Do kabelky si sbalí peníze, do ruky tašku a do hlavy nacpe informace. Vážně? V tomhle pohledu to tak fakticky opravdu je, ale tím bych asi celý článek o přilbách poslala do propadliště disku... A to nechci. Tudíž se dělím o vlastní zkušenost a základní informace jak na to.
Motorky... To je koníček, nebo spíš stádo koní, co mě hodně drží a motám se kolem nich víc jak 10 let. Začalo to tehdy, když se u nás ve vesnici pořádaly motosprinty na 400m. Pořádaly..někdo je musel pořádat - a protože jsem byla příznivcem našeho Auto-moto klubu, samozřejmě jsem nemohla chybět mezi traťovými komisaři (a mít na starost registrace jezdců, vydávání startovních čísel, kontrolu dokladů a pak vyvěšování výsledků - do toho navíc i komentování závodu aut, která se nám postavila na start) – jo, to byly časy - ten voňavý smrádek z benzínu, dýmící spálená guma, černá kola vygumovaná na silnici, pravidelný každoroční odpolední deštík, kdy jsem si mohla hrát na Mokré tričko... Jenže nám zrušili silnici a místo úžasné (drncavé hopsavé oježděné) rovinky, která měla víc jak dva kilometry, z ní máme nový nadjezd nad obchvatem (docela moto-oblíbená trasa Mohelnice – Jeseníky kolem Postřelmova).
V té době už jsem měla mezi motorkáři čím dál tím víc známých – ne zrovna u nás v okolí, ale přes internet po celé republice... Nicméně mě tehdy ani nenapadlo, že bych s nimi mohla jezdit. Jako - sednout si za někoho z nich na motorku a důvěřovat. Člověk míní a osud (?) mění...
Doma si za moto stojím
Někdy na jaře roku 2005 jsem se po těch dlouhých letech kolem rozhodla, že to přece jen risknu a na další sraz konečně dojedu vybavená! To jsem se ale k tomu vybavení nejdřív musela dostat...
NEJDŘÍV
Sice jsem se kolem pohybovala dlouho, i na srazy naší místnosti (jj, tehdy jsem byla výhradně inventářem místnosti Motorky na xchat.cz) jsem dojela – vlakem, autem, viděla jsem, v čem se jezdí na motorkách, nějaká teorie mi hlavou taky proběhla, ale sama jsem pořádně nevěděla, co a jak – co potřebuji, jaké ochranné prvky, jaký materiál.. brrr.. najednou toho bylo moc, co jsem předtím netušila.
Tak to bychom měli
Ale od toho jsou kamarádi – ti zkušenější, kteří ochotně poradí a doporučí. Sama bych asi řešila maximálně otázky: kůže vs. textil, termoplast vs. carbon-kevlar... Možná to bude malý návod pro ty, co je to teprve čeká a kteří na tom jsou tak, jako já tehdy.
DEN 1
Srpen 2005... Olomouc mám nejblíže a za měsíc tu začínám pracovat, tudíž padla moje volba na prodejnu s moto příslušenstvím, o které jsem už delší dobu věděla.
Autobusem jsem dojela na tu správnou zastávku (kupodivu jsem při své nervozitě nepřejela – no jo, ženská nezkušená a jede si sama nakupovat). Rozdýchala jsem nepříjemný pocit, který se objevuje v momentech, kdy nevím, do čeho jdu a jak jsem si dopředu řekla, přece na tom nemůže být nic těžkého – jsem došla ke dveřím a otevřela je.
Po pravé straně samé motorky, po levé straně také motorky a u pultu jeden mladík. Tak jsem šla k němu, když se na mně tak hezky usmál. Vybalila jsem to na rovinu: jdu si pro radu, pro pomoc a pro přilbu... Poslal mě nahoru, že tam je kolega, který dělá příslušenství a postará se o to. Vystoupala jsem po točitém schodišťátku a ocitla se v místnosti, kde byla záplava rukavic, bund, kombinéz, a všude dokola helmy...
