak příjemně se sedí na nádrži v Drnově náruči. KaCZer tuhle pozici nazval „Obdrnďák s rektální masáží o bandu“, což bylo výstižné, leč nikoli pravdivé, protože v manuálu od inženýrů z Hammamatsu tento název chyběl.. Každopádně, já sám jsem se do Drna zabouchnul už když jsem ho viděl odpoledne cvičit spartakiádu na své mašině, takže jsem se ani nedivil, že se Leni po 10ti minutách vracela bez kalhotek.. Až později jsme zjistili, že sex opravdu neproběhnul. To si Drn jen chtěl vyzkoušet i wheelie a Leni si pak kalhotky musela v potoce pro jistotu trochu přemáchnout.. :-)))
Za zmínku stojí KaCZerův noční nápad jít se vykoupat do blízké přehrady. Podle fotek si asi každý udělá obrázek sám, nicméně i tak to byla prdel vidět dospělý chlapy s ponožkama na třetích nohách :-) Pravda, měli jsme původně v úmyslu ukrást jim šaty a donutit je proběhnout celým tím kempem jen s fuseklí v rozkroku, ale nakonec jsem se projevil jako lidumil a věci jim vrátil. Do teď nevím, jestli mi bylo líto jich, anebo jestli jsem místní východoněmecké osazenstvo kempu chtěl pouze ušetřit nočních můr z jejich jinak určitě perfektních dovolených.. ;-))
Následovalo chlastání, střílení špuntů od šáňa (zvláštní, vždycky byl trefenej Valžán), pak ocucávání klobás a žvýkání jiných pochutin, a pak zase chlastání, přípitky, tulení nejen s Valžánem etc. Prostě pohoda večer. Se přiznám, že jsem vytuhnul hodně brzy a do vozovny jsem zatáhnul už chvíli po půlnoci, ale ostatní vydrželi dělat bordel až do ranních hodin.
Prdel nastala, až když jsem dorazil do karavanu a chtěl si ustlat. Pořád jsem se totiž hnátama nemohl vejít.. I ta peřina byla velikosti spíš kapesníku, takže se svými 190cm jsem si přikryl tak sotva pinďoura s milanem (milan = pivní bachor, pozn. aut.) Po nějaké době dorazil i Adler, že už toho taky měla dost a chtěla spát. Potom, co se pořádně vyřehtala pohledem na spícího hrocha přikrytého utěrkou, sama zjistila, že postel je fakt krátká a že i ta druhá peřina je nějaká malá.. Její dvacetiminutové laborování s ložní výbavou ukončila až návštěva Terezky, která nás přišla zkontrolovat a dát dobrou noc. Chvíli si nás prohlížela jak primář psychiatrické kliniky ve Frýdku-Mýstku, pak ze mne sundala tu minipeřinu a pronesla památnou větu: „Co takhle si ji rozložit?“ Udělala dva pohyby a vracela mi zpátky peřinu 2x2 metry...!!!! Následně dodala „A obvykle v posteli ležím na dýlku, ne na šířku..“ Asi nemá cenu zdůrazňovat, jak moc jsem byl rád, že tam neležím jako naprostej idiot sám, ale že je za debila i Adler.. :-)))
První pomoc
