Vloženo 24.08.2007 16:47,
autor článku: Plejba jr.
Někdy v průběhu července avizoval Danyjel, že se u nich na severu koná už pátý ročník Mikulovského Utahováku, mezi skalními zvaným „Mikulka“. Původně jsme měli v plánu se zúčastnit jako jezdci a ukázat místním divákům pár kolínek na asfaltu, ale poškozená technika po posledním závodě CEC stanovila, že se jedeme zúčastnit pouze jako diváci.
Někdy v průběhu července avizoval Danyjel, že se u nich na severu koná už pátý ročník Mikulovského Utahováku, mezi skalními zvaným „Mikulka“. Původně jsme měli v plánu se zúčastnit jako jezdci a ukázat místním divákům pár kolínek na asfaltu, ale poškozená technika po posledním závodě CEC stanovila, že se jedeme zúčastnit pouze jako diváci.
Pro ty, co tento podnik neznají, jedná se o svezení motorek do vrchu na uzavřené přírodní trati za organizace místního klubu. Trať je dlouhá přibližně pět kilometrů, je potažena velice slušným asfaltem a má velké množství krásných zatáček. Už v průběhu dopoledne, kdy jsme se občerstvovali v penzionu přijela celá řada jezdců, kteří si osvěžovali znalost zatáček ještě za provozu v klidném tempu. Ve 14 hodin byla trať uzavřena a začali se postupně jezdci pouštět na trať.
Hned v prvním průjezdu mi bylo jasné, že zdejší kluci jsou jednoznačně příznivci Dukatek, které tak tvořily přibližně polovinu jezdeckého pole. Čítalo přibližně 40 lidí. K vidění tedy byly kousky od 748 přes 916 a 996, Monstery i eSTéčka. Mimo toho samozřejmě plno sportovních i cestovních japonců všech možných kubatur i stáří. Bylo vidět, že většina z účastníků se přijela hezky povozit a nesnaží se jet až na úplném limitu, ale pár kolínek k vidění samozřejmě také bylo.
Nepříjemný byl pád jednoho šestkového CBR, pravděpodobně hasan, ale jezdec zůstal naštěstí nezraněn.
Bohužel počasí opět nepřálo a takřka od začátku celé akce ve vyšších polohách trošku mrholilo, ale bylo vidět, že to nikomu vzhledem k rozumného tempu příliš nevadilo. Správným adrenalinem na konci každé jízdy byl průjezd čtyřkolek Švejka a Koudyho, kteří vyjížděli společně a závodili spolu.
Jízda v řízeném smyku nebo po dvou kolech byla k vidění prakticky v každé zatáčce a kluci si opravdu nedarovali ani metr silnice. Do 18. hodiny, do které byla trať uzavřena se stihnulo asi 9 průjezdců a myslím, že se nikdo nenudil. Ostatně, relativně velké množství diváků je toho důkazem.
Po tomto čase se vše uklidilo a účastníci z řady jezdců i diváků se přesunuly do penzionu Mikulka, kde probíhala afterpárty. Nutno říct, že opravdu ve velkém stylu. Prasátko na rožni i jiné pochutiny k dispozici, výborný D.J., který hrál jednu vypalovačku za druhou až do brzkých ranních hodin, příjemná obsluha.....no, nedivím se, že se sem všichni rádi vrací.
Rovnou můžu říct, že kluci i holky z SPJS (Sdružení přátel jedné stopy) Piraňa jsou pohodáři a i já „cizí“ jsem se s nima náramně bavil. Vrcholem večera byl Švejk, který nám občas šroubuje na závodech a o kterém je známo, že umí řádně „zakalit“, který v průběhu večera zcela přestal mluvit a místo toho jen pískal a ve finále ho museli do jeho postele stejně odnést, protože přestal i chodit.
Takže kluci z Pirani, díky za výbornou akci, příště rád přijedu zas a doufám, že Vám budeme moct ukázat pár hezkých průletů vaší oblíbenou Mikulkou.
První pomoc