Tudyma větrám
Abych si nemlžila
Uchycení a polohování
Nestačila jsem se rozhlédnout pořádně, protože zezadu z kanceláře vyšel klučina - v montérkách, takový klasický týpek, co leží v garáži pod mašinou a opravuje a hned se ptal, co si budu přát. Tak jsem zopakovala to, co dole: helmu. Otočil hlavu a jen zavolal "Karle" a zezadu vyšel další - trochu už starší ze zaměstnanců a znovu následovala otázka, co to bude? (ještě jsem slyšela, jak někdo další bere zvonící telefon) A já na to opět, že radu a helmu a tak...a on pro změnu, že to musí Karel...(teda to musí být chlap, když o něm všichni mluví, co?) To už mi došlo, že tohle Karel není – tak mě napadla jediná odpověď "Karel asi telefonuje, ale já počkám." Jen kousek poodešel aby nakoukl tam, kde probíhal telefonický rozhovor a slyšela jsem jen "Máš tu zákaznici," a pak se otočil na mně "On to jen vyřídí..."
To už jsem se opravdu musela smát. Proč jsem byla před vstupem do tohohle chlapského bláznivého světa tak nervózní nevím, každopádně teď jsem se skvěle bavila. A o to asi šlo – najednou jsem si byla jistá, věděla jsem, co chci, i když jsem s tím potřebovala poradit.
Chci integrálku na silnici
S čirým plexi
Za minutu byl u mě - takový mladý, blonďatý, normální kluk – prostě Karel.
Probrali jsme základní věci: co bych chtěla, co bych nechtěla, na jaké ježdění, z jakého materiálu, v jaké částce... Došli jsme k tomu, že mi ukázal, co může, podle mých požadavků, nabídnout. A pak jsme vyzkoušeli, jakou velikost, protože ani to jsem nevěděla - odhadl to přesně, že - aby taky ne... Výběr padnul na jednu, co jsem se u ní zastavila na začátku – carbon-kevlarová (byla jsem poučena kamarády, že termoplast ani náhodou), s kompletně vyndavacím interiérem (pro údržbu je to lepší), i Karel říkal, že ta by byla nejlepší - jde hodně na odbyt, je kvalitní - tak jak jsem sama chtěla. Ještě si mám vybrat mezi stříbrnou a černou - barevnou nechci rovnou (a navíc, co na těch barvách je, že je to o tisícovku dražší?).
A to jste neviděli, jak jsem s tou helmou na hlavě zkoušela jak padne. Do toho mi Karel vykládal - začal tím, že helma se nasazuje zezadu dopředu - dobrá rada, když jsem ji nikdy na hlavě neměla – a kamarádi se o tom nezmínili (asi předpokládali, že s tímhle nějakou zkušenost mám). Pak jsem zkoušela, jak drží - i větší XL, ale v té jsem plavala, ta "elková" drží tam, kde má – kývat hlavou, otáčet, předklonit se, hopsala jsem tam jak gumídek, zkusit jak drží, když za ni chytnu, jestli netlačí na tváři, na čele, co brada? A to se smál, když jsem říkala, že bych do ní ráda dostala i brýle, ale v pohodě.
Vystýlka
S optikou to pude
Teď zbývalo se domluvit, jak dál: v pondělí k nim znovu dojedu a objednám – až se opravdu napevno rozhodnu, že tuhle. A během týdne by pak měla být na prodejně. Zatímco jsme probírali co a jak, přišel zase ten starší a byl zvědavý, zda mám vybráno. A ještě říkal "V pondělí jsme naposledy tady, stěhujeme se do nové prodejny. Ale na druhý konec Olomouce." "Nevadí, nejsem sice místní, ale najdu si vás," byla má odpověď a z něj vypadlo jen: "Já jsem z Valašského Meziříčí, taky trochu tápu."
Fajn chlapi, dokázali mi výběr moc zpříjemnit – nejen tím, že mi radili a doporučovali podle mých požadavků, ale i tím, jak se chovali a jak mi tam bylo dobře. Rovnou jsem se ptala i na bundy a říkali, že by to taky nebyl problém - mají jich dost a různé velikosti. Už jsem se viděla, jak to budu po částech vozit domů, abych to do srazu na konci září stihla.
Teď jsem ale byla hlavně zvědavá na to, jak si povezu domů krabici s helmou... Na bojovku... To bude asi krutý boj, kromě bráchy snad se mnou nebude mluvit ani kočka...ale nechci jim to říkat, až si ji dovezu...
Jiní takhle potajmu vozí motorky a já jen přilbu...
(Jen pro upřesnění – k motorkám jsem se dostala přes otcovu aktivitu na sprintech, chytlo mě to taky a už jsem u dvou kol zůstala, ale doma s tím moc nesouhlasili – a to mi v době nákupu bylo čerstvých 24 – čili dávno dospělá, právě se chystající nastoupit do prvního zaměstnání.)
DEN 2
Čekám na autobus. Cestu už znám. Když projíždíme kolem prodejny, protože zastávka je o pár metrů dál, koukám dovnitř. Ještě přežít cestu přes přechod rušné silnice a můžu vstoupit. Na dveřích čtu upozornění na změnu umístění prodejny - od zítřka jsou v té nové. Ale to mi zrovna teď nevadí, protože dnes jdu provést OBJEDNÁVKU.
Vejdu a dole u pultíku je "kolega Karel". Jo jo, ten, co mi minule všechno vysvětloval a nejvíc radil. Jen jsme po sobě hodili úsměv a ještě chvilku, zatímco prodával nějaký plastík mamince pro syna na krosku, jsem prohlížela nového Horneta. Potom na mě kouknul a "Vy jdete kvůli té helmě, že?" "Ano, jdu.." "Tak si běžte nahoru, tam je kolega, on to s Vámi udělá." Opět jsem si vyšla schodiště a nahoře, už mezi krabicemi nachystanými na balení do nového místa, se objevil ten kolega, co byl minule u pultu dole. Hezké střídání. Řekla jsem mu co a jak a jestli teda budeme dělat tu objednávku, na které jsme se minule domlouvali s kolegou. Nejdřív tedy zjistíme, jestli je má Airoh stříbrná helma na skladě...
JE, hurá!! "Tak si, zajděte zase dolů a kolega to s Vámi sepíše." Věnoval mi další milý úsměv a já si říkala OKI, už tu stejně lítám sem tam jak hasiči při výjezdu.
Sejdu dolů a počkám, než si nějaký vousatý pán zaplatí nové plexi. Pak už se Karel věnuje jen mně.
Otevře deníček a píše: "Airoh, stříbrná, označení, název..paní..?" říkám: "Slečna B." Usmál se a pokračoval – napsal si i telefon – kdyby něco. Vypsal potvrzení - zaplatila jsem 1000,- jako zálohu a po tom, co jsem se dozvěděla, že to bude trošku trvat s tím, jak se stěhují, mají trošku zmatek - prý na začátku týdne. "V úterý si teda můžu přijet?" "No to už určitě bude. Telefon na nás máte?" "Je na webovkách, ne?" "Až tak moc se neaktualizují..." ještě jsem tedy dostala vizitku...jééé... Poděkovala a spokojená mohla odejít na autobus. A teď už jen počkat do příštího týdne.
DEN 3 - 30. 8. 2005
Dnes ještě nedošlo zboží... mám přijít ve čtvrtek...
To bude i můj první pracovní den v první práci.
DEN 4 - 1. 9. 2005
Mám ji!!!
Jak jsem dnešek popisovala kamarádce:
"Ahoj beruško.
Tak ji mám doma - už jsem se nemohla dočkat čtyř hodin, až budu moct vypadnout z práce (jo, první den a museli jsme tu být celou pracovní dobu, ale bylo školení a tak). Fofrovala jsem na tramvaj a pak honem na autobus a za 20 minut jsem byla na místě. Karel přišel zezadu a už dával rovnou na pult krabici. Vybalili jsme ji, znovu jsem ji ozkoušela a říkám "Super, beru." "Tak jo," sepsal účet, zaplatila jsem a sbalili jsme ji zpět do krabice.
U toho už se mi zase plně věnoval, a že jsem říkala něco i o bundě. "Hmmm," přikývla jsem. "Na něco koukneme - na Ixony – je to francouzská firma a jsou to novinky." A vlezeme se v pohodě do mého rozpočtu. Nejdřív jsem vyzkoušela dvě - ale obě mi byly malé, no nedopnula jsem je přes prsa. Tak mi Karlík vytáhnul ještě další, že ta by určitě šla – je sice pánská, ale ty dámské jsou vážně malé. Oblíkla jsem ji, bez problému zapnula a ještě se pod ní i něco vleze. A má odepínací teplou vložku, samozřejmě protektory na loktech i na zádech. Kapsy – zvenku i vevnitř, stahovací pásky na rukávech, rukávy na suchý zip, zapíná se na zip jištěný druky. Je to teda textilka, dlouhá akorát, ne pasovka. Je za 4 800 Kč, což mi vyhovuje. Takže příště si ji vezmu a ještě rukavice, aby to stálo za to. Budu tak celkem, alespoň přes vršek, komplet.
Z obchodu jsem vycházela s krabicí. Byla jsem na sebe tak nějak pyšná, ani nevím proč, ale pusu jsem měla od ucha k uchu a vydrželo mi to až skoro domů.
Jo a doma nic.
Táta to přešel úplně bez poznámky, bez jediné - divné.
Mamka tomu nemohla uvěřit – prý:
"Co máš v té krabici?"
"Helmu."
Tak se na mě tak podívala a pak do krabice nakoukla:
"Jé, to má futrál"...
A tím veškeré komentáře zatím končí."
Jak to pokračovalo?
Mamka uvěřila, že je to opravdu má helma.
Otec se na mne ani nepodíval – ignorace – nejvyšší stupeň nezájmu a nesouhlasu.
A doma byl opravdu týden ticha.
Během tří měsíců jsem si já, dospělý člověk, dovolila udělat a změnit pár věcí po svém.
Nakonec ji doma přijali
Pak jsem si dovezla bundu a rukavice – to byla asi středa.
Na sobotu jsem se domluvila s kamarádem Jírou na mé první projížďce na motorce – do té doby jsem sice jezdila rok co rok na výstavu, potkávala se s ostatními z x-ka na srazu, ale nikdy jsem si na motorku nesedla...
Bylo to mých prvních 30km. Na R6 od nás do Šumperka a zpět domů...
O týden později už jsem vyrazila na ten plánovaný sraz do Žďáru n.S. s vlastní helmou a bundou – mým základním vybavením.
A otestovala jsem další dva stroje i jezdce – MZ 251 ETZ - Zeggu a Kawu Ninju ZX6R - Adama (Daka, Ninju).
Takhle jsem nakonec dopadla
ZÁVĚR?
Přesvědčila jsem sama sebe, že si vybavení koupím, i když se svezu třeba jen párkrát za rok (ono to tak ve skutečnosti i je). Že si zainvestuji do svého bezpečí, protože chci vyzkoušet, co všechno tenhle můj-náš koníček obnáší.
Kamarádi mi pomohli s parametry, abych nekoupila něco, co by opravdu nemělo smysl. Prodejci byli milí a ochotní – probrali se mnou podrobnosti a podle toho, co jsem měla nadiktované od ostatních, jsme vybrali takovou přilbu, která vyhovovala mým požadavkům.
Zvládla jsem to myslím na jedničku – a hlavně, měla jsem vážně dobrý pocit, že teď už můžu i na silnici, když mě bude chtít někdo vzít.
Dík za podporu, za rady od kamarádů, za přístup v prodejně a v neposlední řadě i řidičům za ta, i když ne moc častá, svezení – při kterých mi dávají školení zase oni – ale o tom by to mohlo být příště.
Adelaide
DALŠÍ FAKTA
takové informace, co se vždycky hodí...
Značení velikosti přilby:
- čísla udávají obvod hlavy v centimetrech - měřené přes čelo nad ušima:
51 – 52 XXS
53 – 54 XS
55 – 56 S
57 – 58 M
59 – 60 L
61 – 62 XL
63 – 64 XXL
65 – 68 XXXL
69 – a více ??????? fakt ne...
Velikost
Všeobecná pravidla k užívání přileb: (zdroj: Bieffe)
• Přilba je tvořena plastovou skořepinou, vnitřní deformační výstelkou a polstrováním, včetně bezpečnostního upínání.
• Při koupi si nechejte odborně vysvětlit všechny funkce přilby a doporučit optimální velikost.
• Nikdy za jízdy nepoužívejte přilbu bez zapnutého bezpečnostního řemínku a sklopeného hledí (Pokud je jím přilba vybavena).
• V případě poškození (poškrábání) hledí je nutná jeho výměna, neboť především za deště a za tmy se snižuje bezpečnost jízdy.
• Přilbu a hledí čistěte výhradně s použitím tekoucí vody, měkkým hadříkem nebo prsty. Na odolnější nečistoty lze použít mýdlo. Nikdy nepoužívejte čistící prášek, benzín nebo chemická rozpouštědla! K dosažení lesku nepoužívejte žádné chemické prostředky, pouze suchý čistý hadřík. Na hledí je možné aplikovat přípravek k leštění skel na lihové bázi (např. Okena)
• Vnitřní polstrování čistěte pouze pěnou ze saponátu. Pokud je přilba vybavena vyjímatelným polstrováním, lze jej opatrně ručně prát ve vlažné vodě s použitím pracího prášku pro ruční praní.
• Nevystavujte přilbu zdrojům sálavého tepla, např. v blízkosti výfuku - může dojít k poškození ochranného pláště a deformační výstelky a tím k následné ztrátě ochranné funkce přilby při nehodě.
• Každá přilba, která utrpěla prudký náraz, musí být vyměněna. Dochází k nevratným změnám ve vnějším plášti a vnitřních deformačních zónách, při opakovaném nárazu nelze již zaručit dostatečnou míru ochrany.
• Používejte výhradně originální náhradní díly, které jsou k dostání u všech prodejců dané značky.
• Pokud se Vám nepodaří dle uvedených návodů hledí vyměnit, obraťte se na prodejce.
Vyjímatelné polstrování
DD kroužek
Bezpečnostní přezka
Co na to legislativa? (zdroj: jenikovo)
ES-22-05 (ECE-22-05)
Také stojí za zmínku, co vlastně říká tolikrát omílaná norma ES-22-05. Jedná se o normu, v níž je zmíněno, jak má být vyrobena motocyklová helma, aby vyhovovala evropským předpisům. Již v 90. letech minulého století byla v předpisech EU zakotvena povinnost užívání schválených ochranných přileb na motocyklu. Norma ES-22-05 je pak pátou revizí předpisu, platnou od roku 2004. Norma ES předepisuje následující kritéria pro zkoušku:
• velikost a tvar skořepiny tlumící náraz,
• chemickou odolnost vnější skořepiny,
• hodnoty útlumu měřené v jednotlivých bodech při pádové zkoušce,
• zkouška stažení helmy (především u malých velikostí),
• zatížitelnost řemínku a jeho pojistky,
• zatížitelnost zámku řemínku,
• velikost zorného pole,
• průhlednost a tónování hledí. V normě ES-22-05 se pak objevuje nově:
• snížení hodnot zpomalení a HIC (Head Insury Criterion) o 10% oproti starší revizi normy. Díky tomu může být nárazová rychlost mezi hlavou a předmětem, do nějž hlava narazí, vyšší a zároveň je dosaženo bezpečnostní rezervy,
• náraz na část chránící bradu, zkouška útlumu bradové části helmy,
• měření odstředivého zrychlení vnější skořepiny,
• tónování hledí až do 50% - výhradně pro použití ve dne a s povinností označení,
• etiketa ECE musí být překryta čirou fólií.
Etiketa ECE pak vypadá takto:
Etiketa
Etiketa zvenku
E3 - označuje zkušebnu,
05 - verze ECE normy,
1234 - číslo homologace,
/P - zkouška včetně části chránící bradu, /PN - bez zkoušky ochrany brady (např. Jet-helmy),
67890 - interní číslo výrobce.
Další články na toto téma na webu např.: K1400 - tady najdete taky přesně popsané Jak na to... Motožurnal - Přepis vysílání pořadu Motožurnál Českého rozhlasu: Vybíráme přilbu (29. 03. 2005 11:00)
Na úplný závěr jen pár řádků, které mě zaujaly na webu Hondy Liberec: DOPLŇKY - OCHRANNÉ PŘILBY
Každý, kdo přemýšlí o koupi nového nebo ojetého motocyklu, nebo již motocykl vlastní, by měl přemýšlet v první řadě o své bezpečnosti. Ze statistik je patrno, že nejvážnější úrazy na motocyklech jsou úrazy hlavy.
V dnešní době máme možnost výběru z široké nabídky značkových motocyklových přileb. Možnost volby je i v jejich provedení, barvách a materiálech. Nešetřete na svém zdraví!
První pomoc
